Aims: Tacrolimus is the mainstay of transplant immunosuppression in kidney graft recipients. It is most commonly used in combination with mycophenolate mofetil. Literature data on the existence and significance of drug-drug interaction of these two drugs is contradictory and inconclusive for kidney transplant patients. The aim of the study was to confirm and quantify the interaction in kidney transplant patients. Methods: A total of 4,220 tacrolimus level measurements spanning 5 years in 181 renal graft recipients in a single transplant center were analyzed. Change in dose needed to achieve a unit concentration was used as a surrogate for drug clearance variability. A regression multivariate model was constructed to identify significant predictors of tacrolimus dose required to reach a unit concentration. Results: The model identified significant predictors of tacrolimus dose, including hematocrit, liver function, body weight, prednisone dose, and age. The coefficient for mycophenolate mofetil dose was -8.76e-04 (standard error 1.35e-04, p < 0.001), i.e. each 1000 mg increase of mycophenolate dose lead on average to a 15.1 % reduction in the dose of tacrolimus required to reach the same concentration. Conclusions: Based on our analysis, the interaction between mycophenolate mofetil and tacrolimus reported previously in liver transplant patients is present in kidney transplant patients as well. After prospective validation, a pharmacokinetic model could be used to predict tacrolimus level changes following adjustment of mycophenolate mofetil doses.

Cíle: Takrolimus je základem imunosuprese u příjemců transplantované ledviny. Nejčastěji je užíván v kombinaci s mykofenolát mofetilem. Údaje o existenci a významu interakce těchto dvou léků u pacientů po transplantaci ledvin jsou protichůdné a nejednoznačné. Cílem této studie bylo potvrdit a kvantifikovat tuto interakci u pacientů po transplantaci ledvin. Metody: Bylo analyzováno celkem 4 220 měření hladin takrolimu v období 5 let u 181 pacientů s renálním štěpem v jednom transplantačním centru. Změna dávky potřebné k dosažení jednotkové koncentrace byla použita jako náhradní parametr pro popis variability clearance léku. Regresní multivariační model byl sestaven tak, aby identifikoval významné prediktory dávky takrolimu potřebné k dosažení jednotkové koncentrace. Výsledky: Model identifikoval významné prediktory dávky takrolimu jako hematokrit, jaterní funkce, tělesnou hmotnost, věk pacienta a jeho dávku prednisonu. Koeficient dávky mykofenolátmofetilu byl -8,76e-04 (standardní chyba 1,35e-04, p < 0,001). Každé zvýšení dávky mykofenolátu o 1 000 mg tedy vedlo v průměru k 15,1% snížení dávky takrolimu potřebné k dosažení stejné koncentrace. Závěr: Na základě naší analýzy je interakce mezi mykofenolát mofetilem a takrolimem, identifikovaná již dříve u pacientů po transplantaci jater, přítomna také u pacientů po transplantaci ledviny. Po prospektivní validaci by pro stanovení změn hladiny takrolimu po úpravě dávky mykofenolát mofetilu mohl být použit farmakokinetický model.

Department of Internal Medicine 3 Nephrology Rheumatology and Endocrinology Faculty Hospital Olomouc Czech Republic

Department of Pharmacology Faculty of Medicine and Dentistry Palacký University Olomouc Czech Republic

Institute of Molecular and Translational Medicine Faculty of Medicine and Dentistry Palacký University Olomouc Czech Republic

Interakce mezi mykofenolát mofetilem a takrolimem u pacientů po transplantaci ledviny

References provided by Crossref.org

Literatura