Cíl: Porovnat laparoskopickou (LSC) a robotickou (RSC) sakrokolpopexi při léčbě prolapsu pánevních orgánů v průběhu fáze „learning curve“ robotické chirurgie. Vyhodnocovali jsme operační charakteristiky, výsledky léčby prolapsu a pooperační výsledky. Typ studie: Retrospektivní komparativní studie. Pracoviště: Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP Olomouc. Metodika: Analyzovali jsme data konsekutivních 51 pacientek s provedenou laparoskopickou sakrokolpopexí a 13 žen operovaných robotickým systémem. Ze záznamů byly retrospektivně získány údaje o věku pacientek, body mass indexu, chirurgické anamnéze, odhadované krevní ztrátě, délce operace, konkomitantních zákrocích a výsledcích chirurgické léčby (včetně klasifikačního systému POP-Q. Subjektivní výsledky byly v rámci follow-up hodnoceny pomocí dotazníků PGI-I and PISQ-IR (n = 26). Výsledky: V obou skupinách proběhla chirurgická léčba bez nutnosti konverze na otevřenou chirurgii. Průměrný operační čas byl delší ve skupině robotické chirurgie: 212 (128–394) minut ve srovnání s laparoskopickou skupinou 164 (80–342). Krevní ztráty byly nižší v robotické skupině 52 (10–200) ml při srovnání se skupinou laparoskopickou 58 (10–350) ml. Rozdíly v operačním čase a krevní ztrátě nebyly statisticky významné. Rozdíly mezi LSC a RSC skupinami v pooperačních výsledcích nebyly statisticky významné. „Learning curve“ robotické sakrokolpopexe byla kratší než u laparoskopického přístupu v případě zkušených laparoskopických operatérů. V rámci follow-up nebyla zaznamernána recidiva a většina pacientek byla spokojena s chirurgickou léčbou. Závěr: Tato studie demonstruje srovnatelnost RSC a LSC ve smyslu chirurgické bezpečnosti a úspěšnosti při střednědobém follow-up. Rozhodnutí o typu chirurgického přístupu musí být individuální a odvíjí se nejen od charakteristik pacientek a jejich preferencí, ale i od možností pracoviště a zkušeností operačního týmu.
Objective: To compare conventional laparoscopic (LSC) and robotic (RSC) sacrocolpopexy in the treatment of apical pelvic prolapse during robotic surgery „learning curve“. Operative characteristics, prolapse treatment outcomes, and postoperative results were assessed. Design: Retrospective comparative study. Setting: Department of Obstetrics and Gynecology, University Hospital and Palacky University, Olomouc. Methods: We analyzed consecutive 51 patients treated with laparoscopic sacropexy and 13 women operated with robotic system. Data on patient age, body mass index (BMI), operation history, estimated blood loss, operation time, surgical outcomes (including pelvic organ prolapse quantification – POP-Q), and concomitant surgeries were retrospectively obtained from patient medical records. Subjective outcomes were measured through PGI-I and PISQ-IR questionaires when available at last follow up (n = 26). Results: In both groups all procedures were performed correctly without conversion. The mean operative time was longer in robotic group: 212 (128–394) min, as compared to 164 (80–342) in the laparoscopic group. Blood loss was lower for the robotic 52 (10–200) ml compared to laparoscopic group 58 (10–350) ml. Differences in operative time and blood loss were not statistically significant. Differences between LSC and RSC groups in postoperative results were not statistically significant. Learning curve for robotic sacrocolpopexy was shorter than for laparoscopic procedure in case of experienced laparoscopic surgeons. No recurrences occurred during follow-up. Most patients were satisfied with surgical results. Conclusion: The present study demonstrated that RSC may be comparable in surgical safety and efficacy. The decision regarding the best surgical approach has to be individualised according to the characteristics of the patient and their preferences as well as the local clinical setting and the surgical expertise of physicians.
