Pokud si knihu koupíte, milý čtenáři, ocitnete se ve 25. století ve dvou různých liniích. Zatímco jednu vypráví Tifana, záhadná obyvatelka Měsíce, ve druhé poznáváme pohled na svět a citlivou duši Mariána, kluka ze Země. Na Zemi se koná běžecká soutěž, ve které mu jen o vlásek uniká vysněné první místo, odměněné pobytem na tolik obdivovaném Marsu. Zklamaně přijímá cenu pro druhého v pořadí, která ho zavádí na Měsíc. Ten však podle nejnovějších výzkumů představuje pouze mrtvý satelit Země. Není na něm, na rozdíl od Marsu, vůbec nic zajímavého. A Mariána dobrodružství tolik láká... Jenomže nic není tak, jak se zdá, a "nudný" Měsíc pro něj a jeho kamarádku chystá neobyčejné překvapení. Marián se ocitá ve víru příběhu, o jakém se mu ani nesnilo. Jen náhle neví, jestli se mu líbí. Protože o osudech superhrdinů se strašně dobře čte. Horší je prožívat je na vlastní kůži...

Jsou okamžiky, na které si sportovní fanoušek vzpomene takříkajíc na smrtelné posteli. Pokud jde o hokej, nemůže mezi nimi chybět triumf na Mistrovství světa 1985 v Praze.Jednoznačným hegemonem byla tehdy sovětská Sborná; také Kanada a USA přivezly mimořádně silné výběry, nabité hráči, kteří se později stali legendami. Češi a Slováci přesto očekávali maximum od vlastní reprezentace...... která jejich naděje nezklamala! Do paměti se nesmazatelně vryl druhý zápas se Sovětským svazem, který "naši" vyhráli 2:1. A po kanonádě proti Američanům neoficiální finále, v němž do kanadské branky dostal puk hned třikrát Jiří Šejba.Právě tento hrdina šampionátu je jednou z osobností, které oslovil Tomáš Procházka, publicista a bývalý hokejista. V rozhovoru s ním na pražské zlato zavzpomínali i další vynikající útočníci z obou částí tehdejší federace, Pavel Richter a kapitán týmu Dárius Rusnák, obránce zastupuje jeden z objevů mistrovství Antonín Stavjaňa. Za ním a jeho kolegy z defenzívy pak čaroval legendární Jiří Králík, po právu vyhlášený nejlepším brankářem turnaje.Na šestici, aby byl naplněn pomyslný hokejový počet, doplňuje sestavu neméně proslulý rozhlasový reportér a člen Síně slávy Aleš Procházka, autorův otec. V knize díky tomu nechybí ani velmi osobní vzpomínky otce i syna na nezapomenutelné jarní dny roku 1985.Titul Praha 1985 - Zlato z domácího šampionátu navazuje na úspěšnou publikaci Tomáše Procházky Nagano 1998 aneb Turnaj století očima šampionů a vychází při příležitosti letošního Mistrovství světa v ledním hokeji, které se opět koná v Praze.

Pohledem padesátiletého vypravěče se autor retrospektivně vrací k první polovině svého života, která byla posazena především do osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co k té době patřilo na malém městě na Vysočině, resp. vzdálené periférii Brna. Na nosné lince děje popisující mnohé příhody ze života, které zažil se svým technicky zdatným, avšak často až nevázaně komicky nemotorným sousedem, popisuje dosti smolný osud svého strýce, který se nechal spolknout tehdejším režimem, a nakonec vážně onemocněl. Osudy a činy mnohých účastníků děje se nečekaně přelévají přes historické změny až do devadesátých let a končí s tím, jak končí celé století. Autor nakonec s odstupem času shrnuje, jak se k němu celý příběh, popsaný na základě skutečných událostí, dostal v takových detailech, které v dětství nemohl ani náznakem postřehnout. Kniha je přesně tak krátká, aby si čtyřicátníci a starší vzpomněli, usmáli se a rychle na to špatné zapomněli, a čtyřicátníci a mladší aby pochopili, v čem už snad nikdy nebudou muset žít. Něco je v ní podle skutečných událostí a něco spojuje nespojitelné, ale popis doby je v plné míře zachován.

Příběh knížete Václava, dědice, svatého ochránce a věčného vládce České země, nás ani po více než tisíciletí nepřestává fascinovat. Je zakódován hluboko v naší krvi; i když ho možná v běžném životě nevnímáme, podvědomě k němu tíhneme a ve chvílích úzkosti, kdy nám připadá, že je naše národní existence ohrožena, se k němu s nadějí obracíme.Tvůrčí tandem Otomar Dvořák - Josef Pepson Snětivý se pokusil rekonstruovat Václavův život a vsadit jeho činy do širších mezinárodních souvislostí. Autoři k tomu říkají: "Náš příběh berte jen jako jeden z možných. Je však podložen maximem dostupných údajů; zbytek příběhu je dílem naší tvůrčí fantazie. Nikoliv však samoúčelné a bezbřehé. Některé z hypotéz, zveřejněných dokonce renomovanými historiky, nám připadají absurdní: například že Václav byl zabit omylem při náhodné opilecké rvačce, nebo že vůbec neexistoval a jeho postava byla vytvořena jako křesťanská obdoba pohanského boha Svantovíta. My jsme se naopak snažili být maximálně seriózní, chtěli jsme pochopit myšlení tehdejších lidí, vcítit se do jejich pocitů..."Otomar Dvořák sestavil svůj příběh jako dokumentární román, tedy beletrizované vyprávění proložené faktickými údaji, citáty a autorskými úvahami. Vycházel přitom z vlastního scénáře k šestidílnému televiznímu seriálu, který bude odvysílán počátkem roku 2025.Druhou část knihy zpracoval Josef Pepson Snětivý, Ten přistoupil k národnímu světci trochu jiným způsobem, který je ovšem pro něj typický. Vydal se do "krajiny svatého Václava" jako dychtivý poutník, jenž s pokorou kráčí pěšky přes "trní a hloží", od jedné stopy světce k druhé, nic nedbaje námahy a únavy, posedlý touhou vše popsat, zdokumentovat a zachytit na fotografiích. K tomu připojuje spoustu dobových údajů a osobitých postřehů.Autoři doufají, že tato kniha bude pro jejich čtenáře inspirací k zamyšlení, ale také k novým pohledům na krásy naší země a na mlhavé počátky její barvité historie. A budou rádi, když se podobně jako oni stanou poutníky v "krajině svatého Václava".

Lidi ten dům lákal - a současně děsil. V jeho zahradě rostly letité ořešáky, kterým nebylo nikdy dopřáno, aby svůj plod ve skořápce vydaly v čase zralosti. Pro Dluhonické byl svatojánský dům prokletý. "Vždyť je to proti Pánubohu," křižovali se, "shazovat ořechy z větví ještě nezralé... Je to jako vytlouct nedonošené dítě z lůna matky. Hřích, jenom hřích!" Jenže Juliana Paukrtová se synem Hanušem a vnučkou Vilemínou neuměli jinak. Stejně jako všichni jejich předci, o svatém Janu ze všech stromů strhali zelené ořechy a naházeli je do sudů. Léta 1958 a 1959 však přinesou dramatické změny. Třináctiletá Vilemína se musí vypořádat s novou životní cestou, během jediného roku se z dětské bezstarostnosti přenést do světa starostí dospělých a bojovat o své místo. Je tíživou situací v rodině vinna její máma Albína, zdatná agitátorka JZD, kterou místní nemají rádi pro její minulost pošpiněnou kolaborací s nacisty? Nebo za všechno může ten prokletý svatojánský dům?Strhující román Lenky Chalupové volně navazuje na úspěšné tituly Kyselé třešně a Páté jablko a završuje tak trilogii z poválečného Přerovska.