Volba léčby úzkostných poruch je daná pacientovými charakteristikami (jako předchozí odpověď na léčbu či kontraindikace), dostatečným množstvím dat podporujících její použití, pacientovými a lékařovými preferencemi, místní dostupností. Za nedostatečným zlepšením bývá větší závažnost poruchy, její delší trvání a současná sociální nepřízeň. Máme dostatek informací o účinnosti léků (hlavně antidepresiv) a kognitivně behaviorální terapie u úzkostných poruch. Tělesná aktivita a cvičení mají také pozitivní efekt v klinických i neklinických populacích. Generalizovaná úzkostná porucha patří mezi nejčastější duševní onemocnění v primární péči, úroveň zneschopnění je stejná jako U deprese. Ze systematických shrnutí a randomizovaných kontrolovaných studií vyplývá, že některé inhibitory zpětného vychytávání sero oninu (SSRI), inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) venlafaxin, některé benzodiazepiny (BZD), imipramin a buspiron jsou v akutní léčbě účinné; dalšími piprověřovanými látkami jsou například některá antipsychotika, hydroxyzin, pregabalin, agomelatin. Pokračovací léčba SSRI či SNRI vede k vyššímu počtu zlepšení a remisí v dlouhodobých studiích.

The need for treatment of anxiety disorders is determined by the severity and persistence of symptoms, the presence of comorbid men- tal disorder or physical illness, the level of disability and impact on social functioning, concomitant medication, and a histo ry of good response to, or poor tolerability of, previous treatment approaches. Choice of treatment is affected by the patients characteri stics (such a previous response or contraindications), the evidence base supporting its use, patients and physicians preference, and the lo cal availa- bility of the respective intervention. Severity, duration of illness and ongoing social adversity were associated with lack of improvement. There is good evidence for the efficacy of medication and cognitive behavioral therapy for anxiety disorders. The physical acti vity and exercise have also positive effects in both clinical and nonclinical populations. Generalized anxiety disorder is amongst the most common mental disorders in primary care, leading to the disability comparable to that associated with major depression. Systematic reviews and placebo-controlled RCTs indicate that some SSRIs, the SNRI venlaf axine, some benzodiazepines, imipramine, and buspirone are all efficacious in acute treatment; other compounds with proven efficacy in clude some antipsychotics, hydroxyzine, pregabalin, and agomelatin. Continuing with SSRI or SNRI treatment is associated with an incr ease in overall response rates in the long term studies.

Psychiatrické centrum Praha

Treatment of anxiety disorders

Lit.: 81