Od počátku 20. století převládá v západní společnosti spíše rezervovaný přístup ke smrti a posledním věcem člověka obecně, někteří autoři mluví přímo o tabuizaci smrti. K tomuto stavu přispívají jak medikalizace smrti, individualizace a sekularizace společnosti, tak i konzervativnost oblasti pohřebnictví. Pohřební obřad již není vnímán jako důležitý přechodový a odlučovací rituál a často bývá zcela elimi- nován. Tato studie pojednává o tom, jak tento stav ovlivňuje postavení pozůstalých v současné společnosti. Věnuje se tomu, co to znamená být pozůstalý, jaké chování se od lidí s tímto statutem očekává, jak k nim přistupuje jejich okolí a jaké formy pomoci vyhledávají.
Since the beginning of 20th century dominates rather restrained approach to death and the last things of man in general. Some of the authors speaks directly about death taboo. To this condition contributes medicalization, individualism and secularization on one hand and conservatism of funeral agencies on the other. Funeral ritual is no longer viewed as an important rite of passage and is often completely eliminated. This study deals with current status of bereaved in contemporary society. What does it mean to be bereaved, what types of behavior are expected from people with this status, how their close friends and family treats them and what kind of help they search for.
