Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Plicní arteriální hypertenze (PAH) je vzácné onemocnění, které tvoří přibližně 1 % všech případů chronické plicní hypertenze. V patofyziologii je rozhodující iniciálně vazokonstrikce a pak remodelace na úrovni plicních arteriol provázená postupným nárůstem plicní cévní rezistence a chronickým tlakovým za tížením pravé komory srdeční. V léčbě PAH dominuje farmakoterapie. U nemocných s pozitivním vazodila tačním testem je indikována léčba vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy, agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacien tů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). Nadále vysoká mortalita pacientů léčených v současné době pro PAH podle těchto doporučení do kumentuje naléhavou potřebu nejen časnější diagnózy, ale také účinnější léčby. Zásadní změnu ve farma koterapii PAH od posledních doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) / Evropské respirační společnosti (ERS) z roku 2022 představuje sotatercept, který vede k navození balancované signalizace mezi proliferačním působením signální cesty aktivinu a antiproliferačním působením kostního morfogenetického proteinu. Vazbou na ligandy receptoru pro aktivin moduluje sotatercept proliferaci, a tak představuje první terapeutickou možnost u PAH dominantně ovlivnit cévní remodelaci na úrovni plicních arteriol jako klíčový patogenetický mechanismus.
Pulmonary hypertension is defined as a syndrome characterized by an increase of the mean pulmonary artery pressure >20 mmHg. Pulmonary arterial hypertension (PAH) is a rare disease that accounts for approximately 1% of all cases of chronic pulmonary hypertension. In the pathophysiology, the key factor is initially vasoconstriction, followed by remodeling of pulmonary arterioles, accompanied by an increase of pulmonary vascular resistance and the right ventricle chronic pressure overload. In the treatment of PAH, medical therapy is dominant. Patients with a positive vasoreactivity testing are indicated for treatment with high doses of calcium channel blockers. In the case of a negative test (in most patients), medical therapy with prostanoids, prostacyclin receptor agonists, endothelin receptor antagonists, phosphodiesterase 5 inhibitors, and soluble guanylate cyclase stimulators is indicated (initial combination therapy for patients without cardiopulmonary comorbidities, initial monotherapy for patients with cardiopulmonary comorbidities, repeated reevaluation during follow-up and appropriate modification of treatment). The still high mortality of patients currently treated for PAH according to these recommendations documents the urgent need not only for earlier diagnosis but also for a more effective treatment. A major change in the medical therapy of PAH since the last 2022 ESC/ERS guidelines is sotatercept, which leads to the induction of balanced signaling between the proliferative effects of the activin signaling pathway and the antiproliferative effects of bone morphogenetic protein. By binding to activin receptor ligands, sotatercept modulates proliferation and thus represents the first therapeutic option to predominantly influence vascular remodeling of pulmonary arterioles, which is a key pathophysiological mechanism in PAH.
COVID-19 associates with a hypercoagulant state and an increased risk for venous thromboembolic events (VTEs). Whether severe COVID-19 infection requiring extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) support might lead to chronic pulmonary perfusion abnormalities and chronic thromboembolic pulmonary disease/hypertension remains unclear. The purpose of this study was to evaluate chronic pulmonary perfusion abnormalities in long-term survivors of COVID-19-related severe acute respiratory distress syndrome (ARDS) treated by ECMO at our institution. Pulmonary perfusion was examined by ventilation/perfusion (V/Q) single-photon emission computed tomography or V/Q planar scintigraphy at least 3 months after ECMO explantation, comorbidities and incidence of thromboembolic events were recorded as well. Of 172 COVID-19 patients treated by ECMO for severe COVID-19 pneumonia between March 2020 and November 2021, only 80 were successfully weaned from ECMO. Of those, 37 patients were enrolled into the present analysis (27% female, mean age 52 years). Median duration of ECMO support was 12 days. In 24 (65%) patients VTE was recorded in the acute phase (23 patients developed ECMO cannula-related deep vein thrombosis, 5 of them had also a pulmonary embolism, and one thrombus was associated with a central catheter). The median duration between ECMO explantation and assessment of pulmonary perfusion was 420 days. No segmental or larger mismatched perfusion defects were then detected in any patient. In conclusion, in long-term survivors of COVID-19-related ARDS treated by ECMO, no persistent pulmonary perfusion abnormalities were detected although VTE was common.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Cílem této studie je vyhodnocení výkonu nově vyvinutého rytmového modelu určeného pro interpretaci EKG a založeného na umělé inteligenci (AI-ECGRM) v binární klasifikaci mezi sinusovým rytmem a arytmiemi. Metody: Interpretace EKG záznamů generované pomocí AI-ECGRM byly v rámci studie porovnány s diagnostickými závěry zkušeného kardiologa. Metodou použitou ke klasifikaci dat byla matice záměn, přičemž vyhodnocení zahrnuje senzitivitu, specificitu, pozitivní prediktivní hodnotu a negativní prediktivní hodnotu. Výsledky: Testovací datová sada obsahuje 1 491 náhodně vybraných EKG záznamů (průměrný věk 65 ± 21 let; 54 % žen). Pro danou datovou sadu čítala diagnostika kardiologa 1 271 záznamů se závěrem sinusový rytmus a 220 záznamů se závěrem arytmie. Oproti tomu interpretace generovaná pomocí AI-ECGRM čítala 1 169 záznamů se závěrem sinusový rytmus a 322 záznamů se závěrem arytmie. Senzitivita a specificita AI-ECGRM byla 94 % a 91 %. Pozitivní prediktivní hodnota byla 64 %. Negativní prediktivní hodnota dosáhla 99 %, což značí velmi nízkou pravděpodobnost vynechání potenciální patologie. Závěr: Výsledky ukazují na účinnost nově vyvinutého AI-ECGRM pro rozlišení záznamů se sinusovým rytmem a arytmií. Navíc metoda vykazuje vysokou negativní prediktivní hodnotu blížící se 100 %.
Objective: This study aimed to evaluate the performance of a developed novel AI-based ECG rhythm model (AI-ECGRM) in binary classification between sinus rhythm and arrhythmias. Methods: The interpretations generated by the AI-ECGRM were compared to the diagnostic conclusions made by cardiologists. The confusion matrix was used to verify the AI-ECGRM's sensitivity, specificity, positive predictive value, and negative predictive value. Results: The testing dataset included 1,491 randomly selected ECGs (mean age 65±21 years; 54% female). Out of the testing dataset, the highly advanced cardiologists diagnosed 1,271 ECGs as sinus rhythm and 220 as arrhythmia. The AI-ECGRM labelled 1,169 as sinus rhythm and 322 as arrhythmia out of the same ECGs. The sensitivity and specificity of the model were 94% and 91%, respectively. The positive predictive value was 64%. The negative predictive value was 99%, indicating a very low probability of missing any potential pathology. Conclusion: The results demonstrated the efficacy of the developed AI-ECGRM in accurately discriminating between ECGs exhibiting normal sinus rhythm and those indicating cardiac arrhythmias. Moreover, the AI-ECGRM exhibited an exceptional negative predictive value, approaching 100%.
