Arteriální hypertenze je jedním z nejčastějších rizikových faktorů pro vznik fibrilace síní. Vzhledem k tomu, že fibrilace síní není benigní arytmií a udržování sinusového rytmu přináší zlepšení prognózy (i u asymptomatických pacientů), je nezbytné u nemocných léčených pro hypertenzi aktivně pátrat po fibrilaci síní. Existuje celá řada možností od pouhé palpace pulzu při jakémkoliv kontaktu s pacientem až po různé formy nositelné elektroniky. V případě průkazu by měla být kromě antikoagulační léčby zvážena léčba směřující k udržení sinusového rytmu. V ní hraje stále větší roli katetrizační ablace, zejména v poslední době, kdy se používá pulzní pole. Důležité je i to, že vhodná léčba hypertenze může oddálit vznik fibrilace síní. Hlavní roli hrají inhibitory renin–angiotenzin–aldosteronového systému a diuretika.

Arterial hypertension is one of the most common risk factors of atrial fibrillation. Given the fact that atrial fibrillation is not a benign arrythmia and that sinus rhythm maintenance is associated with better prognosis (even in asymptomatic patients), active search for possible atrial fibrillation in patients treated for hypertension is necessary. Various possibilities are available – from simple pulse palpation during any contact with the patient to the use of a wide range of wearable electronic equipment. Once made, the diagnosis of atrial fibrillation should not only prompt anticoagulation therapy; attempts to restore and maintain the sinus rhythm should also follow. Catheter ablation has been used more and more often for this purpose lately, especially since the pulse field technique was introduced. One should keep in mind that an appropriate management of arterial hypertension may postpone the development of atrial fibrillation. Renin – angiotensin – aldosterone system inhibitors and diuretics play a crucial role here.

Klinika kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha

Arterial hyperension and atrial fibrillation - a criminal conspiracy

Literatura