Úvod: Radiofrekvenční (RF) ablace fibrilace síní (FiS) je v současné době jedním z nejčastěji prováděných elektrofyziologických výkonů. RF ablace FiS vyžaduje delší dobu procedury a velké množství dodávané ablační energie, což bývá pro pacienta bolestivé. Pro úspěšnost procedury i pro prevenci komplikací je důležité udržovat adekvátní úroveň analgosedace a minimalizovat bolest. Cíl: Porovnat subjektivní účinnost dvou farmakologických protokolů (paracetamol-nalbufin vs. diazepam-fentanyl) s použitím ekvianalgetických dávek fentanylu a nalbufinu jako intravenózních analgetik u pacientů podstupujících RF ablaci pro FiS, množství zaznamenaných komplikací při podávání těchto léků a zhodnotit spokojenost operatéra s jejich analgetickým účinkem. Metody a výsledky: Do studie bylo konsekutivně zařazeno celkem 100 pacientů, kteří byli v poměru 1:1 randomizováni na skupinu, jíž byl podán před RF ablací diazepam 5 mg i.v. + fentanyl (FEN, prům. věk 66,7 ± 8,1 let) a skupinu, jíž byl podán paracetamol 1000mg i.v. + nalbufin (NAL, prům. věk 64,6 ± 8,2 let). Průměrná dávka fentanylu byla 0,19 ± 0,06 mg a nalbufinu 22,7 ± 5,8 mg. Průměrná doba výkonu činila ve FEN skupině 100 ± 22 min a v NAL skupině 102 ± 26 min (p = 0,78). Počet RF aplikací a délka aplikace RF energie ve FEN a NAL skupině pak byly také porovnatelné (67 ± 23 vs. 64 ± 22, p = 0,46, resp. 1571 ± 552 s vs. 1775 ± 2036 s, p = 0,50). Průměr subjektivně vnímané bolesti ve skupinách FEN a NAL na vizuální analogové škále (VAS) činil ve FEN skupině 5,4 ± 2,5 a v NAL skupině 5,1 ± 2,2 (p = 0,59). Operatérem hodnocený analgetický účinek na škále od 1 do 5 byl také v obou skupinách podobný (1,7 ± 0,7 ve FEN vs. 1,8 ± 0,8 v NAL, p = 0,92). Ve FEN skupině byly vzácně zaznamenány vážnější nežádoucí účinky (hypotenze u 4% pacientů, útlum dechového centra u 2 % pacientů). Nejčastějším nežádoucím účinkem v NAL skupině bylo pocení (66 % pacientů). Závěr: Opiodní analgetika fentanyl i nalbufin se zdají být jak pro pacienty, tak i pro operatéra podobně účinnou a bezpečnou alternativou analgosedace během RF ablace FiS. Po podání kombinace paracetamol-nalbufin lze očekávat významně častější výskyt nadměrného pocení. Při použití analgosedační kombinace diazepam-fentanyl lze pak vzácněji očekávat výskyt závažnějších nežádoucích účinků jako těžká hypotenze nebo útlum dechového centra.
Introduction: Radiofrequency (RF) ablation of atrial fibrillation (AF) is the most common electrophysiological procedure at present time. RF ablation of AF requires longer procedure times and a relatively high amount of RF energy delivered, which may cause significant pain to patients. Therefore, it is mandatory to maintain an adequate level of analgosedation to minimize pain for a successful accomplishment of the procedure. Goal: To compare the subjective efficacy of two pharmacologic protocols (paracetamol-nalbuphine vs. diazepam-fentanyl) using equianalgesic doses of fentanyl and nalbuphine as an IV analgesic regimen in patients undergoing RF ablation of AF, and to establish their safety as well as to assess the level of proceduralist satisfaction with analgesic effects of these drugs. Methods and Results: One hundred consecutive patients were randomized in a 1:1 ratio to a group which received diazepam 5 mg IV + fentanyl during ablation (FEN group, mean age 66.7 ± 8.1 years), and to a group receiving paracetamol 1,000 mg IV + nalbuphine (NAL group, mean age 64.6 ± 8.2 years). The mean doses of fentanyl and nalbuphine were 0.19 ± 0.06 mg and 22.7 ± 5.8 mg, respectively. The mean procedure time was 100 ± 22 mins and 102 ± 26 mins in the FEN and NAL groups, respectively (p = 0.78). The number of RF energy applications and RF energy application times were comparable between the groups (67 ± 23 vs. 64 ± 22, p = 0.46, and 1571 ± 552 s vs. 1775 ± 2036 s, p = 0.5, respectively). The mean pain scores in the FEN and NAL groups on the visual analogue scale (VAS) were 5.4 ± 2.5 and 5.1 ± 2.2, respectively (p = 0,59). Analgesic effect as assessed by the proceduralist using the modified Likert scale (1 to 5) was also similar between the groups (1.7 ± 0.7 in FEN vs. 1.8 ± 0.8 in NAL, p = 0.92). Adverse effects of fentanyl were hypotension (4 % of patients) and respiratory depression (2 % of patients), while the most common side effect of nalbuphine was excessive sweating (66 % of patients). Conclusion: Use of the opioid analgesics fentanyl and nalbuphine appears to be a safe and effective method of analgosedation during RF ablations of AF for both the patients and the proceduralists. The administration of paracetamol and nalbuphine was associated with a significant occurrence of excessive sweating. However, more severe complications, such as severe hypotension and respiratory depression, may rarely be expected when using the combination of benzodiazepine and fentanyl as part of the analgosedation regimen.
