Cíl: Cílem práce je na souboru 12 pacientů s idiopatickou intrakraniální hypertenzí prezentovat problematiku diagnostiky tohoto onemocnění a poukázat na studovaném souboru na výtěžnost použití optické koherentní tomografie při diagnostice a sledování vývoje idiopatické intrakraniální hypertenze. Statisticky zhodnotit, zda při měření tloušťky vrstvy nervových vláken sítnice před zahájením léčby a při dalším měření během léčby dochází ke statisticky významné redukci tloušťky vrstvy nervových vláken sítnice. Dalším cílem je zmínit přínos optické koherentní tomografie v případech, kdy je nález oftalmoskopicky nejednoznačný a kdy jsme schopni s pomocí optické koherentní tomografie odlišit počínající edém či vzniklou obtížně pozorovatelnou atrofii terčů zrakového nervu. Metodika: Soubor je tvořen 12 pacienty ve věkovém rozmezí od 8 do 53 let s diagnostikovanou idiopatickou intrakraniální hypertenzí, vyšetřovanými na ambulanci naší kliniky od listopadu 2013 doposud. U všech pacientů bylo provedeno podrobné oftalmologické vyšetření. Všichni pacienti podstoupili grafické vyšetření hlavy. Byli vyšetřeni neurologem, který u všech pacientů s výjimkou jednoho, provedl lumbální punkci s měřením výtokového tlaku. Výsledky: Na našem souboru pacientů jsme prokázali, že během léčby docházelo k poklesu tloušťky vrstvy nervových vláken sítnice, což korelovalo s ústupem obtíží pacientů a u většiny pacientů s oftalmoskopicky pozorovaným ústupem edému terče zrakového nervu. Statistické zhodnocení dat tak podtrhuje přínos optické koherentní tomografie v diagnostice idiopatické intrakraniální hypertenze. U pacientů léčených u nás pro idiopatickou intrakraniální hypertenzi se podařilo prokázat, že při redukci edému terče zrakového nervu došlo k zásadnímu zlepšení bolestí hlavy a prakticky úplnému ústupu zrakových obtíží při dosažení normálního vidění. Závěr: Využití optické koherentní tomografie doplňuje oční vyšetření a objektivizuje nález měřením sítnicových struktur. Hodnotami naměřenými na optické koherentní tomografii lépe identifikujeme změny na sítnici, které jsou pouhým okem obtížně zachytitelné, a v časovém úseku objektivněji interpretujeme vývoj stavu papily zrakového nervu. Optická koherentní tomografie je perspektivní metodou, která kromě jednoznačného uplatnění v oblasti diagnostiky vitreoretinálních chorob našla své pevné místo v kontextu s ostatními vyšetřeními také v diagnostice syndromu idiopatické intrakraniální hypertenze.
Objective: The aim of this paper is to present the idiopathic intracranial hypertension issue and it‘s diagnostics in cohort of 12 patients and to point out diagnostic and monitoring optical coherence tomography – OCT yield in IIH studied cohort. To assess statistically, if there is a significant reduction of retinal nerve fibre layer thickness measured before and during the treatment. The next objective is to mention the OCT benefit in cases, when an ophthalmological finding is ambiguous and when, with the aid of OCT, it is possible to distinguish a beginning oedema or a hardly noticeable optic nerve head atrophy. Methods: The cohort consists of 12 IIH patients with the age from 8 to 53 years who have been examined in our department since November 2013 till now. The detailed ophthalmological examination was performed. All patients underwent graphical examination of the head. They were examined by neurologist. They all underwent lumbar puncture, with the exception of one, where the cerebrospinal fluid pressure was measured. Results: We proved, that RNFL got thinner during the treatment and descending RNFL thickness correlates with the withdrawal of patient´s difficulties and with opthalmoscopicaly detectable optic nerve head oedema recession. Statistical analysis of measured data points out OCT benefit in IIH diagnostics. We proved by our treated patients with the reduction of optic nerve head oedema radical relief from headaches and practically total withdrawal of visual troubles upon reaching the normal vision. Conclusion: The optical coherence tomography supports ophthalmological examination and objectify clinical finding by the retinal structures measurement. Optical coherence tomography could better identify changes uneasily noticeable by the naked eye and could also interpret the stage of papilledema. Optical coherence tomography is the perspective method, which with exception of definite use in vitreoretinal diagnostic field found its stable place in IIH diagnostics in context with the other examinations.
