Současným hlavním problémem peritoneální dialýzy (PD) je progresivní zhoršování funkce peritoneální membrány (PM) v průběhu léčby PD, které vede k technickému selhání metody přibližně u 50% pacientů po 5 letech léčby. Důsledkem léčby PD jsou morfologické změny PM, mezi něž patří ztráta mezotelu, intersticiální fibróza, vaskulární skleróza a neoangiogeneze. Dále jsou uváděny patogenetické faktory poškození PM. Klinickým důsledkem morfologických a funkčních změn PM je zvýšení transportu malých solutů, které vede k rychlému vymizení osmotického gradientu glukózy a tím ke zhoršení ultrafiltrační kapacity PM. Jedním z možných řešení tohoto problému je zavedení nové generace peritoneálních dialyzačních roztoků s nižším obsahem degradačních produktů glukózy (GDP) a s neutrálním pH.

The main current challenge in peritonea dialysis (PD) is the progressive deterioration of peritoneal membrane (PM) function during PD, resulting in technical failure of the method in about 50% of patients after 5 years of therapy. PDV therapy results in PM morphological changes including mesothelial loss, interstitial fibrosis, vascular sclerosis, and neoangiogenesis. Pathogenic factors of PM injury are also identified. A clinical sequel of morphological and functional changes in PM is increased small solute transport leading to rapid elimination of the osmotic gradient of glucose and, hence, deterioration of the ultrafiltration PM capacity. A potential solution of these problems is introduction of a new generation of peritoneal dialysis solutions with a lower content of glucose degradation products (GDP) and a neutral pH.

Klinika nefrologie 1 LF UK a VFN Praha

Changes occurring in the peritoneal membrane during peritoneal dialysis

Jak se mění peritoneální membrána při peritoneální dialýze? = Changes occurring in the peritoneal membrane during peritoneal dialysis /

Lit. 31