Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které se projevuje perzistentním zánětem synoviálních kloubů, destrukcí kosti, úbytkem chrupavky a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních a dalších přidružených onemocnění. Léčba revmatoidní artritidy by měla být založena na strategii léčby k cíli, jímž je dosažení remise, v některých případech nízké aktivity nemoci. Podstatou léčby k cíli jsou častější kontroly a optimalizace léčby na podkladě aktivity nemoci. Metotrexát patří stále mezi zásadní léčivý přípravek ze skupiny chorobu modifikujících antirevmatických léků pro léčbu revmatoidní artritidy. V úvodu se často přidávají glukokortikoidy. Při nedostatečném účinku lze zvážit biologickou léčbu nebo použití cílených syntetických léků. V tomto přehledném článku se bude autor věnovat epidemiologii a rizikovým faktorům, patofyziologii, a zejména diagnostice, hodnocení aktivity a léčbě revmatoidní artritidy.

Rheumatoid arthritis is an autoimmune disease manifested by a persistent inflammation of synovial joints, bone destruction, loss of cartilage and increased risk of cardiovascular and other intercurrent diseases. The treatment of rheumatoid arthritis should be based on the strategy of treat to target therapy which is achieving remission, in some cases low activity of the disease. Essential to the treat to target therapy are more frequent checkups and optimization of treatment based on disease activity. Methotrexate continues to be the essential medicine from the group of disease modifying antirheumatic drugs for rheumatoid arthritis treatment. At the start are frequently added glucocorticoids. If the effect is insufficient, biological therapy or use of targeted synthetic drugs can be considered. In this overview, the author will focus on epidemiology and risk factors, pathophysiology and in particular on the diagnostics, evaluation of activity and treatment of rheumatoid arthritis.

Revmatologický ústav Praha

Rheumatoid arthritis