Q557561
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Vyd. 1. 221 s. : il. ; 24 cm
Klinický deník Sándora Ferencziho tvoří zápisky reflexí z jeho psychoanalytické práce s pacienty z roku 1932. Text, původně psaný v němčině, který přeložil a uspořádal Michael Balint, Ferencziho žák, zjevně předběhl svou dobu, byl odložen, anglického vydání se dočkal až v roce 1988. Ferenczi byl Freudovým žákem, u něj absolvoval psychoanalýzu, považoval ji za nedostatečnou a marně se dožadoval jejího dokončení. Sám také nabízel psychoanalýzu Freudovi, který ji odmítl. Klinický deník představují zápisky týkající se zejména tří významných okruhů – teorie traumatu, psychoterapeutické techniky a vztahu s Freudem. Sándor Ferenczi svým přístupem a myšlenkami inspiroval vztahovou psychoanalýzu, nejdynamičtěji se rozvíjející současnou psychoanalytickou školu. Sándor Ferenczi (1873–1933), maďarský psychiatr, psychoanalytik, žák Sigmunda Freuda, osobnost inspirující současnou vztahovou psychoanalýzu.
- MeSH
- biografie jako téma MeSH
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- lékaři dějiny MeSH
- psychoanalytická interpretace MeSH
- psychoanalytická teorie MeSH
- psychologie dějiny MeSH
- Check Tag
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- Publikační typ
- deníky MeSH
- Geografické názvy
- Maďarsko MeSH
- Konspekt
- Zvláštní duševní stavy a procesy
- Biografie
- NLK Obory
- psychologie, klinická psychologie
- O autorovi
- Ferenczi, Sándor, 1873-1933 Autorita
Psyché
331 s. ; 20 cm
Kniha je dnes již klasickým dílem. Je nepopiratelnou skutečností, že by každý praktický lékař měl mít dostatečné psychoterapeutické znalosti. Je také pravdou, že je při svém vzdělání nedostává vůbec nebo jen minimálně… Ústředním tématem této knihy je praktický lékař. Pokud lze dnes posoudit, není k dispozici žádná jiná publikace, která jde při analýze podstaty pochodů, které se v praxi všeobecného lékaře odehrávají, do podobné hloubky. Autor se vyjadřuje k problémům, událostem a možným situacím, které v ordinaci praktického lékaře mohou nastat. Sám se přesvědčil o tom, že velkou část výzkumu na poli základního psychoterapeutického bádání může provádět pouze praktický lékař, protože ten zná dokonale své pacienty a jejich povahu. Většina tradičních učebnic se však nikdy dostatečně nevěnovala vztahu lékař–pacient. Tato příručka je výsledkem jednoho z mála systematických pokusů o výzkum na tomto poli. Kniha je jedinečná tím, že přináší zcela nový pohled na vztah mezi lékařem a pacientem, na tento velmi důležitý aspekt práce praktického lékaře. Je ji však možno doporučit nejen praktickým lékařům, leč i studentům medicíny, pediatrům, psychiatrům a hloubavým laikům.
3., neuarbeitete u. erweiterte Aufl. XV, 281 s. : Bibliografie. + Věcný rejstřík.
1st ed. vii, 205 s. ; 22 cm
