Úvod: Tři malé studie ukázaly, že snížení frontální kordance v pásmu theta u pacientů s depresivní poruchou po jednom týdnu užívání antidepresiv může predikovat odpověd na léčbu antidepresivy. Pro klinickou praxi by bylo vhodné zjistit, zda snížení kordance je obecný fenomén spojený s odpovědí na antidepresivní intervenci, nejen na léčbu antidepresivy, a dále, zda u pacienta, u kterého nedojde při léčbě ke změně kordance a odpovědi na léčbu, dojde ke snížení kordance při následné úspěšné terapii. Metodika: Použili jsme kategoriální proměnnou - snížení frontální theta kordance predikuje odpověd na léčbu a její absence predikuje chyběni klinické odpovědi. Výsledek: Pacientka, která neodpověděla na 3 předešlé antidepresivní kůry, snížila frontální kordanci po týdnu aplikace rTMS a po 4 týdnech monoterapie rTMS byla konstatována odpověd na léčbu. Druhý pacient neodpověděl na 5 antidepresivních pokusů a nesnížil frontálni kordanci po týdnu nové léčby venlafaxinem a ani za 4 týdny se nedostavila odpověd na léčbu. Po přidání lithia došlo ke klinickému zlepšení spolu se snížením kordance frontálně. Třetí pacient neodpověděl na 1 antidepresivní pokus a nesnížil frontální kordanci po týdnu nové léčby venlafaxinem a ani za 4 týdny se nedostavila odpověd na léčbu. Po změně léčby na clomipramin došlo po týdnu ke snížení kordance, 2. týden léčby však došlo k přesmyku do mánie. Závěr: Popsané případy podporují hypotézu, že frontální kordance může být všeobecným časným prediktoiorem odpovědi na antidepresivní intervence, a to i v sekvenčním použití. Je nezbytné tyto předpoklady ověřit na větším vzorku pacientů.

Backround: Three small-scale studies have revealed that decrease of frontal theta cordance after 1 vt'eek on antidepressant medication can predict clinical response to treatment. It is important for clinical practices to know 1) if EEG cordance predicton is valid to antidepressant therapy in general, not only to antidepressants 2) if in patients with both no cordance change and no treatment response the decreased cordance will occur as a consequence of a later successful treatment. Methods: We used categorial variable - decrease of frontal theta cordance predicts a response to treatment, the absence of cordance decrease predicts clinical non-response. Results: First patient with failure of 3 antidepressants therapy decreased frontal cordance after 1 week of rTMS and responded to rTMS monotherapy after 4 weeks of the stimulation. Second patient with failure of 5 antidepressant trials did not decrease frontal cordance after first week of new treatment (venlafaxine) and after 4 week did not respond to venlafaxine therapy. After lithium augmentation we observed clinical improvement together with frontal cordance decrease. Third patient with failure of 1 antidepressant trial did not decrease frontal cordance after first week of new treatment (venlafaxine) and after 4 week did not respond to venlafaxine therapy. After one week of clomipramine therapy we observed decreased frontal cordance but patient switch to mania in the 2nd week. Conclusion: Our cases suggest that frontal cordance could be an early general indicator of response to a treatment of depression and could be repeatedly used during consequent therapies. Other studies with more patients are necessary to verify this presumptions.

Centrum neuropsychiatrických studií 3 LF UK Praha

EEG cordance as a predictor of a response to antidepressants

EEG kordance jako prediktor antidepresivní odpovědi = EEG cordance as a predictor of a response to antidepressants /

EEG cordance as a predictor of a response to antidepressants /

Lit. 13