Bazocelulární karcinom (BCC) představuje nejčastější typ maligního nádoru s vysokou incidencí, avšak nízkou mortalitou. Ačkoliv metastazuje velmi vzácně, při dlouhodobém zanedbání dokáže destruovat okolní tkáně a tím i ohrožovat na životě. V textu je popsán případ pacientky s četnými BCC v pokročilém stadiu, které byly řešeny chirurgicky. U jednoho z ložisek nebylo chirurgické řešení dostačující, proto byla zvolena adjuvantní onkologická léčba – radioterapie. Nová klasifikace EADO (European Association of Dermato-Oncology) z roku 2023 navrhuje rozdělení BCC na dobře léčitelné a obtížně léčitelné.
Basal cell carcinoma (BCC) is the most common type of malignant tumour with high incidence but low mortality. Although metastasis is very rare, if neglected long term, it can destroy surrounding tissue and thus can be life-threatening. The text describes a case of a patient with multiple advanced BCCs that were treated surgically; in one of the lesions this therapy was not sufficient and adjuvant oncological treatment – radiotherapy – was chosen. The new EADO (European Association of Dermato-Oncology) classification from 2023 proposes to divide BCC into well treatable and difficult to treat.
Příčinou ztráty části nosu je nejčastěji onkologická resekce nebo úraz. Ostatní příčiny se vyskytují marginálně. Základem diagnostiky je přesné určení rozsahu defektu jednotlivých vrstev stěny nosu - výstelky, skeletu nosu a kožního krytu. Klasifikování defektu nosu pak předurčuje následný rozsah a operační taktiku rekonstrukce. Cílem rekonstrukce je dosáhnout dobrého funkčního a estetického výsledku. Evoluce rekonstrukce nosu sledovala 3 základní proudy - indickou plastiku z čela, italskou plastiku z paže a francouzskou techniku z tváře. Z uvedených metod se nejvíce osvědčil koncept rekonstrukce paramediánním lalokem z čela. Za zakladatele moderní rekonstrukce nosu lze považovat 3 americké chirurgy - Millarda, Burgeta a Menicka. Jejich práce z konce 20. století zásadně změnily koncept rekonstrukce nosu.
The most common cause of nose loss is an oncological resection or injury. Other causes occur marginally. The basis of diagnostics is exact determination of the extent of the defect of individual nasal layers - the internal lining, the nasal framework and the skin coverage. Classification of the nose defect determines the extent and surgical tactics of reconstruction. The goal of the reconstruction is to achieve a good functional and aesthetic result. The evolution of nose reconstruction has followed three basic streams - the Indian method of the forehead, the Italian method from the arm and the French method of the lateral cheek. From these methods, the concept of paramedian forehead flap reconstruction proved to be the most successful. Three American surgeons - Millard, Burget, and Menicka are considered to be the founders of the modern reconstruction of the nose. Their work at the end of the 20th century has fundamentally changed the concept of nasal reconstruction.
Dřívější techniky rekonstrukce nosu se omezovaly na rekonstrukci kožního krytu a na rekonstrukci střední části skeletu nosu. Dosažené výsledky byly, bohužel, nestabilní v čase, docházelo k sekundárním deformacím a jizvení rekonstruovaného nosu. Moderní techniky jsou založeny na komplexní rekonstrukci všech vrstev nosu, zvláště pak na rekonstrukci vnitřní slizniční výstelky, a to nejčastěji laloky ze septa nosu. Opěrná vrstva nosu je též kompletně rekonstruována chrupavkou nebo v oblasti dorza i kostí. K rekonstrukci kožního krytu jsou užívány místní laloky pro dobrou vaskularitu, kolorit i texturu, pro větší defekty nosu je ideálním řešením užití paramediáního čelního laloku v třífázové modifikaci. Pokud defekt zahrnuje více jak 50 % velikosti estetické podjednotky nosu, pak je nahrazována celá podjednotka. Ačkoliv se délka rekonstrukce obecně prodloužila a počet zákroků se zvětšil, daří se při dodržení výše uvedených principů dosáhnout dobrého estetického a funkčního výsledku rekonstrukce nosu, který je stabilní v čase.
Former nasal reconstruction techniques were limited to skin coverage and to the middle part of the nasal framework. Unfortunately, the results were not stable in time, secondary distortions and scarring of the reconstructed nose occurred. Modern techniques are based on the complex reconstruction of all the nose layers, especially the reconstruction of the inner mucosal lining, where the septal flaps are commonly used. Supporting layer of the nose is completely reconstructed using the cartilage or even the bone graft is applied in the dorsal part. Local flaps are used for nasal surface reconstruction because of their vascularity, color and texture. The paramedian forehead flap in its three-stage modification is considered as an ideal solution for larger nose defects. In case the defect impacts more than 50% of the size of the aesthetic nasal subunit, the entire subunit is replaced. Although the overall length of the reconstruction is longer and the number of necessary treatments has increased, the good aesthetic and functional result of a nose reconstruction, that are stable over time, are achieved when above mentioned principles are followed.
- MeSH
- chirurgické laloky MeSH
- chirurgie nosu metody MeSH
- lidé MeSH
- nos * chirurgie MeSH
- zákroky plastické chirurgie * metody MeSH
- získané deformity nosu * chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
