Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňují prognózu pacientů po transplantaci srdce, je absence rejekce – odhojení štěpu. Pokud k rejekci dojde, může být zprostředkována imunokompetentními buňkami nebo protilátkami. Historicky lépe prozkoumanou i terapeuticky lépe zvládnutou je buněčná rejekce, která byla v popředí výzkumu a zájmu posledních 45 let. K výraznému oživení zájmu o protilátkami zprostředkovanou rejekci došlo poté, co byla prokázána kauzální souvislost s rozvojem dysfunkce až selháním štěpu v časném potransplantačním období a s koronární nemocí štěpu v pozdějším období. Tento přehledový článek si klade za cíl seznámit čtenáře se současnými možnostmi diagnostiky a léčby rejekce zprostředkované protilátkami.

A factor shown to heavily impact the prognosis of heart transplant recipients is absence of rejection, i.e., the failure of the body to accept a transplanted tissue. Historically, a better characterized and more readily treatable type is cellular rejection which has been at the forefront of research and interest over the past 45 years. There has been an appreciable renewal of interest in antibody-mediated rejection after graft dysfunction up to graft failure in the early post-transplant period had been shown to be causally related to transplant coronary artery disease at a later time. This review article aims at keeping the reader up to date about current options in diagnosing and treating antibody-mediated rejection.

Klinika kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha Česká republika

Antibody-mediated rejection after heart transplantation – an overview of current concepts

References provided by Crossref.org

Lit.: 75