Příčinou ztráty části nosu je nejčastěji onkologická resekce nebo úraz. Ostatní příčiny se vyskytují marginálně. Základem diagnostiky je přesné určení rozsahu defektu jednotlivých vrstev stěny nosu - výstelky, skeletu nosu a kožního krytu. Klasifikování defektu nosu pak předurčuje následný rozsah a operační taktiku rekonstrukce. Cílem rekonstrukce je dosáhnout dobrého funkčního a estetického výsledku. Evoluce rekonstrukce nosu sledovala 3 základní proudy - indickou plastiku z čela, italskou plastiku z paže a francouzskou techniku z tváře. Z uvedených metod se nejvíce osvědčil koncept rekonstrukce paramediánním lalokem z čela. Za zakladatele moderní rekonstrukce nosu lze považovat 3 americké chirurgy - Millarda, Burgeta a Menicka. Jejich práce z konce 20. století zásadně změnily koncept rekonstrukce nosu.
The most common cause of nose loss is an oncological resection or injury. Other causes occur marginally. The basis of diagnostics is exact determination of the extent of the defect of individual nasal layers - the internal lining, the nasal framework and the skin coverage. Classification of the nose defect determines the extent and surgical tactics of reconstruction. The goal of the reconstruction is to achieve a good functional and aesthetic result. The evolution of nose reconstruction has followed three basic streams - the Indian method of the forehead, the Italian method from the arm and the French method of the lateral cheek. From these methods, the concept of paramedian forehead flap reconstruction proved to be the most successful. Three American surgeons - Millard, Burget, and Menicka are considered to be the founders of the modern reconstruction of the nose. Their work at the end of the 20th century has fundamentally changed the concept of nasal reconstruction.
Kašel je jeden z nejčastějších stesků v ordinacích praktických lékařů u pacientů, kteří pak plní ordinace ambulantních specialistů oboru alergo logie a imunologie, ORL, TRN (tuberkulózy a respiračních nemocí), a zaměstnává radiology, biochemiky, mikrobio logy a mnoho dalších spolupracujících odborníků. Jde o mezioborový přístup k problému, jehož řešení by mělo zachovávat určitá pravidla a posloupnost. Rád bych se dotkl jen několika z nich na základě některých zkušeností z každodenní praxe v dětské plicní ambulanci.
Cough is one of the most common patient's complaint in the oficces of general practitioners. Those patients then fill the outpatient oficces of allergists/immunologists, otorhinolaryngologists and pulmonary respiratory physicians and occupy radiologists, biochemists, microbiologists and other co-operating specialists. We talk about interdisciplinary attitude to the problem and handling it we should respect certain principles and orders. I would like to mention only some of them which are based on my everyday experience in my Pediatric Pulmonary Office.
Rhinology, ISSN 0300-0729 ; vol. 48, suppl. 21, 2010
50 s. : il., tab. ; 30 cm
- MeSH
- nosní obstrukce diagnóza MeSH
- nosní přepážka patologie MeSH
- rinomanometrie metody přístrojové vybavení MeSH
- získané deformity nosu diagnóza MeSH
- Publikační typ
- sborníky MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- otorinolaryngologie
