Hlavním zdrojem niklu v pitné vodě jsou kovové výrobky situované ke konci rozvodů vody, zejména vodovodní baterie. Díky tomu se koncentrace niklu ve vodě, vzhledem k různé době zdržení vody v potrubí, může na jednom odběrovém místě měnit i v rozmezí několika řádů a po stagnaci dosahovat hodnot až okolo 500 µg/l, což je více než dvacetinásobek limitní hodnoty (20 µg/l). Takové dávky niklu i jednorázově požité mohou u lidí přecitlivělých na nikl, kterých se v populaci vyskytuje okolo 5 %, vyvolat systémovou alergickou kontaktní dermatitidu.
The most common sources of nickel in drinking water are metallic products situated at the end of plumbing systems, especially taps. For this reason, and because of various water stagnation times, the concentration of nickel at one sampling point can vary within the range of several orders of magnitude, and following overnight stagnation may reach peak values of up to 500 µg/l, i.e. 20 times higher than the current limit value (20 µg/l). Such a single oral nickel dose can provoke systemic contact dermatitis in nickel-sensitive individuals, who represent about 5% of the population.
- Klíčová slova
- zdravotní rizika,
- MeSH
- dermatitida etiologie MeSH
- financování organizované MeSH
- kontaktní dermatitida MeSH
- lidé MeSH
- nikl škodlivé účinky toxicita MeSH
- pití MeSH
- pitná voda MeSH
- voda analýza škodlivé účinky MeSH
- zásobování vodou MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH