Retinoblastom je nejčastějším nitroočním maligním nádorem v dětském věku. Zásadní parametr určující stupeň retinoblastomu dle mezinárodní klasifikace retinoblastomu představuje seeding, neboli disperze nádorových partikulí do přilehlých kompartmentů. V článku jsme se zaměřili na vitreální seeding, jeden z hlavních limitujících faktorů úspěšné léčby retinoblastomu, při níž je zachován bulbus tzv. „eye-preservation treatment“. Článek shrnuje přehled vývoje léčby vitreálního seedingu retinoblastomu, zavedených postupů a zároveň seznamuje s novinkami na úrovni výzkumu. Zavedení systémové chemoterapie v léčbě retinoblastomu koncem 90. let znamenalo významný přelom, který umožnil postupné opuštění externí radioterapie s jejími vedlejšími účinky. Docílené koncentrace chemoterapeutik ve sklivcovém prostoru při systémové chemoterapii však nejsou pro léčbu vitreálního seedingu dostatečné a toxické účinky systémově podávaných chemoterapeutik nejsou zanedbatelné. Významnou změnou byl nástup chemoterapie in situ s cíleným podáváním chemoterapeutik, a to intraarteriálně a intravitreálně, což přispělo k definitivní eradikaci externí radioterapie a omezení systémové chemoterapie. Ačkoliv vitreální seeding zůstává nejčastějším důvodem selhání intraarteriální chemoterapie, tato technika výrazně ovlivnila původní léčebné schéma retinoblastomových dětí. Nejvíce se však zasloužila o zvýšení pravděpodobnosti zachování oka i zrakových funkcí u pacientů s pokročilým nálezem intravitreální chemoterapie. Nadále probíhá mnoho prací na vývoji nových terapeutických technik, a to s použitím periokulární aplikace chemoterapeutika, imunoterapie, genové terapie či onkolytických virů, z nichž se některé jeví jako slibné, ale k rutinnímu využití nejsou zatím dokončeny klinické studie.

Retinoblastoma is the most common primary malignant intraocular tumor in children. Seeding, specifically the dispersion of the tumor into the adjacent compartments, represents a major parameter determining the degree of retinoblastoma according to the International Classification of Retinoblastoma. In this article we focused on vitreous seeding, one of the main limiting factors in the successful “eye preservation treatment” of retinoblastoma. This article presents an overview of the history of vitreous seeding of retinoblastoma, established treatment procedures and new-research modalities. The introduction of systemic chemotherapy in the treatment of retinoblastoma at the end of the 1990s represented a significant breakthrough, which enabled the progressive abandonment of radiotherapy with its attendant side effects. However, the attained concentrations of chemotherapeutics in the vitreous space during systemic chemotherapy are not sufficient for the treatment of vitreous seeding, and the toxic effects of systemic chemotherapy are not negligible. A significant change came with the advent of chemotherapy in situ, with the targeted administration of chemotherapeutic drugs, namely intra-arterial and intravitreal injections, contributing to the definitive eradication of external radiotherapy and a reduction of systemic chemotherapy. Although vitreous seeding remains the most common reason for the failure of intra-arterial chemotherapy, this technique has significantly influenced the original treatment regimen of children with retinoblastoma. However, intravitreal chemotherapy has made the greatest contribution to increasing the probability of preservation of the eyeball and visual functions in patients with advanced findings. Novel local drug delivery modalities, gene therapy, oncolytic viruses and immunotherapy from several ongoing preclinical and clinical trials may represent promising approaches in the treatment of vitreous retinoblastoma seeding, though no clinical trials have yet been completed for routine use.

• Klíčová slova
• intravitreální chemoterapie,
• MeSH
• farmakoterapie klasifikace   metody   MeSH
• injekce intravitreální klasifikace   metody   MeSH
• léčba šetřící orgány klasifikace   metody   MeSH
• lidé MeSH
• retinoblastom * diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• rozsev nádorových buněk * MeSH
• sklivec patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Transscleral diffusion delivery of chemotherapy is a promising way to reach the vitreal seeds of retinoblastoma, the most common intraocular malignancy in childhood. In this in vivo study, the delivery of topotecan via lens-shaped, bi-layered hydrogel implants was combined with transconjunctival cryotherapy to assess whether cryotherapy leads to higher concentrations of topotecan in the vitreous. The study included 18 New Zealand albino rabbits; nine rabbits received a topotecan-loaded implant episclerally and another nine rabbits received transconjunctival cryotherapy superotemporally 2 weeks before implant administration. Median vitreous total topotecan exposures (area under the curve, AUC) were 455 ng·h/mL for the cryotherapy group and 281 ng·h/mL for the non-cryotherapy group, and were significantly higher in the cryotherapy group, similar to maximum levels. Median plasma AUC were 50 ng·h/mL and 34 ng·h/mL for the cryotherapy and non-cryotherapy groups, respectively, with no statistically significant differences between them. In both groups, AUC values in the vitreous were significantly higher than in plasma, with plasma exposure at only approximately 11-12% of the level of vitreous exposure. The results confirmed the important role of the choroidal vessels in the pharmacokinetics of topotecan during transscleral administration and showed a positive effect of cryotherapy on intravitreal penetration, resulting in a significantly higher total exposure in the vitreous.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH