Tukové tkanivo je dynamický metabolický orgán, ktorý zabezpečuje metabolickú homeostázu organizmu. Sekrécia adipocytokínov závisí od distribúcie tukového tkaniva, ako aj bunkového zloženia samotného tukového tkaniva – dôležitý je podiel adipocytov, stromálnych buniek, ciev a buniek imunitného systému. Cieľom našich prác, ktoré dokumentuje tento článok, je zistiť vplyv vybraných adipocytokínov na metabolické a imunologické komplikácie po transplantácii obličky. V našich analýzach sme nepotvrdili vplyv chronickej imunosupresie na hladiny adiponektínu a leptínu. Zistili sme však, že vyššie hladiny leptínu predikovali vývoj potransplantačného diabetes mellitus a nízke hladiny adiponektínu boli spojené s obezitou. Taktiež sme potvrdili, že hyperleptinemia je spojená s rozvojom akútnej rejekcie štepu a tvorbou donor špecifických protilátok.
Adipose tissue is a dynamic metabolic organ that regulates the metabolic homeostasis of the body. The secretion of adipocytokines depends on the distribution of adipose tissue, as well as the cellular composition of the adipose tissue itself - the proportion of adipocytes, stromal cells, blood vessels and cells of the immune system is important. In our analyses, the effect of chronic immunosuppression on adiponectin and leptin levels has not been confirmed. However, we found that higher leptin levels predicted the development of post-transplant diabetes mellitus and low adiponectin levels were associated with obesity and insulin resistance. It was also confirmed that hyperleptinemia is associated with the development of acute graft rejection and the formation of donor specific antibodies.
- MeSH
- adiponektin škodlivé účinky MeSH
- leptin škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- rejekce štěpu etiologie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- transplantace ledvin * MeSH
- tukové buňky * imunologie metabolismus MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Transplantace plic je dynamicky se rozvíjející metodou léčby pokročilých stadií plicních onemocnění parenchymového nebo cévního původu. Přes významný pokrok v této oblasti je dlouhodobé přežití příjemců transplantace plic kratší ve srovnání s ostatními transplantacemi solidních orgánů. Důvodem je skutečnost, že plíce jsou vysoce imunogenní, otevřený systém v neustálém kontaktu se zevním prostředím, což vede k vyššímu výskytu infekcí a imunitních komplikací. K odlišení jednotlivých typů poškození štěpu se v současnosti používá řada vyšetřovacích metod, počínaje funkčním vyšetřením plic a zobrazovacími metodami, následovanými mikrobiologickými, imunologickými a bioptickými vyšetřeními. Tyto klinické nástroje však postrádají citlivost k zachycení časné subklinické změny štěpu, která předchází její klinické manifestaci až o několik měsíců. Z nových biomarkerů je klinické implementaci nejblíže vyšetření volné cirkulující dárcovské DNA. Současný stav výzkumu této nejmodernější metody v oblasti transplantace plic je předmětem tohoto přehledového sdělení.
x
- Klíčová slova
- volná cirkulující DNA dárce,
- MeSH
- biologické markery krev MeSH
- DNA analýza MeSH
- lidé MeSH
- rejekce štěpu * diagnóza etiologie klasifikace MeSH
- transplantace plic * dějiny MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
The first-generation Molecular Microscope (MMDx) system for heart transplant endomyocardial biopsies used expression of rejection-associated transcripts (RATs) to diagnose not only T cell-mediated rejection (TCMR) and antibody-mediated rejection (ABMR) but also acute injury. However, the ideal system should detect rejection without being influenced by injury, to permit analysis of the relationship between rejection and parenchymal injury. To achieve this, we developed a new rejection classification in an expanded cohort of 3230 biopsies: 1641 from INTERHEART (ClinicalTrials.gov NCT02670408), plus 1589 service biopsies added to improve the power of the machine learning algorithms. The new system used 6 rejection classifiers instead of RATs and generated 7 rejection archetypes: No rejection, 48%; Minor, 24%; TCMR1, 2.3%; TCMR2, 2.7%; TCMR/mixed, 2.7%; early-stage ABMR, 3.9%; and fully developed ABMR, 16%. Using rejection classifiers eliminated cross-reactions with acute injury, permitting separate assessment of rejection and injury. TCMR was associated with severe-recent injury and late atrophy-fibrosis and rarely had normal parenchyma. ABMR was better tolerated, seldom producing severe injury, but in later biopsies was often associated with atrophy-fibrosis, indicating long-term risk. Graft survival and left ventricular ejection fraction were reduced not only in hearts with TCMR but also in hearts with severe-recent injury and atrophy-fibrosis, even without rejection.
- MeSH
- biopsie MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- myokard patologie MeSH
- následné studie MeSH
- přežívání štěpu * MeSH
- prognóza MeSH
- rejekce štěpu * etiologie diagnóza patologie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- transplantace srdce * škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
The Banff Working Group on Liver Allograft Pathology met in September 2022. Participants included hepatologists, surgeons, pathologists, immunologists, and histocompatibility specialists. Presentations and discussions focused on the evaluation of long-term allograft health, including noninvasive and tissue monitoring, immunosuppression optimization, and long-term structural changes. Potential revision of the rejection classification scheme to better accommodate and communicate late T cell-mediated rejection patterns and related structural changes, such as nodular regenerative hyperplasia, were discussed. Improved stratification of long-term maintenance immunosuppression to match the heterogeneity of patient settings will be central to improving long-term patient survival. Such personalized therapeutics are in turn contingent on a better understanding and monitoring of allograft status within a rational decision-making approach, likely to be facilitated in implementation with emerging decision-support tools. Proposed revisions to rejection classification emerging from the meeting include the incorporation of interface hepatitis and fibrosis staging. These will be opened to online testing, modified accordingly, and subject to consensus discussion leading up to the next Banff conference.
- MeSH
- alografty MeSH
- lidé MeSH
- přežívání štěpu MeSH
- rejekce štěpu * etiologie patologie MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
In lung transplantation, antibody-mediated rejection (AMR) diagnosed using the International Society for Heart and Lung Transplantation criteria is uncommon compared with other organs, and previous studies failed to find molecular AMR (ABMR) in lung biopsies. However, understanding of ABMR has changed with the recognition that ABMR in kidney transplants is often donor-specific antibody (DSA)-negative and associated with natural killer (NK) cell transcripts. We therefore searched for a similar molecular ABMR-like state in transbronchial biopsies using gene expression microarray results from the INTERLUNG study (#NCT02812290). After optimizing rejection-selective transcript sets in a training set (N = 488), the resulting algorithms separated an NK cell-enriched molecular rejection-like state (NKRL) from T cell-mediated rejection (TCMR)/Mixed in a test set (N = 488). Applying this approach to all 896 transbronchial biopsies distinguished 3 groups: no rejection, TCMR/Mixed, and NKRL. Like TCMR/Mixed, NKRL had increased expression of all-rejection transcripts, but NKRL had increased expression of NK cell transcripts, whereas TCMR/Mixed had increased effector T cell and activated macrophage transcripts. NKRL was usually DSA-negative and not recognized as AMR clinically. TCMR/Mixed was associated with chronic lung allograft dysfunction, reduced one-second forced expiratory volume at the time of biopsy, and short-term graft failure, but NKRL was not. Thus, some lung transplants manifest a molecular state similar to DSA-negative ABMR in kidney and heart transplants, but its clinical significance must be established.
Protilátkami zprostředkovaná (humorální) rejekce je závažná komplikace, která je asociována se zhoršenou prognózou přežití transplantovaných orgánů. Její diagnostika byla dlouho zaměřena na detekci protilátek specifických proti HLA antigenům, nicméně se v posledních letech ukázalo, že při rozvoji této rejekce mohou hrát roli i protilátky proti antigenům, které jsou kódovány geny mimo HLA komplex. Non HLA antigeny jsou polymorfní molekuly, a proto mohou být rozpoznány imunitním systémem příjemců orgánů. Tyto antigeny se vyskytují na povrchu endoteliálních a epiteliálních buněk, ale mohou být lokalizovány i intracelulárně a uvolňovat se v případě buněčné lýze. Mezi non HLA antigeny patří molekuly MICA – major-histocompatibility-complex (MHC) class I-related chain A, receptor angiotensinu II-R1, kolagen, K-α1 tubulin, srdeční myosin, vimentin a další. Non HLA protilátky se mohou vyskytovat před transplantací, ale rovněž mohou být produkovány i de novo. Diagnostika non HLA protilátek se provádí za využití xMap technologie (Luminex) nebo endoteliálním crossmatch (křížová zkouška) a dalšími technikami. Nicméně všechny metodiky i interpretace výsledků non HLA má svá úskalí.
Antibody-mediated (humoral) rejection (AMR) is a serious complication that is associated with a worse prognosis of survival of transplanted organs. The diagnosis of AMR has been long time focused on the detection of antibodies specific to HLA antigens, however, in recent years it has become clear that antibodies against antigens encoded by genes outside the HLA complex can also play a role in the development of AMR. Non-HLA antigens are polymorphic molecules and therefore can be recognised by the immune system of organ transplant recipients. These antigens are expressed on the surface of endothelial and epithelial cells, but can also be localised intracellularly and released in case of cell lysis. Non-HLA antigens include molecules MICA – major-histocompatibility-complex (MHC) class I-related chain A, angiotensin II-R1 receptor (ATR1), collagen, K-α1 tubulin, cardiac myosin, vimentin and others. Non-HLA antibodies can occur before transplantation, but may also be produced de novo. The diagnosis of non-HLA antibodies is carried out using xMap technology (Luminex), the so-called endothelial crossmatch and other techniques, however, all methodologies and interpretation of results have their pitfalls.
- Klíčová slova
- non HLA protilátky, technologie Luminex,
- MeSH
- autoprotilátky klasifikace škodlivé účinky toxicita MeSH
- HLA antigeny * imunologie MeSH
- lidé MeSH
- rejekce štěpu diagnóza etiologie komplikace MeSH
- testování histokompatibility metody MeSH
- transplantace orgánů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- Klíčová slova
- non HLA protilátky, technologie Luminex,
- MeSH
- autoprotilátky * klasifikace škodlivé účinky toxicita MeSH
- HLA antigeny imunologie MeSH
- lidé MeSH
- rejekce štěpu diagnóza etiologie komplikace MeSH
- testování histokompatibility metody MeSH
- transplantace orgánů * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Vascularized composite allografts (VCAs) of faces and extremities are subject to chronic rejection that is incompletely understood. Here we report on immunoproteomic evaluation of a full facial VCA removed 88 months after transplantation due to chronic rejection. CD8-positive T cells of donor (graft) origin infiltrate deep intragraft arteries in apposition to degenerating endothelium of chimeric recipient origin in association with arteriosclerotic alterations. Digital spatial proteomic profiling highlighted proteins expressed by activated cytotoxic T cells and macrophages as well as pathway components involved in atherogenic responses, including Indoleamine 2,3-Dioxygenase 1 (IDO1) and Stimulator of Interferon Response CGAMP Interactor (STING). Chronic facial VCA rejection thus involves T cell/macrophage-mediated accelerated arteriosclerosis not normally represented in punch biopsies and potentially driven by persistent graft-resident effector T cells and recipient target endothelium that chimerically repopulates graft arteries.
- MeSH
- přežívání štěpu MeSH
- proteomika MeSH
- rejekce štěpu etiologie patologie MeSH
- štěpy z kompozitní tkáně * transplantace MeSH
- transplantace obličeje * MeSH
- vaskularizovaná kompozitní alotransplantace * MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
Transplantace plic je v současnosti celosvětově uznávaným a etablovaným terapeutickým postupem u vybraných chronických plicních onemocnění v terminálním stadiu respiračního selhání. Na dlouhodobé přežívání pacientů po transplantaci plic má vliv mnoho faktorů, přičemž jedním z nejzásadnějších je rozvoj chronické dysfunkce plicního štěpu (chronic lung allograft dysfunction, CLAD). Předkládaný text shrnuje současné poznatky o histopatologickém obrazu CLAD a jeho klinické charakteristice. Dále popisuje retransplantaci plic jako jedinou možnost kauzální terapie, její možné komplikace a výsledky u standardních i urgentních pacientů čekajících na vhodný orgán s podporou extrakorporální membránové oxygenace. Významnou chirurgickou modalitou potenciálně vedoucí ke zlepšení stavu pacientů je fundoplikace. Indikace a výsledky tohoto chirurgického postupu jsou rozebrány v samostatné kapitole. Dále jsou nastíněny některé nechirurgické možnosti léčby, jejichž cílem je zpomalení progrese CLAD a probíhající výzkum zaměřený na prodloužení života těchto pacientů.
Lung transplantation has become a standardized and widely accepted treatment modality for selected end-stage lung diseases. Many factors influ- ence the long-term survival of patients after lung transplantation. One of the most important is clearly the development of chronic lung allograft dysfunction (CLAD). This review summarizes current knowledge of the histopathology of CLAD and its clinical characteristics. It also describes lung re-transplantation as the only causal therapy, its possible complications, and outcomes in standard and high-urgency patients awaiting a suitable organ with extracorporeal membrane oxygenation support. Fundoplication is an important surgical modality potentially leading to an improvement of the patients’ condition. The indications and outcomes of this surgical procedure are discussed in a separate chapter. In addition, several nonsurgical treatment options aimed at slowing the progression of CLAD are outlined, as well as ongoing research focused on extending the life of these patients.
Transplanted lungs suffer worse outcomes than other organ transplants with many developing chronic lung allograft dysfunction (CLAD), diagnosed by physiologic changes. Histology of transbronchial biopsies (TBB) yields little insight, and the molecular basis of CLAD is not defined. We hypothesized that gene expression in TBBs would reveal the nature of CLAD and distinguish CLAD from changes due simply to time posttransplant. Whole-genome mRNA profiling was performed with microarrays in 498 prospectively collected TBBs from the INTERLUNG study, 90 diagnosed as CLAD. Time was associated with increased expression of inflammation genes, for example, CD1E and immunoglobulins. After correcting for time, CLAD manifested not as inflammation but as parenchymal response-to-wounding, with increased expression of genes such as HIF1A, SERPINE2, and IGF1 that are increased in many injury and disease states and cancers, associated with development, angiogenesis, and epithelial response-to-wounding in pathway analysis. Fibrillar collagen genes were increased in CLAD, indicating matrix changes, and normal transcripts were decreased-dedifferentiation. Gene-based classifiers predicted CLAD with AUC 0.70 (no time-correction) and 0.87 (time-corrected). CLAD related gene sets and classifiers were strongly prognostic for graft failure and correlated with CLAD stage. Thus, in TBBs, molecular changes indicate that CLAD primarily reflects severe parenchymal injury-induced changes and dedifferentiation.
