Vazoneurózy neboli vazospastická onemocnění jsou charakterizované funkční nestabilitou napětí cévní stěny projevující se spazmy, ischémií nebo vazodilatací a překrvením. Postižené jsou obvykle akrální části končetin, ale mohou se objevit i na ušních boltcích, nose, případně i na rtech. Většinou nevedou ke vzniku defektů. Těžké ischemické postižení ústící až do nekróz se vyskytuje u závažných sekundárních onemocnění. Celková patofyziologie vazoneuróz není přesně známa. Nejznámější a nejtypičtější vazoneurózou je Raynaudův fenomén, popsaný M. Raynaudem roku 1862 jako přechodná ischémie prstů rukou osob vystavených chladu. Jednotlivé typy vazoneuróz, Raynaudův fenomén, akrocyanóza, livedo reticularis a další, se liší místem a průběhem spazmů v periferní cirkulaci. Diferenciální diagnostika vazoneuróz je rozsáhlá a mnohdy obtížná. Nálezy u primárních (idiopatických) vazoneuróz jsou převážně fyziologické nebo necharakteristické, u sekundárních existují odchylky v angiologických nálezech upozorňující na závažnější prognózu onemocnění. V další části se práce věnuje vaskulitidám, rozmanité skupině onemocnění se společným rysem, kterým je zánětlivé postižení cévní stěny. Vzhledem ke skutečnosti, že poměrně vysoké procento pacientů postižených vaskulitidami je invalidizováno nebo umírá, jedná se o závažnou medicínskou problematiku. Významná část vaskulitid (30 a více %) probíhá jako „smíšené“ onemocnění vykazující znaky různých typů vaskulitid. Dalším společným rysem vaskulitid jsou malé znalosti o patofyziologii a imunopatologii onemocnění a podobnost používané terapie s významným podílem empirických postupů. Předložená práce vychází z literárních podkladů a dat a zkušeností z více než 1300 případů vazoneuróz a vaskulitid ošetřených na pracovišti autora. Na daném prostoru se zabývá především primárními vaskulitidami.

Vasoneuroses or vasospastic diseases are characterized by functional instability of the vessel wall tension manifested by spasms, ischemia or vasodilation, congestion. Acral parts of the limbs are usually affected, but may also appear on auricles, legs, eventually on lips. They usually do not generate defects. Severe ischemic damage leading even to necrosis occurs in serious secondary diseases. Overall pathophysiology of vasoneuroses is not precisely known. The best known and most typical vasoneurosis is Raynaud's phenomenon, described by M. Raynaud in 1862 as transitional ischemia of fingers in people exposed to cold. Different types of vasoneuroses: Raynaud's phenomenon, acrocyanosis, livedo reticularis and others, differ by location and course of spasms in the peripheral circulation. Differential diagnosis of vasoneuroses is extensive and often difficult. Findings in primary (idiopathic) vasoneuroses are mainly physiological or non-characteristic, in secondary vasoneuroses variations in angiologic findings exist, which point out to a more serious disease prognosis. The next part of this article deals with vasculites, diverse group of diseases with a common feature - inflammatory vascular wall damage. With respect to the fact that a relatively high percentage of patients suffering from vasculites are disabled or dying, this is a serious medical problem. A significant portion of vasculites (30 % and more) proceed as “mixed” diseases showing features of various types of vasculites. Another common feature of vasculites is small knowledge of their pathophysiology and immunopathology of the disease and similarity of therapy used with a significant proportion of empirical methods. This article is based on literature reviews and data and experience from more than 1300 cases of vasoneuroses and vasculites treated in the author's clinic. He deals mainly with primary vasculites.

LF MU a FN u sv Anny 1 interní klinika Brno

Vasospastic diseases (vasoneuroses.) Vasculites

Lit.: 43