antibiotický spacer
Dotaz
Zobrazit nápovědu
x
x
- Klíčová slova
- spongioplastika, larvální terapie, VancogenX, PerOssal, Lucilia sericata, Prévotův prut, antibiotický spacer,
- MeSH
- antibakteriální látky * terapeutické užití MeSH
- chirurgické laloky MeSH
- chronická nemoc MeSH
- debridement MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 diagnostické užití MeSH
- gentamiciny terapeutické užití MeSH
- helmintoterapie MeSH
- jednofotonová emisní výpočetní tomografie MeSH
- kostní cementy * terapeutické užití MeSH
- kostní náhrady terapeutické užití MeSH
- léčebná irigace MeSH
- lékové transportní systémy metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- osteomyelitida * diagnóza farmakoterapie chirurgie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- polymethylmethakrylát terapeutické užití MeSH
- radiofarmaka diagnostické užití MeSH
- terapie ran pomocí řízeného podtlaku MeSH
- tibie chirurgie účinky léků MeSH
- tomografie emisní počítačová MeSH
- transplantace kostí * metody MeSH
- vankomycin terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
... vzniku infekce 15 -- 2 ANTIMIKROBIÁLNÍ PROFYLAXE U OPERACÍ KLOUBNÍCH NÁHRAD 17 -- 2.1 Historie antibiotické ... ... prevence 17 -- 2.2 Načasování 18 -- 2.3 Délka preventivního podávání antibiotik 18 -- 2.4 Místní antibiotické ... ... 4.2 Bakteriální původci infekcí kloubních náhrad 40 -- 4.3 Rezistence к antibiotikům 43 -- 4.4 Antibiotická ... ... 85 -- 6.6 PROSTALAC 89 -- 6.7 Ostatní artikulované spacery 92 -- 6.8 Spacer-К, Spacer-G 95 -- 6.9Třídobá ... ... SPACER 126 -- 10 KANALIZOVANÝ ARTIKULOVANÝ SPACER - CATS 134 -- 10.1 Konstrukce implantátu CATS 135 ...
1. vyd. 220 s. : il., tab. ; 24 cm
Kolektiv renomovaných autorů a operatérů s rozsáhlými zkušenostmi precizním způsobem zpracovává veřejnosti téměř skrytou problematiku výskytu infekcí u implantovaných kloubních náhrad, k němuž dochází přibližně u 10 % operovaných případů. Zabývá se rizikovými faktory jak ze strany operačních a léčebných postupů (antibakteriální profylaxe), tak ze strany pacientů (stav imunitního systému, léčba souběžných chorob apod.), a v neposlední řadě vzrůstající rezistencí bakteriálních kmenů, zejména stafylokoků a streptokoků k antibiotickým preparátům. Průběžně jsou porovnávány postupy a zkušenosti ze zahraničních odborných pracovišť.
- MeSH
- antibiotická profylaxe MeSH
- artroplastiky kloubů MeSH
- biofilmy MeSH
- infekce spojené s protézou diagnóza klasifikace terapie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- replantace MeSH
- Publikační typ
- monografie MeSH
- Konspekt
- Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
- NLK Obory
- ortopedie
- infekční lékařství
- biomedicínské inženýrství
K řešení hluboké infekce náhrady kolenního kloubu je navrženo několik postupů. Antibiotická terapie, debridement a laváž, resekční artroplastika, jednodobá, dvoudobá reimplantace, artrodéza a v krajním případě amputace. Metodou volby je dvoudobá reimplantace za užití cementovaného spaceru. Spacer slouží k prevenci nadměrné kontrakce měkkých tkání, k podpoře končetiny, dovo- luje částečnou zátěž, zvyšuje kostní kvalitu a slouží k uvolňování antibiotik. Na 1. Ortopedické klinice 1. LF UK v Praze bylo v letech 1990–1997 léčeno operačně 12 pacientů s revmatoidní artri- tidou, u kterých došlo k infekci náhrady kolenního kloubu. Celkem se jednalo o 13 kolenních kloubů, neboť u jedné pacientky byla infekce oboustranná. Úspěšnost dvoudobé reimplantace je 69,2 %. Průměrná flexe kolenního kloubu po reimplantaci je 94°, což potvrzuje, že omezení hybnosti spacerem a ortézou zásadně neovlivní funkci kolenního kloubu. Průměrná doba sledování je 4,3 roku. Ve dvou případech byl pro zvládnutí infekce použit spacer opakovaně. Jednou neúspěšně. Artrodéza byla při revizi spaceru, jako konečné řešení užita dvakrát. Jedenkrát byla artrodéza zvolena jako řešení opětovného vzplanutí infektu po reimplantaci náhrady kolenního kloubu. K nezhojení artrodézy došlo u jedné pacientky. U pacientů s revmatoidní artritidou převažuje typ Coventry III, tj. pozdní – hematogenní infekt v 54 %. Z této skutečnosti jednoznačně vyplývá nutnost intenzivní terapie a pečlivé doléčení všech interkurentních infekčních onemocnění, preventivní pokrytí antibiotiky všech závažnějších infekcí.
To control deep infections of prostheses of the knee joint several procedures are suggested. Antibiotic treatment, debridement and lavage, resection arthroplasty, one-stage, two-stage reim- plantation, arthrodesis and finally amputation. The method of choice is two-stage reimplantation using spacer embedded in cement. The spacer serves prevention of excessive contraction of soft tissues, supports the extremity, permits partial loading, improves bone quality and promotes antibiotic release. At the First Orthopaedic Clinic of the First Faculty Hospital of Charles University 12 patients with rheumatoid arthritis were treated where infection of a knee joint prosthesis occurred between 1990 – 1997. A total of 13 knee joints were involved, as in one female patient the infection was bilateral. The successfulness of two-stage reimplantation was 69.2 %. The mean flexion of the knee joint after reimplantation is 94 degrees. This confirms that restriction of mobility by a spacer and orthesis does not significantly affect the function of the knee joint. The mean follow up period is 4.3 years. In two cases the spacer had to be used twice. In one instance without success. Arthrodesis was used twice during revision of the spacers as the final solution. In one instance arthrodesis was used to resolve repeated infection after reimplantation of the knee joint. In one female patient the arthrodesis did not heal. In patients with rheumatoid arthritis the Coventry III type of infection prevails, i.e. late haematogenic infection, in 54 %. This fact prompts the necessity of intensive treatment of all intercurrent infections diseases as well as preventive antibiotic treatment to avoid all serious infections.
Úvod: Infikovaný pakloub je vážnou komplikací osteosyntézy zlomenin. Typickým příkladem je septický pakloub distální tibie jako komplikace osteosyntézy nejen zlomenin pilonu, ale i extraartikulárních zlomenin distální tibie. Přes pokroky v diagnostice, operační a antibiotické terapii jsou konečný výsledek a funkce špatně předvídatelné. Operační metody, timing a typ operační strategie u septického pakloubu tibie se mezi jednotlivými autory liší. Pro všechny metody společnou a obávanou komplikací v terapii septického pakloubu je rekurence infektu a absence kostního hojení. Další specifické komplikace jsou pak závislé na použité metodě. Cíl: Cílem práce je retrospektivní zhodnocení výsledků terapie komplexního septického pakloubu tibie za pět let ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci s přenosem volného fasciokutánního laloku. Součástí práce je i přehled literatury a srovnání výsledků s literaturou. Metodika: V letech 2012 až 2016 bylo z celkového počtu sedmi pacientů (jeden pacient zemřel v průběhu sledování na kardiovaskulární komplikace) autory zhodnoceno celkem šest pacientů s komplexním septickým pakloubem tibie ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci se současným přenosem volného fasciokutánního laloku. Jako „komplexní“ pseudoartróza byla označena pseudoartróza s defektem skeletu, kde byl předpoklad, že bez další intervence nedojde ke zhojení defektu a současně s defektem měkkých tkání s nutnou intervencí plastickým chirurgem. Autor článku ošetřoval skelet všech pacientů v rámci fázového protokolu. Základem terapie je dvoufázový protokol. Doba sledování se pohybovala od 18 do 60 měsíců. V první fázi byla použita kromě extrakce osteosyntetického materiálu a radikálního debriementu tzv. technika indukované membrány dle Masqueleta s cementovým spacerem v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem při řešení defektu měkkých tkání. Cementový spacer byl současně využit jako nosič antibiotik. Ke stabilizaci skeletu byl použit v této fázi zpravidla zevní fixátor. V druhé fázi po sanaci původní infekční komplikace je po částečném odklopení laloku cementový spacer odstraněn, aplikována spongioplastika a provedena stabilní osteosyntéza. Výsledek metody byl zhodnocen na základě absence infektu, kostní konsolidace a schopnosti zátěže. Výsledky: U všech šesti pacientů v rámci použité techniky indukované membrány, která byla součástí dvoufázového protokolu, bylo dosaženo konsolidace skeletu a zhojení měkkých tkání bez známek rekurence infektu. Plnou konsolidaci skeletu bylo u většiny pacientů možné prokázat po 18 měsících, pouze jeden pacient se zhojil do šesti měsíců. Doba sledování se pohybovala v rozmezí 18 až 60 měsíců. Pět pacientů zatěžovalo po zhojení plně, jeden pacient částečně. Patogen se podařilo konvenčními mikrobiologickými metodami prokázat u všech pacientů, u dvou pacientů se jednalo o smíšenou flóru. Závěr: Fázový protokol s Masquelet technikou v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem je v terapii komplexních septických pakloubů tibie s defektem skeletu do velikosti pěti centimetrů metodou bezpečnou s vysokým stupněm kostního zhojení bez rekurence infektu.
Introduction: Infected pseudoarthrosis presents a serious complication of fracture osteosynthesis. A typical example is a septic pseudoarthrosis of the distal tibia as a complication of osteosynthesis of not only pilon fractures but also extraarticular fractures of the distal tibia. Despite the advancements in diagnostics, surgical and antibiotic therapy, the final outcome and function are difficult to predict. The used surgical techniques, timing and type of surgical strategy in patients with septic pseudoarthrosis differ among individual authors. The common and dreaded complication in the treatment of septic pseudoarthrosis is the recurrence of the infection and absence of bone healing. Other specific complications depend on the technique used. Aim: The aim of the work is a retrospective evaluation of outcomes of treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia for five years, treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a free fasciocutaneous flap. The presented article also includes an overview of literature and comparison of outcomes with literary sources. Methods: Between 2012 and 2016, the authors evaluated a total of six patients (out of seven – one patient died during follow up due to cardiovascular complications) with a complex septic pseudoarthrosis of the tibia treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a fasciocutaneous flap. The term “complex” pseudoarthrosis defines pseudoarthrosis with a defect of the skeleton, with the presumed non-healing of the defect without any further intervention, and at the same time a defect of soft tissues requiring an intervention by plastic surgeon. The author of the article treated the skeleton of all patients according to a staged protocol. The basis of the therapy is a two-stage protocol. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. The first stage included, apart from extraction of the osteosynthetic material and radical debridement, also the so-called Masquelet induced membrane technique using a cement spacer in combination with free fasciocutaneous flap for management of defects of soft tissues. At the same time, the cement spacer was used as antibiotic carrier. In order to stabilize the skeleton in this stage, external fixator was usually applied. In the second stage, following sanation of the original infectious complication, the cement spacer is removed, after partially lifting off the flap, followed with spongioplasty and stable osteosynthesis. The outcomes of the technique were evaluated on the basis of absence of infection, bone consolidation and weight bearing ability. Results: The authors managed to achieve consolidation of the skeleton and healing of soft tissues, without any signs of recurrent infection in all six patients using the induced membrane technique, which was a part of the two-stage protocol. Full consolidation of the skeleton in all patients was confirmed after 18 months, only one patient healed within six months. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. Five patients were capable of full loading after healing, one patient achieved partial loading. The pathogen was confirmed in all patients with conventional microbiological methods, two patients presented with mixed flora. Conclusion: Staged protocol with Masquelet’s technique, in combination with free fasciocutaneous flap is a safe method for treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia with skeletal defects not exceeding five centimetres, with a high degree of bone healing, and without recurrence of infection.
- Klíčová slova
- fasciokutánní lalok, septický pakloub, technika dle Masqueleta, cementový spacer,
- MeSH
- antibakteriální látky aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- autologní štěp MeSH
- bakteriální infekce terapie MeSH
- chirurgické laloky MeSH
- fraktury tibie * chirurgie komplikace terapie MeSH
- klinické protokoly MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- kostní cementy MeSH
- lidé MeSH
- pilotní projekty MeSH
- pseudoartróza * farmakoterapie chirurgie mikrobiologie patologie MeSH
- sepse MeSH
- transplantace kostí MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody škodlivé účinky MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Akrylátový cement se v ortopedii užívá již více než 60 let a má velmi široké využití. Jeho hlavní indikací je fixace implantátů a dočasná či trvalá výplň dutin. Kostní cement je velmi oblíbený díky kombinaci svých fyzikálních vlastností, kterými jsou dobrá tvárnost, pevnost a schopnost vylučovat antibiotika (ATB) do okolních tkání po dlouhou dobu v relativně stabilní koncentraci. Koncentrace ATB v okolí cementu je mnohonásobně vyšší, než jsou minimální inhibiční koncentrace většiny bakterií. Sérové koncentrace ATB jsou však zanedbatelné. Rychlost uvolňování ATB závisí na porozitě, homogenitě a viskozitě cementu, poměru povrchu k objemu, a hlavně na celkovém množství ATB v cementu. ATB vhodné k impregnaci cementu musí být termálně i chemicky stabilní, dostupné v práškové formě, baktericidní a širokospektré. Nesmí vyvolávat alergické reakce nebo rezistenci bakterií a dále nesmí výrazně zhoršovat mechanické vlastnosti cementu. ATB impregnovaný kostní cement se užívá k léčbě a prevenci infekce kloubní náhrady, k léčbě osteomyelitidy i infikovaných defektů měkkých tkání, k výplni kostních defektů nebo k tvorbě nitrodřeňových cementových hřebů. Hlavními komplikacemi užití ATB cementů je potenciální toxicita antibiotik, indukce antibiotické rezistence a alergická reakce. Experimentálně se ATB cement obohacuje o další látky, které modifikují jeho vlastnosti. Další materiály, které by měly stejně příznivé vlastnosti jako ATB cement, ale navíc by byly biodegradabilní, jsou předmětem intenzivního výzkumu.
Polymethyl methacrylate (PMMA) bone cement has been used in orthopaedic surgery in a wide spectrum of indications. The main purpose of PMMA cement is to fix implants to the bone and to fill cavities or bone defects. Bone cement is a very successful material thanks to its perfect physical properties, such as plasticity, stability and the ability to elute antibiotics to the adjacent tissues at relatively stable rates over a long period. The concentration of antibiotics in the tissues adjacent to the antibiotic-impregnated bone cement (AIBC) is much higher than the minimal inhibitory concentrations of most bacteria. On the other hand, the serum antibiotic levels remain negligible. The elution characteristics depend on cement porosity, homogeneity and viscosity as well as on the volume-to-surface ratio and total dose of antibiotics. Not every antibiotic is suitable for impregnation of PMMA cement. The ideal antibiotic has a broad antibacterial spectrum and must be bactericidal, thermally and chemically stable and available in the powder form. It must not induce allergic reactions or bacterial resistance or impair the mechanical properties of the cement. The AIBC is used in prevention and treatment of prosthetic joint infection, in treatment of osteomyelitis and infected soft tissue defects. It is a perfect material for bone defect filling or cemented intramedullary nails. The main complications of AIBC administration are possible toxicity of antibiotics, allergic reactions and induction of antibiotic resistance. There have been many experiments carried out on other substances that could be suitable for cement impregnation. These substances modify the properties of cement or the elution characteristics of antibiotics. The aim of current research is to develop a new material, which would have as good properties as PMMA cement has and would be biodegradable in addition.
- Klíčová slova
- impregnace, porozita, tvrdnutí, cementový spacer, déza kolena,
- MeSH
- antibakteriální látky * analýza aplikace a dávkování chemie farmakokinetika klasifikace škodlivé účinky MeSH
- antibiotická rezistence MeSH
- artroplastiky kloubů metody MeSH
- infekce spojené s protézou chirurgie farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- infekční nemoci kostí chirurgie farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- kostní cementy * chemie farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- ortopedické výkony metody MeSH
- osteomyelitida chirurgie MeSH
- replantace metody škodlivé účinky MeSH
- synergismus léků MeSH
- tobramycin analýza aplikace a dávkování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH