Ve vztahu k organismu se jako xenobiotika označují látky tělu cizí, které organismus nepotřebuje k plnění svých funkcí. Xenobiotika (z řeckého xenos = cizí) organismus přijímá spolu s potravou, dále pokožkou, sliznicemi či respiračním traktem. Většina cizorodých látek se zapojuje do chemického dění v organismu, může zasahovat do metabolismu, ovlivňovat jeho regulace nebo měnit biologické struktury a jejich funkce; zprostředkovaně tak tyto látky mohou ovlivňovat účinky nastavené farmakoterapie u pacienta. Cílená biotransformace a vyloučení xenobiotik z buněčné a mezibuněčné úrovně směrem k vylučovacím orgánům vede k zefektivnění buněčných funkcí i metabolismu mezibuněčného prostoru, vyplněného komunikační a imunologicky aktivní extracelulární tkání, zvanou taktéž extracelulární matrix (ECM). Do dnešní doby se zachovala tradice jarních očistných kúr pomocí bylinných čajů, vedoucích ve své podstatě ke zvýšení diurézy a vyplavení tělu cizích látek. Fyziologická regulační medicína nabízí koncepci biotransformace xenobiotik od buněčné úrovně až po exkreci eliminačními orgány v souladu s xenobiochemickými principy.

Edukafarm s r o Praha

Literatura