- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: U pacientů s nealkoholovou tukovou chorobou jater (NAFLD), jejímž typickým znakem je inzulinová rezistence (IR), bylo popsáno horší dlouhodobé přežívání a častější výskyt chronického onemocnění ledvin (CKD) než u pacientů bez NAFLD. Cílem naší studie bylo zhodnotit, zda má NAFLD a IR vliv na přežívání a renální funkci u pacientů po transplantaci jater (LT – liver transplantation). Metody: Naše prospektivní studie zahrnula 96 kandidátů LT, kteří byli sledováni po LT. Hodnotili jsme přežívání pacientů a výskyt CKD (definované jako odhadovaná glomerulární filtraci [eGFR] ≤ 1,00 ml/s/1,73 m2 nebo zjevná proteinurie) 5 let po LT a ke konci sledování. U pacientů bylo provedeno klinické, laboratorní, MR a elastografické vyšetření před LT a 1 rok po LT a biopsie jater 1 rok po LT. Výsledky: Z faktorů přítomných 1 rok po LT zvyšovaly riziko úmrtí ke konci sledování vyšší ALT (p = 0,021), ALP (p = 0,012), léčba everolimem (p = 0,025), hraničně významné byly vyšší obvod pasu (p = 0,058), AST (p = 0,059), HOMA-IR (p = 0,056) a fibróza stupně ≥ 3 v biopsii (p = 0,055). Kromě přítomnosti CKD již 1 rok po LT (p < 0,001) patřila mezi potransplantační nezávislé rizikové faktory CKD 5 let po LT přítomnost IR definované jako HOMA-IR ≥ 3 (odds ratio [OR] 4,33; 95% konfidenční interval [CI] 1,25–15,04; p = 0,021) a vyšší sérový vysokomolekulární (HMW) adiponektin (OR 1,25; 95% CI 1,03–1,50; p = 0,021). Z faktorů 1 rok po LT byly s nižšími hodnotami eGFR ke konci sledování spojeny diabetes léčený antidiabetiky (p = 0,008), vyšší sérové hladiny triglyceridů (p = 0,031), C-peptidu (p = 0,022) a leptinu (p = 0,002) a nižší celkový bilirubin (p = 0,006). U pacientů léčených everolimem jsme pozorovali trend k vyšším hodnotám eGFR (p = 0,055). Stupeň steatózy nebo přítomnost steatohepatitidy v biopsii 1 rok po LT neměly vliv na přežívání nebo renální funkce. Závěr: Přítomnost IR 1 rok po LT nezávisle zvyšovala riziko CKD 5 let po LT. Pacienti s vyšším HOMA-IR 1 rok po LT vykazovali trend k horšímu přežívání ke konci sledování.
Introduction: Insulin resistance (IR) is a hallmark of non-alcoholic fatty liver disease (NAFLD), which has been associated with worse long-term survival and more frequent occurrence of chronic kidney disease (CKD) than in patients without NAFLD. The aim of our study was to evaluate the impact of NAFLD and IR on survival and renal function in patients after liver transplantation (LT). Methods: Our prospective study included 96 LT candidates who were observed after LT. We evaluated patient survival and occurrence of CKD (defined as estimated glomerular filtration [eGFR] ≤1.00 mL/s/1.73 m2 or overt proteinuria) 5 years after LT and at the end of follow-up. Clinical, laboratory, MR and elastographic evaluation before and 1 year after LT were performed as well as liver biopsy 1 year after LT. Results: Of the factors present 1 year after LT, higher ALT (P = 0.021), ALP (P = 0.012) and everolimus treatment (P = 0.025) increased the risk of death at the end of follow-up, borderline significance was found also for higher waist circumference (P = 0.058), AST (P = 0.059), HOMA-IR (P = 0.056) and presence of fibrosis stage ≥3 in biopsy (P = 0.055). In addition to the presence of CKD 1 year after LT (P <0.001), other independent posttransplant risk factors of CKD 5 years after LT included presence of IR defined as HOMA-IR ≥3 (OR 4.33; 95% CI 1.25–15.04; P = 0.021) and higher serum high-molecular-weight (HMW) adiponectin (OR 1.25; 95% CI 1.03–1.50; P = 0.021). Of the factors present 1 year after LT, diabetes treated by antidiabetics (P = 0.008), higher serum levels od triglycerides (P = 0.031), C-peptide (P = 0.022) and leptin (P = 0.002) and lower total bilirubin (P = 0.006) were associated with lower eGFR at the end of follow-up. We observed a trend towards higher eGFR levels in patients treated with everolimus (P = 0.055). We did not observe an impact of grade of steatosis and presence of steatohepatitis on biopsy 1 year after LT on survival or renal functions. Conclusion: Presence of IR 1 year after LT independently increased the risk of CKD 5 year after LT. Patients with higher HOMA-IR 1 year after LT had a trend towards worse survival at the end of follow-up.
U zdravých jedinců jsou kosterní svaly největší tkání v těle (30–40 % celkové tělesné hmotnosti) a jsou v nich uloženy tři čtvrtiny všech tělesných proteinů. Změny svalové soustavy, zejména ve smyslu snížení svalové hmoty a funkce, významně ovlivňují prognózu a průběh řady chronických onemocnění, včetně chronických onemocnění jater. Jejich přítomnost je asociována s vyšší morbiditou, mortalitou a horší kvalitou života pacientů. K popisu změn svalové tkáně jsou používány pojmy sarkopenie, myosteatóza a s poruchou svalstva úzce souvisí i komplexnější pojem „frailty“, syndrom křehkosti. Sarkopenie je definována jako snížení množství svalové hmoty a/nebo svalové funkce, k diagnostice se nejčastěji používá stanovení tzv. skeletal muscle index (SMI) na úrovni třetího lumbálního obratle (L3) dle CT. Myosteatóza je definována jako přítomnost tuku ve svalech jak intramyocelulárně, tak intermyocelulárně a je diagnostikována na základě stanovení denzity svalů na CT v úrovni L3 (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Syndrom křehkosti (frailty) zahrnuje kromě změn svalové tkáně a poklesu schopnosti pohybu i změny dalších orgánových systémů, jejichž důsledkem je snížení rezerv organizmu a vyšší riziko nepříznivého průběhu onemocnění. K diagnostice se využívají různé skórovací systémy, např. Fried Frailty Index nebo modifikovaný Liver Frailty Index (LFI) u pacientů s jaterní cirhózou. Základem léčby pacientů s poruchami svalové tkáně je léčba základního onemocnění (včetně transplantace jater u pokročilé cirhózy), zlepšení výživy, dostatečná fyzická aktivita a léčba eventuálního deficitu vitaminu D. V tomto přehledovém článku shrnujeme aktuální pohled na patofyziologii, diagnostiku a léčbu sarkopenie, myosteatózy a syndromu křehkosti u pacientů s jaterní cirhózou.
Skeletal muscles are the biggest tissue in healthy people (30–40% of total body mass) and they comprise three quarters of total body proteins. Muscle alterations, especially muscle wasting and loss of muscle function, have an indisputable prognostic value in the outcome of chronic diseases, including chronic liver diseases. Muscle wasting is associated with higher morbidity, mortality and poor quality of life. The terms sarcopenia and myosteatosis are used to describe specific muscle alterations, both forming substantial components of multidimensional construct “frailty syndrome”. Sarcopenia is defined as loss of muscle mass and/or loss of muscle function. It is usually diagnosed using the skeletal muscle index from computed tomography (CT) image analysis at the L3 vertebra. Myosteatosis is defined as an excess intramyocelullar and intermyocellular fat deposition. Diagnosis of myosteatosis is based on a measurement of skeletal muscle density by CT imaging at the L3 vertebra (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Besides muscle alterations and decreased physical performance, frailty syndrome also comprises changes of other organ systems, leading to the loss of functional reserves and higher vulnerability. Different scoring systems, such as Fried Frailty Index (FFI) or modified Liver Frailty Index (LFI) for patients with liver cirrhosis, are used to diagnose patients with frail phenotype. The principle of the treatment of patients with muscle alterations is therapy of liver disease (including liver transplant in advanced cirrhosis), improvement of the nutritional status, adequate physical activity and supplementation of vitamin D deficiency, if necessary. In this review, we summarize up-to-date knowledge about pathophysiology, diagnostic tools and treatment options of sarcopenia, myosteatosis and frailty syndrome in patients with liver cirrhosis
- Klíčová slova
- myosteatóza, syndrom křehkosti,
- MeSH
- jaterní cirhóza * komplikace MeSH
- lidé MeSH
- sarkopenie * etiologie patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Pacienti s implantovanou levostrannou mechanickou srdeční podporou (LVAD) jsou vystaveni zvýšenému počtu klinických komplikací. Jednou z možných příčin může být nepulzatilní tok krve generovaný mechanickou srdeční podporou. Cílem naší práce proto bylo zhodnotit vliv změn toku krve v karotickém řečišti a zvýšené tuhosti tepen na mortalitu a výskyt cévních mozkových příhod u pacientů s LVAD. Metody: Postupně jsme analyzovali data 83 pacientů s LVAD (průměrný věk 54 ± 15 let, 12 žen, HeartMate II (HMII), n = 34; HeartMate 3 (HM3) n = 49. V časových intervalech 3 a 6 měsíců po implantaci LVAD jsme hodnotili pulzatilní index, index rezistence a aterosklerotické změny v karotickém řečišti (měřeno pomocí ultrazvuku) a tuhost tepen (měřeno pomocí přístroje Endo-PAT 2000 s augmentačním indexem standardizovaným k srdečnímu tepu – AI@75). Výsledky: 16 pacientů zemřelo během doby sledování (27,3 měsíců, IQR 15,7–44,3). Po standardizace na hlavní zkoumané proměnné byla u pulzatilního indexu měřeného ve 3 měsících po implantaci zjištěna výrazná pozitivní asociace s úmrtími a cévními mozkovými příhodami (HR 9,8, 95% CI 1,6–59,4), která dále výrazně zesílila zohledněním AI@75 (HR 18,8, 95% CI 2,4–145,5). Dále bylo u pacientů s HM3 riziko úmrtí a cévních mozkových příhod výrazně nižší než u pacientů s HMII (HR 0,31, 95% CI 0,1–0,9), tento vztah však byl výrazně oslaben zohledněním AI@75 (HR 0,33, 95% CI 0,1–1,2). Závěr: Riziko úmrtí nebo cévních mozkových příhod u pacientů s LVAD je asociováno se zvýšeným pulzatilním indexem v karotických tepnách a dále potencováno zvýšenou tuhostí tepen. Stejné riziko je sníženo implantací HM3 ve srovnání s HMII, ale tento rozdíl je zvýšenou arteriální tuhostí oslaben
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Přestože existuje shoda nejen v popisu, výskytu i v hlavních neuroanatomických nálezech u ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), ale i v tom, že tento syndrom postihuje děti, které prošly buď rizikovým těhotenstvím, rizikovým porodem, či rizikovým postnatálním údobím, vyskytují se rozpory v interpretaci těchto nálezů. Příznaky ADHD představují nepochybně převahu excitačních procesů nad procesy útlumovými (zpožďovací, diferenciační útlum atd.), které ekonomizují, a tedy činí chování organismu účinnějším. Na úrovni plasmatických membrán neuronů je za jeden z faktorů inhibice považován chloridový kanál. Ten i všechny další aktivní proteinové komplexy (kanály, receptory, enzymy) musejí mít stabilní prostorovou orientaci. Chloridový kanál má sice určitou - intracelulární - fixaci, ale musí mít rovněž fixační body v prostoru lipidové dvojvrstvy. Tu mohou nabídnout mastné kyseliny s delším řetězcem a s více dvojnými vazbami - a to je především kyselina dokosahexaenová. Tato kyselina má přes miliardu možných prostorových variací a v savčím mozku představuje standardně jednu pětinu všech mastných kyselin. Nedostatek mastných kyselin řady PUFA omega 3 v organismu (a následně v CNS) může představovat významné riziko pro funkčnost neuronálních membrán (pro její fluiditu a i schopnost napomáhat zakotvení proteinů v membráně). Prokázali jsme totiž, že tzv. rizikoví novorozenci, tj. nedonošení, s nízkou porodní hmotností, za přítomnosti gestačního diabetu u rodiček, při hypotrofii atd., vykazují průkazně výrazný deficit právě nenasycených mastných kyselin řady omega 3. Podobně i stresové situace, např. nutriční deprivace vyvolávají také akutní pokles hladin PUFA omega 3 v organismu. Za úroveň klidového membránového potenciálu je spoluodpovědný i transmembranózně lokalizovaný enzym Na-K ATPáza. Jak hypoglykemie, tak krátkodobý nutriční stres nebo přítomnost kyseliny arachidonové v extracelulárním prostoru významně snižují aktivitu uvedeného enzymu. Naopak katecholaminy v pokusech in vivo a in vitro tuto aktivitu průkazně zvyšují. Mezi kauzálními příčinami geneze syndromu ADHD není jen určitá genetická predispozice, ale i prostředí "nepřízně" (disfavor) zasahující do intrauterinního a postnatálního vývoje. Ty vedou, mimo svůj specifický a všeobecný efekt, k narušené ultrastruktuře buněčných membrán neuronů a postihují a retardují diferenciační procesy CNS.
Though there is agreement on the description, incidence and main neuroanatomical findings in Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD), as well as on the fact that this syndrome affects children who have undergone either high-risk conditions during pregnancy, during delivery or at the postnatal periods, there are discrepancies in interpretation of these observations. The symptoms of ADHD undoubtedly represent the predominance of excitation over inhibition processes (delay, stimulus discrimination and differentiation, etc.), which economize and make the behavior of the organism more effective. At the level of plasma membranes of neurons, one of the factors of inhibition is considered to be the chloride channel. It and all other active protein complexes (channels, receptors, enzymes) must have a stable spatial orientation. Although the chloride channel has some intracellular fixation, it must also have fixation points in the space of the lipid bilayer. This can be offered by fatty acids with a longer chain and with more double bonds - especially docosahexaenoic acid. This acid has millions of possible spatial variations and normally represents one-fifth of all fatty acids in the mammalian brain. Lack of PUFA omega 3 fatty acids in the body (and subsequently in the CNS) can pose a significant risk to the functionality of neuronal membranes (for its fluidity and the ability to anchor proteins in the membrane). We have shown that so-called high-risk newborns, i.e. premature infants, with low birth weight, in the presence of gestational diabetes in mothers, in hypotrophy, etc., show a significant deficit of just unsaturated fatty acids of the omega 3 series. Similarly, stressful situations, e.g. nutritional deprivation also causes an acute decrease in PUFA omega 3 levels in the body (and subsequently in the CNS) can pose a significant risk to the functionality of the neuronal membrane (for its fluidity and also the ability to help anchor proteins in the membrane). Resting membrane potential depends on the activity of the transmembranous localized enzyme Na-K ATPase. Both hypoglycemia and short-term nutritional stress or the presence of arachidonic acid in the extracellular space significantly reduce the activity of that enzyme. In contrast, catecholamines have been shown to increase the enzyme activity in in vivo and in vitro experiments. Among the causes of the development of ADHD syndrome not only a certain genetic predisposition is expected, but also an "unfavorable" environment that interferes with intrauterine and postnatal development. In addition to their general effect, environmental factors can lead to the impairment of neuronal cell membranes and affect and retard CNS differentiation processes.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- duševní poruchy genetika MeSH
- epigeneze genetická MeSH
- genetická predispozice k nemoci MeSH
- hladovění * patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec psychologie růst a vývoj MeSH
- porodní hmotnost MeSH
- poruchy příjmu potravy genetika patofyziologie MeSH
- potravinová deprivace MeSH
- vývoj plodu MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec psychologie růst a vývoj MeSH
