U některých jedinců pozorujeme narušené motorické funkce vázané na kortikální a neocerebelární centra mozku. Projevují se nedostatečnou schopností osvojovat si nové pohybové dovednosti, poruchami v plánování pohybu a poruchami obratnosti při provádění složitějších pohybových činností. Tyto poruchy se obvykle označují jako DCD (Developmental Coordination Disorder) neboli vývojová dyspraxie. Prevalence DCD je v populaci školních dětí 5–6 %, přičemž z toho až 2 % jsou postiženy těžce. Dyspraxie se vyskytuje častěji u chlapců, poměr chlapců a děvčat je podle různých studií 2:1až5:1.DCDse často vyskytuje v kombinaci s poruchami i v jiných oblastech než motorických. Nejtěsnější spojení je nejspíše mezi DCD a ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder). DCD dělíme na ideativní (gnostický) typ, který se projevuje porušenou schopností představy pohybového stereotypu, a motorický typ, projevující se poruchami při provádění pohybu. Nejčastější jsou poruchy smíšené, tj. ideomotorické. Ideativní (gnostická) porucha je spojená se senzorickým zpracováním informací jednoho senzorického systému (jedné modality – proprioceptivní, taktilní, vestibulární, zrakové, sluchové) nebo se může jednat o poruchu multisenzorickou. Porucha exekutivní (výkonná) je charakterizována poruchami selektivní hybnosti, poruchou posturální adaptace, porušenou relaxací, poruchami rovnováhy, silového přizpůsobení, poruchami plynulosti, rychlosti a rytmu pohybu a poruchami pohybového odhadu. Pro diagnostiku DCD se nejčastěji používají standardizované testy: Movement Assessment Battery for Children (MABC) a Bruininks – Oseretsky Test of Motor Proficiency (BOTMP). DCD bývá příčinou úrazů, v dospělosti se podílí na časném vzniku degenerativních poruch, entezopatií a dalších ortopedických poruch vzniklých chronickým přetěžováním. U sportujících dětí s DCD se při větší sportovní zátěži často objevují nespecifické příznaky jako únava, záchvatovité bolesti hlavy, závratě, či nevolnost, které jsou etiologicky uzavírány jako vertebrogenní či psychosomatické. Problémy těchto dětí jsou velmi odolné léčbě, terapii je nutné začít co nejdříve po stanovení diagnózy DCD. Vhodné je zařadit sportovní aktivity, doporučovány jsou hlavně kolektivní sporty. Terapeutické postupy by se měly stát součástí běžných denních aktivit dítěte.

In some individuals, disturbed motor function results from cortical and neocerebellar dysfunction. These individuals present with an insufficient ability to learn new motor skills. Limited motor planning, compromises manual dexterity especially when performing complex motor stereotypes. The described set of symptoms is usually diagnosed as Developmental Coordination Disorder (DCD) or developmental dyspraxia (DP). Prevalence in children with DCD is 5–6% of all school children with 2% severely affected. Boys experience a higher incidence than girls, the ratio reported to be between 2 : 1 and 5 : 1. DCD does not involve only motor systems, but frequently affects other systems (functions) at the same time. The most common combination appears to be DCD and Attention Deficiency Hyperactivity Disorder (ADHD). It is possible to distinguish ideative (gnostic) type DCD presenting with abnormal motor planning and motor type DCD where execution of motor sterotype is affected. However, most cases are mixed, i.e. an ideomotor type DCD is diagnosed. Ideative (gnostic) disturbance is related to sensory information processing. One system only may be affected (proprioceptive, tactile, vestibular, auditory) or multisensory dysfunction may occur. Executive (motor) disturbance present with limited selective movements (movement in one segment only), compromised postural adaptation, insufficient relaxation, equilibrium disturbances, inadequate strength adaptation, problems with motor fluency (speed and rhythm) and abnormal movement estimation. Standardized tests, the Movement Assessment Battery for Children (MABC) and Bruininks-Oseretsky Test of Motor Proficiency (BOTMP) are utilized to diagnose DCD. Frequent injuries, early occurrence of degenerative changes, enthesopathies and other orthopedic problems resulting from chronic overload may occur. DCD children practicing a sport often complain of nonspecific symptoms, such as exhaustion, acute headache, vertigo and nausea, especially during increased sporting activity. Such complaints are usually considered vertebrogenic or psychosomatic. The symptoms of DCD are rather resistant to treatment, and therapy should be introduced as soon as the diagnosis is established. It is advisable to integrate sports activities within the treatment strategy, team sports being especially suitable. The therapeutic procedures should become a routing part of activities of daily living (ADL).

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2 LF UK a FN Motol Praha

Developmental dyspraxia, sensory-motor integration and its influence on movement activities and sport

Lit.: 45