Úvod: Mimonemocniční srdeční zástava (OHCA) patří v rozvinutých zemích mezi nejčastější příčiny úmrtí dospělé populace. Centralizace poresuscitační péče může vést ke zlepšení prognózy pacientů. Společné stanovisko České kardiologické společnosti a odborných společností urgentní medicíny doporučuje zřídit centra pro diagnostiku a léčbu pacientů po OHCA mimo jiné i s využitím již existující infrastruktury sítě kardiocenter. V Libereckém kraji tento systém péče funguje od roku 2016. Cílem naší práce je prezentovat roční zkušenosti po změně organizace péče v porovnání s předchozími lety. Metody: Do registru byli konsekutivně zařazeni všichni pacienti, kteří byli léčeni v Kardiocentru Krajské nemocnice Liberec (KNL) po OHCA od 1. dubna 2016 do 1. dubna 2017. Byla sledována mortalita a neurologický stav do 30. dne od přijetí. Získaná data byla porovnána s registrem pacientů hospitalizovaných na tomto oddělení po OHCA a úspěšné resuscitaci od 1. ledna 2013 do 31. listopadu 2015. Výsledky: Po změně organizace péče došlo k nárůstu primárně transportovaných pacientů o 39,5 % (0,81 vs. 1,13 pacienta týdně). Došlo k statisticky významnému navýšení poměru pacientů s nedefibrilovatelným iniciálním rytmem (25,2 vs. 42,6 %, p = 0,013). Navzdory tomu se poměr pacientů s kardiovaskulární příčinou srdeční zástavy významně nezměnil (71,4 vs. 77,0 %). Taktéž nedošlo ke snížení podílu pacientů s akutním koronárním syndromem (47,6 vs. 44,3 %). Nedošlo k signifikantní změně počtu pacientů podstupujících selektivní koronarografii (63,9 vs. 54,1 %) a perkutánní koronární intervenci (35,4 vs. 36,1 %). Došlo k vzestupu 30denní mortality, který nebyl statisticky významný (36,7 vs. 49,2, p = 0,096). Většina přeživších pacientů (75,4 vs. 71,0 %) byla v dobrém neurologickém stavu. Závěr: Centralizace péče o pacienty po srdeční zástavě s využitím zavedené infrastruktury kardiocentra je v našem regionu proveditelná. Došlo k významnému navýšení jak primárně transportovaných pacientů, tak i celkového počtu ročně přijatých pacientů. Podíl pacientů s jinou než kardiovaskulární příčinou srdeční zástavy se nezměnil. Nedošlo k signifikantnímu zhoršení mortality či neurologického cílového ukazatele.
Introduction: Out-of-hospital cardiac arrest (OHCA) is one of the most common causes of death in the adult population in developed countries. Centralization of post-resuscitation care may improve the patients' prognosis. Expert statement of the Czech Society of Cardiology recommends the establishment of cardiac arrest centers using the infrastructure of existing tertiary cardiac centers. The introduction of this system in the region of Liberec started in April 2016. The aim of our work is to present the one-year results compared to the results from previous years. Methods: All patients treated in the Department of Cardiology of Regional Hospital Liberec after OHCA from 1st April 2016 to 1st April 2017 were enrolled consecutively. Neurological status and mortality were evaluated for the time period of 30 days from the day of admission. The data were compared to the registry of patients hospitalized in the same department after OHCA and successful resuscitation from 1st January 2013 to 31st November 2015. Results: After the establishment of the Cardiac Arrest Centre, an increase of primarily transported patients of 39.5% (0.81 vs. 1.13 patient per week) was observed. There was a statistically significant increase in the proportion of patients with non-shockable rhythm (25.2 vs. 42.6%, p = 0.013). Despite this, the proportion of patients with cardiovascular etiology of cardiac arrest did not change (71.4 vs. 77.0%). There was also no reduction in the proportion of patients with acute coronary syndrome (47.6 vs. 44.3%). There was no statistically significant change of proportion of patients undergoing selective coronarography (63.9 vs. 54.1%) and percutaneous coronary intervention (35.4 vs. 36.1%). There was an increase in 30-day mortality, which was not statistically significant (36.7 vs. 49.2%, p = 0.096). Most of the surviving patients (75.4 vs. 71.0%) were in a good neurological condition. Conclusion: Centralization of post cardiac arrest care using previously established infrastructure is feasible in our region. Furthermore, it resulted in the increase of directly transported patients and led to the increase of the total number of patients admitted without increasing the proportion of patients with a non-cardiac cause of OHCA. There was no significant change in mortality and neurological outcome.
Úvod: Počet starších nemocných (≥ 75 let) hospitalizovaných pro akutní koronární syndrom (AKS) narůstá. Chybí dostatek informací o tom, jak se v průběhu času změnila adherence k doporučeným léčebným strategiím u těchto pacientů. Cíl: Analyzovat trendy v léčbě a osudu starších (≥ 75 let) pacientů s AKS na základě údajů získaných ze dvou českých registrů provedených v odstupu deseti let. Metody a výsledky: V této studii byly použity údaje z registrů CZECH-1 a CZECH-3. V uvedených registrech byla shromažďována data na podzim roku 2005, resp. na podzim roku 2015, o 1 952, resp. 1 754 neselektovaných pacientech. Všichni pacienti byli hospitalizováni se vstupní diagnózou AKS. Do registru CZECH-1 bylo zařazeno 490 (25,7 %) starších pacientů, do registru CZECH-3 pak 484 (28,1 %) starších pacientů (p = 0,045) průměrného věku 80,6 ± 4 roky, resp. 82,1 ± 5 let (p < 0,001). Diagnóza AKS byla potvrzena u 345 (72 %), resp. u 352 (73,6 %) starších pacientů (p = 0,781). V registru CZECH-3 bylo ve srovnání s registrem CZECH-1 zaznamenáno více provedených perkutánních koronárních intervencí (65,2 %, resp. 54,8 %; p < 0,001), častější podávání duální protidestičkové léčby, inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) a statinů v průběhu léčby. Co se týče nemocniční mortality starších pacientů s potvrzeným AKS, nebyly mezi registry zaznamenány žádné rozdíly (8,2 %, resp. 10,4 %; p = 0,790). Závěr: Podíl starších pacientů s AKS a jejich průměrný věk narůstá. I když bylo v adherenci k léčbě podle doporučených postupů u této podskupiny pacientů v průběhu času zaznamenáno zlepšení, ke změně v nemocniční mortalitě nedošlo.
Background: The number of elderly patients in the population is rapidly increasing, and little is known about how adherence to recommended treatment strategies in elderly patients with acute coronary syndrome (ACS) has changed over time. Aim: To analyze trends in the treatment and outcomes of elderly patients with ACS from two registries conducted in the Czech Republic over 10 years. Methods and results: Data from the CZECH-1 and CZECH-3 registries were used in this study. These registries collected data in autumn 2005 and autumn 2015, and contain data from 1952 and 1754 unselected patients, respectively. All patients had been hospitalized with an initial diagnosis of ACS. There were 490 (25.7%) elderly patients in the CZECH-1 registry and 484 (28.1%) elderly patients in the CZECH-3 registry (p = 0.045) with an average age of 80.6 ± 4 and 82.1 ± 5 years (p < 0.001), respectively. ACS was confirmed in 345 (72%) and 352 (73.6%) elderly patients (p = 0.781), respectively. There was higher use of percutaneous coronary intervention (65.2% and 54.8%; p < 0.001), dual antiplatelet treatment, ACE inhibitors, and statins during treatment in the CZECH-3 compared to the CZECH-1 registry. No differences in hospital mortality of elderly patients with confirmed ACS were observed between registries (8.2% vs. 10.4%; p = 0.790). Conclusion: The proportion of patients with ACS that are elderly is increasing along with their increasing average age. Adherence to guideline-recommended therapy in this sub-group of patients has improved over time, but hospital mortality remains unchanged.
- Klíčová slova
- registr CZECH,
- MeSH
- adherence pacienta * MeSH
- akutní koronární syndrom * diagnostické zobrazování epidemiologie farmakoterapie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- registrace statistika a číselné údaje MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
