CÍL PRÁCE: Chirurgická léčba tří a čtyř úlomkových zlomenin proximálního humeru u starších pacientů s osteoporózou je obtížná a dodnes není zcela dořešená. Cílem tohoto sdělení je prezentovat výsledky prospektivní studie u pacientů ošetřených pomocí humerusbloku a podělit se o zkušenosti s touto metodou. MATERIÁL A METODY: Do prospektivní studie byli zařazeni pacienti starší 60 let, kteří byli od 1. dubna 2010 do 31. března 2012 ošetřeni na I. chirurgické klinice 1. LFUK a VFN Praha pro zlomeninu horního konce pažní kosti typu 11A2-11C2 podle AO klasifikace, a kterým byla provedena osteosyntéza Humerusblokem. Pacienti byli sledováni při pravidelných kontrolách po operaci s odstupem 3, 6 a 12 měsíců. Pro zhodnocení funkčních výsledků bylo použito Constant skórovací techniky. VÝSLEDKY: V období od 1. dubna 2010 do 31. března 2012 jsme ošetřili na našem pracovišti 107 pacientů starších 60 let se zlomeninou proximálního humeru, z toho 56 pacientů bylo operováno. Osteosyntézu podle Resche jsme provedli u 26 pacientů, ale pouze 23 pacientů bylo možno následně zhodnotit. Pro přehlednost jsme rozdělili hodnocení výsledků podle počtu úlomku na dvouúlomkové - 10 pacientů s průměrnou hodnotou Constant skóre 62,3 bodů (v rozmezí 37-90 bodů), tříúlomkové – 8 pacientů s průměrnou hodnotou Constant skóre 53,6 bodů (v rozmezí 31-80 bodů) a čtyřúlomkové – 5 pacientů s průměrnou hodnotou Constant skóre 40 bodů (v rozmezí 16-76 bodů). Ve dvou případech došlo k selhání osteosyntézy s dislokací úlomků při protruzi Ki drátů přes hlavici. U jednoho pacienta jsme pozorovali opožděné hojení, jinak jsme se v našem souboru nesetkali pro tuto oblast s typickými komplikacemi jako je nekróza hlavice humeru, pakloub, hluboký infekt či poranění axilárního nervu. ZÁVĚR: Osteosyntéza pomocí Humerusbloku se stává díky své miniivazivitě, dostatečné stabilitě, dobré toleranci pacienta a cenové dostupnosti metodou volby při řešení zlomenin horního konce pažní kosti u starších pacientů.

INTRODUCTION: The surgical treatment of three and fourpart fractures of the proximal humerus in osteoporotic bone is difficult and there is no consensus as to which technique leads to the best outcome in elderly patients. The objective of this work is to present results of the prospective study of patients treated with Humerus block. METHODS: In a prospective study were monitored patients over the age of 60 with proximal humerus fracture type 11 A2- 11C2 AO classification treated with Humerus block at the 1st Surgical clinic of Medical Faculty of the Charles University in Prague in period from 1st April 2010 to 31st March2012. The postoperative results were assessed by the Constant score at 3, 6 and 12 months follow-up. RESULTS: Between 1st April 2010 and 31st March 2012 we treated 80 patients older 60 years with proximal humerus fracture, 56 underwent the surgery. Of the 26 patients we treated with Humerus block, only 23 were available for follow-up. The mean Constant score for two-part fracture was 62,3 points (37-90 points), in three-part fractures 53,6 points (31-80 points) and four-part fractures 40 points (16-76 points). In two cases there was a failure of the method due to protrusion of K wires, once we observed prolonged healing, but there was no avascular necrosis of the humeral head, pseudoarthrosis, deep infect nor axillary nerve damage in our study group. CONCLUSION: The Humerus block technique due to its miniinvasive approach, sufficient stability, good pain relief and relatively inexpensive implant device is a satisfactory alternative to replacement and traditional techniques of internal fixation.

1 chirurgická klinika 1 LFUK a VFN Praha

Surgical treatmant of the proximal humerus fractures with humerusblok in elderly

Literatura