Cíl: Radioterapie (RT) v kombinaci s hormonální léčbou je základní metodou léčby pacientů s karcinomem prostaty vysokého rizika rekurence. Moderní radioterapie karcinomu prostaty využívá techniky intenzitně modulované RT (IMRT), která je vhodná i pro elektivní ozáření lymfatických uzlin pánve. K eskalaci dávky na oblast prostaty je opět možné použít techniku IMRT nebo intersticiální high-dose-rate brachyterapie (HDR BRT). Cílem práce je zhodnotit akutní toxicitu radioterapie u dvou skupin pacientů s vysokým rizikem rekurence (T3 nebo GS 8-10 nebo PSA > 20). Materiál a metoda: Obě skupiny byly léčeny radioterapií na oblast pánve v dávce 45-50,4 Gy v 25-28 frakcích, před radioterapií absolvovaly neoadjuvantní hormonální léčbu (goserelin + fiutamid) v délce 3-4 měsíců. Hormonální léčba (HT) pokračovala po dobu RT - konkomitantní HT a po skončení RT byla indikovaná adjuvantní HT (bicalutamid 150 mg denně). V první skupině pacientů byl boost na oblast prostaty proveden technikou IMRT v dávce 26 Gy (2 Gy/fr.), ve druhé skupině technikou intersticiální transrektálním ultrazvukem navigované vysokodávkové brachyterapie (HDR BRT) v dávce 2 x 8 Gy na referenční izodóze. Akutní toxicita byla hodnocena dle RTOG (Radiation Therapy Oncology Group) kritérií. Výsledky: Ve skupině IMRT bylo zařazeno 83 pacientů, ve skupině HDR BRT 42 pacientů. Medián sledování byl 18 měsíců. Pacienti ve skupině IMRT byli starší s mediánem věku 68 let, ve skupině HDR BRT s mediánem 65 let (p = 0,044). Objem prostaty byl větší ve skupině IMRT (medián 28,7 ccm x 22,5 ccm, p = 0, 0001). Vstupní skóre prostatických symptomů (IPSS) bylo vyšší taktéž ve skupině IMRT (10 vs. 5). Akutní genitourinární toxicita (GU) byla signifikantně vyšší v IMRT skupině (p = 0,002) (GU toxicita G0 byla 30 % vs. 37 %, Gl 56 % vs. 60 %, G2 13 % vs. 3 %, G3 1 % vs. 0 %). Největší rozdíl byl mezi oběma skupinami zaznamenán u stupně 2. Nepodařilo se však prokázat vliv předléčebné hodnoty IPSS či objemu prostaty nebo věku na GU toxicitu. Ve skupině IMRT byla také prokázána signifikantně vyšší akutní GIT toxicita než ve skupině BRT (p < 0,01) (G0 30% vs. 60%, G1 41 % vs. 37 %, G2 27 % vs. 3 %, G3 2 % vs. 0 %). Opět největší rozdíl byl zaznamenán u stupně 2. GIT toxicitu stupně 3 jsme ve skupině s HDR BRT nezaznamenali, ve skupině IMRT byla velmi nízká. Vliv věku ani objemu prostaty na GIT toxicitu nebyl prokázán. Závěr: Tolerance léčby v obou skupinách byla velmi dobrá, zvláště eskalace dávky technikou HDR BRT měla minimum akutních nežádoucích účinků. K hodnocení pozdní toxicity a biochemického selhání bude potřeba delší období.

Aim: Radiotherapy (RT) in combination with hormonal therapy is standard treatment option in high-risk prostate cancer patients. Although trials of prostate plus whole pelvic RT have not improved prostate cancer outcomes in randomized trials relative to prostate RT alone in the setting of neoadjuvant and concurrent androgen suppression, elective treatment of the pelvic lymph nodes might improve disease-free survival. A dose escalation to the prostate is possible to provide intensity-modulated RT (IMRT) or high-dose rate brachytherapy (HDR BRT) technique. We compared two subgroups of high-risk patients (T3, GS 8-10 or PSA > 20). Material and method: The both groups underwent pelvic RT using IMRT technique (45-50.4 Gy in 25-28 fractions) and HT (goserelin + flutamid), neoadjuvant 3-4 months prior RT, concomitant HT together with RT and adjuvant HT (bicalu-tamid). The dose escalation was performed using IMRT 26 Gy in 13 fractions in the first subgroup or 16 Gy in 2 fractions to the reference isodose in HDR BRT subgroup. Acute toxicity scores were recorded weekly during RT and in 3 month interval post-RT using RTOG (Radiation Therapy Oncology Group) acute toxicity scales. Results: 125 patients with a histological diagnosis were enrolled, 83 in the group with IMRT, 42 in the group with HDR BRT. Follow-up median was 18 months. Patients in IMRT subgroup were older in general, median age 68 years versus 65 years in HDR BRT subgroup (p = 0.044). The prostate volume was larger in IMRT group (median 28.7 vs. 22.5 ccm, p = 0.0001). Input IPSS was higher in IMRT group (10 vs. 5). Acute GU toxicity was significantly higher in IMRT group (GU toxicity grade 0 30% vs. 37%, grade 1 56% vs. 60%, grade 2 13% vs. 3%, grade 3 1% vs. 0%, p = 0.002). The largest difference we found in grade 2 GU toxicity. The effect of pretreatment IPSS, prostate volume or the age wasn't observed. Also acute GIT toxicity was finded as significantly higher in the group with IMRT (GO 30% vs. 60%, G1 41% vs. 37%, G2 27% vs. 3%, G3 2% vs. 0%, p < 0.01). Again the largest difference was recorded in grade 2 GIT toxicity. G3 toxicity wasn't noted in HDR BRT arm at all, in IMRT arm was very low. Conclusion: We recorded a very good therapy toleration in both study arms. Pelvic IMRT with boost to the prostate was well tolerated in this series, with low rates of grade 3 or greater acute toxicity. Pelvic lymphatic nodes RT in combination with HDR BRT dose escalation caused acute toxicity of minimal degree. Longer follow-up for outcome and late toxicity is required.

• Klíčová slova
• intersticiální brachyterapie, technika intenzitně modulované radioterapie, elektivní ozáření pánevních uzlin,
• MeSH
• brachyterapie metody   škodlivé účinky   MeSH
• celková dávka radioterapie MeSH
• lidé MeSH
• nádory prostaty radioterapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie metody   MeSH
• pánev účinky záření   MeSH
• radiační poranění epidemiologie   MeSH
• radioterapie s modulovanou intenzitou metody   škodlivé účinky   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru terapie   MeSH
• nádory ženských pohlavních orgánů klasifikace   radioterapie   MeSH
• radioterapie klasifikace   metody   využití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH