Východiska: Cílem bylo srovnání dvou nových stratifikačních modelů mnohočetného myelomu (multiple myeloma – MM), tj. podle Avet‑Loisiaua (A‑L) a podle Ludwiga (L) založených na indexu HLC‑r (poměr sérových hladin involved‑HLC/uninvolved‑HLC tj. HLC‑κ/HLC‑ λ vyšetřených metodou Hevylite™, tj. nefelometrickou/turbidimetrickou technikou s pomocí specifických polyklonálních protilátek na přístroji Binding Site SPAPLUS) a β2‑mikroglobulinu (β2‑M) s vybranými prognostickými faktory (PF) MM a stážovacími systémy dle Durieho‑Salmona (D‑S) a International Staging System (ISS). Soubor pacientů a metody: V 132členné sestavě nemocných (94 IgG a 38 IgA typ MM) byl vyšetřen při dia­gnóze HLC‑r, vybrané PF a byla provedena stratifikace souboru podle D‑S, ISS, A‑L a L. Výsledky: Na rozdíl od IgA byl u IgG izotypu zjištěn signifikantní vztah HLC‑r k stratifikaci dle D‑S a ISS s rozdílností podstadií A vs. B dle D‑S (p = 0,049) a mezi ISS stadii 1 vs. 3 (p = 0,001). V souboru IgG byl vysoce signifikantní souhrnný vztah hloubky poklesu Hb i albuminu a vzestupu β2‑M k výsledkům stratifikace dle ISS, A‑L a L modelu (p < 0,0001), vzestupu LDH v systému dle ISS a A‑L a kreatininu dle ISS a L, nikoliv ale vztah stadií vyhodnocených podle kteréhokoliv stratifikačního systému k hodnotám FLC‑r (poměr volných lehkých řetězců imunonoglobulinu κ/λ), trombocytů a Ca. V souboru IgA byl signifikantní souhrnný vztah hloubky poklesu Hb, trombocytů, albuminu a vzestupu β2‑M k výsledkům stratifikace dle ISS, A‑L a L, k vzestupu kreatininu v případě ISS, nikoliv ale hodnot FLC‑r, Ca a LDH při použití kteréhokoliv stratifikačního modelu. Stupeň korelace vybraných PF, zejména Hb, albuminu a β2‑M, případně i trombocytů, LDH a kreatininu ke stadiím dle ISS a k 1.–3. rizikové kategorii podle modelu A‑L a L byl u IgG vs. IgA izotypu značně proměnlivě rozdílný (p < 0,0001–0,030). Stážovací systém dle ISS se vyznačoval proporcionálním zastoupením stadií 1–3, zatímco v A‑L modelu převažovala u IgG i IgA izotypu riziková kategorie 2, tj. intermediate risk (47,3 a 44,7 %) a v modelu dle L riziková kategorie 3, tj. high‑risk (41,5 a 52,6 %) s nízkým zastoupením kategorie 1, tj. low‑risk (23,4 a 10,5 %). McNemar‑Bowkerův test symetrie prokázal v obou izotypech MM nejvyšší shodu mezi stratifikací dle D‑S a L v kategorii 3, tj. high‑risk (31,9 a 28,9 %) s celkovou shodou pouze v 53,2 a 42,1 % a se signifikantním posunem v případě IgG izotypu (p = 0,036). U IgG i IgA izotypu byla souhrnná shoda v zastoupení kategorií 1–3 dle ISS vs. A‑L (62,4 a 63,2 %), ale se signifikantním posunem stratifikace (p = 0,002 a 0,028). V případě IgG i IgA izotypu byla úzká shoda mezi modely dle A‑L a L (64,5 a 81,6 %) se signifikantně významným vzájemným stratifikačním posunem (p < 0,0001 a 0,030). Závěr: Nové stratifikační modely MM dle A‑L a L jsou snadno prakticky použitelné, podložené úzkým vztahem k stěžejním PF MM, vyžadují ale separátní hodnocení u IgG a IgA izotypu MM. Výběr optimálního modelu pro potřeby klinické praxe vyžaduje validační studii zaměřenou na přežití do progrese a celkové přežívání.

Background: The aim of the study was the comparison of two novel stratification models in multiple myeloma (MM), ie. according to Avet‑Loiseau (A‑L) and according to Ludwig (L), based on the HLC‑r index (ratio of serum levels of involved‑HLC/uninvolved‑HLC, ie. HLC‑κ/HLC‑ λ assessed using ie. nephelometric/turbidimetric technique using specific polyclonal antibodies on a Binding Site SPAPLUS) technique) and β2‑microglobulin (β2‑M) with selected prognostic factors (PF) of MM and staging systems according to Durie‑Salmon (D‑S) and International Staging System (ISS). Patients and Methods: In a cohort of 132 patients (94 with IgG and 38 with IgA type of MM) at the time of dia­gnosis, we assessed HLC‑r, select­ed PF and D‑S, ISS, A‑L and L stratification systems. Results: Unlike in IgA isotype, in IgG isotype we found a significant relationship of HLC‑r to stratification according to D‑S and ISS with the difference between A and B substages according to D‑S (p = 0.049) and between ISS stages 1 vs. 3 (p = 0.001). In the IgG group, there was highly significant relationship of the depth of Hb and albumin decrease and β2‑M increase to the results of stratification according to ISS, A‑L and L model (p < 0.0001), increase of LDH in the ISS system and A‑L, and creatinine according to ISS and L but not the relationship of the stages according to any of the stratification systems to the values of FLC‑r (ratio of serum free light chains κ/λ of immunoglobulin), thrombocytes and Ca. In the IgA type, there was a significant relationship of the depth of the decrease of Hb, thrombocytes, albumin and increase of β2‑M to the results of stratification according to ISS, A‑L and L and increase of creatinine in the case of ISS, but not of the values of FLC‑r, Ca and LDH in the case of any of the stratification systems. The degree of correlation of selected PF, especially of Hb, albumin and β2‑M, event. of thrombocytes, LDH and creatinine to the stages according to ISS and to stage 1–3 according to A‑L and L model was in IgG vs IgA isotype significantly different (p < 0.0001–0.030). Staging system according to ISS had proportional distribution of stages 1–3, whereas in the A‑L model prevailed in IgA and IgG isotype risk category 2, ie. intermediate-risk (47.3 and 44.7%) and in the L model prevailed risk category 3, ie. high‑risk (41.5 and 52.6%) with low count of category 1, ie. low‑risk category (23.4 and 10.5%). McNemar‑Bowker test of symmetry showed in both types of MM the highest concordance between the stratification according to D‑S and L in category 3, ie. high‑risk (31.9 vs. 28.9%) with overall accord only in 53.2 and 42.1% and with significant shift in the case of IgG isotype only (p = 0.036). In IgG and IgA isotype there was an overall concordance in the distribution of categories 1–3 according to ISS vs. A‑L (62.4 and 63.2%) but with significant shift of the stratification (p = 0.002 and 0.028). In the case of IgG and IgA isotype there was a close relationship between the models A‑L and L (64.5 and 81.6%) with significant stratification shift (p < 0.0001 and 0.030). Conclusion: The new stratification models for MM according to A‑L and L are easily practically applicable, with close relationship to principal PF but they need separate assessment of IgG and IgA isotypes of MM. The choice of optimal model for routine practice needs a validation study aimed at progression free survival and overall survival. Key words: multiple myeloma – immunoglobulin – free light chain – heavy/light chain – prognosis – stratification This study was supported by Internal Grant Agency of the Czech Ministry of Health NT/12451-5. The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers. Submitted: 16. 6. 2015 Accepted: 25. 6. 2015

3 interní klinika nefrologická revmatologická a endokrinologická LF UP a FN Olomouc

Hemato‑onkologická klinika LF UP a FN Olomouc

Oddělení klinické bio­chemie FN Olomouc

Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci

Assessment of heavy/light chain pairs of immunoglobulin (Hevylite™ assay) – benefit for stratification of multiple myeloma?

Citace poskytuje Crossref.org