Cílem práce bylo v prospektivní nerandomizované studii (provedené v období 1. 1. 2000 až 31. 12. 2001) vyhodnotit novou techniku implantace peritoneálního katetru – laparoskopicky asistovanou punkční implantaci. Uvedenou originální techniku jsme srovnávali se standardní laparoskopickou implantací. Základní podmínkou pro provádění peritoneální dialýzy je správné uložení katétru na dno malé pánve, dlouhodobé udržení této polohy a jeho dobré vhojení, díky kterému se vytvoří podkožní tunel jako bariéra proti infekci. Laparoskopická metoda má řadu výhod jak proti laparotomické, tak proti punkční metodě „naslepo”: možnost vizuální kontroly, možnost provedení dalších chirurgických výkonů v jedné době, menší invazivitu, lze upravit polohu vycestovalého katetru, pacienti dříve rehabilitují. Přes tyto výhody je výskyt časného „leaku“ (únik tekutiny podél katetru) u laparoskopického zavádění katétru vyšší než u minilaparotomické implantace. Snaha snížit výskyt této komplikace nás vedla k vypracování a zavedení zcela nové techniky, kterou označujeme jako laparoskopicky asistovanou punkční implantaci. Do studie bylo zařazeno celkem 42 nemocných s chronickým selháním ledvin. Základní onemocnění byla diabetes mellitus (50 %), chronická glomerulonefritida (17 %), tubulointersticiální nefritida (13,5 %) a polycystóza ledvin (9,5 %). U 24 pacientů byl peritoneální katétr založen standardní laparoskopickou technikou (skupina A) a u 18 pacientů laparoskopicky asistovanou punkční implantací (skupina B). K implantaci byl použit Tenckhoffův katétr se 2 manžetami se stočeným vnitřním koncem („coiled” typ). Průměrný věk ve skupině A byl 59,2± 10,3 let, ve skupině B 54,8±14,0 let. Mezi oběma skupinami nebyl výrazný rozdíl v nutričních parametrech: průměrná hodnota celkové bílkoviny v krvi ve skupině A byla 69,1±5,8 g/l a ve skupině B 65,2±6,6 g/l. Průměrná délka hospitalizace u skupiny A byla 19±5,7 dne a u skupiny B 12,1±4,3 dne. Časný „leak“, definovaný jako prosakování dialyzátu podél katétru do 21 dní po implantaci, byl zjištěn ve skupině A u 58,3 % nemocných (n =14) , ve skupině B u 11,1 % (n = 2) (p = 0,003, chí-test). Pozdní leak byl ve skupině A u 1 pacienta a ve skupině B nebyl žádný. Časná infekce podkožního tunelu nebyla pozorována u žádného pacienta. Vycestování katétru z malé pánve bylo pozorováno u skupiny A u 16,6 % a u skupiny B 11,1% (ns) Nově popsaná originální technika v sobě spojuje výhody laparoskopické i punkční implantace Tenckhoffova katetru a přináší prokazatelné snížení incidence časného „leaku“.

Interní oddělení Strahov VFN a 1 LF UK Praha