Karcinom pankreatu patří k malignitám s nejvyšší letalitou. Obtížná resekabilita, tendence k invazívnímu růstu a časnému metastazování, relativní rezistence na radioterapii a systémovou léčbu se promítají do nepříznivé prognózy tohoto relativně častého typu nádoru. Navzdory těmto nepříznivým okolnostem bylo v posledních 10 letech dosaženo jistého pokroku v lokoregionální i systémové terapii. Režimy FOLFIRINOX a gemcitabin/ nab-paklitaxel prodlužují přežití pacientů ve srovnání s klasickou monoterapií gemcitabinem nebo kombinací 5 fluorouracil/ leukovorin. Další zlepšení léčebných výsledků lze očekávat od pokroků v lokoregionální léčbě, molekulární stratifikaci pacientů, a snad i od preventivního sledování pacientů s hereditárními rizikovými faktory.

Pancreatic cancer is one of the most lethal malignancies. Difficult resecability, locally aggressive behaviour, tendency to early disease spread, and relative refractoriness to radiotherapy and systemic therapies all contribute to dismal prognosis of patients with pancreatic cancer. Despite that, significant advances have been achieved in the last decade both in locoregional and in systemic therapies. FOLFIRINOX and gemcitabine/nab-paclitaxel regimens prolong survival in comparison with gemcitabine monotherapy or 5-fluorouracil/leucovorin. Further improvements in patient outcomes are expected based on progress in locoregional therapies, molecular stratification of patients, and possibly identification and close follow-up of patients with hereditary risk factors.

Univerzita Karlova Praha 1 lékařská fakulta a Thomayerova nemocnice Onkologická klinika

Systemic treatment of pancreatic cancer

Literatura