Zlomeniny proximálneho humeru sú pre ich komplexnosť a menej častý výskyt v relatívnom úzadí traumatológie skeletu. Pozornosť traumatológov je prirodzene viac upriamená na poranenia skeletu dolných končatín. Narastajúci trend v incidencií zlomenín proximálneho humeru však postupne vedie k zvýšenej snahe o pochopenie ich správneho ošetrenie. História liečby zlomenín proximálneho humeru je zaujímavým prehľadom takmer všetkých možností fixácie. Od staroveku bola liečba týchto zlomenín výhradne konzervatívna a spočívala v zatvorenej repozícii a fixácii obväzom. Ani pokroky v chirurgii v druhej polovici 19. storočia neprispeli k výraznejšiemu rozvoju operačnej terapie. Až príchod AO (Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen) školy v druhej polovici 20. storočia, ktoré viedlo k zdokonaleniu princípov osteosyntézy, ako aj pokroky vo vývoji osteosyntetických materiálov, viedol začiatkom 21. storočia k výraznému zlepšeniu možností fixácie zlomenín proximálneho humeru. Aktuálne sme svedkami skutočnosti, že rýchlosť vývoja nových materiálov a možností fixácie výrazne predbieha možnosti sledovania ich efektivity pomocou klinických štúdií.
Proximal humeral fractures find to be less attractive to treat due to their complexity and relatively lower incidence comparing to fractures of lower limb. Increasing incidence of proximal humeral fracture in last decades forced us to seek better solutions on how to treat them. The history of their treatment is an interesting overview of all fixation possibilities. Since ancient times, their treatment has been exclusively conservative, consisting of closed reduction and fixation with a bandage or sling. Even advancements in surgery in second half of the 19th century did not contribute to the greater development of surgical therapy for this type of injuries. Introducing AO school which lead to big advancements in surgical methods of osteosynthesis in second half of the 20th century as well as progress in development in materials lead to great improvements of surgical methods and approaches in treatment of proximal humeral fractures. The development of fixating options continues permanently but we are currently encountering the fact that speed of finding new treatment options precedes it‘s adequate clinical monitoring.
Cíl studie: Zjistit počet a okolnosti vzniku děložních ruptur v pětiletém období (2005–2009) v 5 krajských gynekologicko-porodnických odděleních kraje Vysočina. Tyto popsat v kazuistikách a srovnat s literárně dostupnými údaji. Typ studie: Retrospektivní, multicetrická, popisná studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Jihlava, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Havlíčkův Brod, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Pelhřimov, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Nové Město na Moravě, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Třebíč. Metodika: Retrospektivní sběr dat, jejich statistické zhodnocení, popis případů a opatření vedoucí k prevenci vzniku děložních ruptur. Výsledky: Za uvedené období 2005–2009 porodilo v 5 gynekologicko-porodnickým oddělení kraje Vysočina 25 194 žen. Bylo provedeno 4440 (17,6 %) císařských řezů, 20 postpartálních hysterektomií, bylo diagnostikováno a léčeno 6 děložních ruptur (1 : 4200 porodů). 1 případ děložní ruptury vyústil v úmrtí matky. Závěr: Z uvedeného vyplývá, že frekvence děložních ruptur v kraji Vysočina (1 : 4200) je nižší než ve Spojených státech (1 : 1519). Včasná diagnostika děložní ruptury je často velmi obtížná, což může vést k opoždění adekvátní terapie.
Objective: To evaluate the number and circumstances of uterine ruptures in five years period from 2005 to 2009 in five regional departments of gynecology and obstetrics of Vysočina region. To describe the uterine ruprures in case reports and to compare them with literature datas. Design: Retrospective, multiceter, descriptive study. Setting: Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Nové Město na Moravě and Třebíč departments of gynecology and obstetrics. Methods: Retrospective data collection, statistical evaluation, case description and the system leading to prevention of uterine ruptures. Results: In the evaluated period from 2005 to 2009 there were 25 195 deliveries in the 5 above mentioned departments of gynecology and obstetrics of Vysočina region. There were 4 440 (17,6%) C. sections performed, 20 postpartum hysterectomies and 6 uterine ruptures (1/4 200 deliveries). One case of uterine rupture was letal. Conclusion: The above mentioned results prove that the frequency of uterine ruptures in the Vysočina region (1/4 200) is lower than in US (1/ 1 519). Early diagnosis of uterine rupture is very often difficult, that may lead to the delay of adequate treatment.
- Klíčová slova
- postpartální hysterektomie,
- MeSH
- císařský řez škodlivé účinky MeSH
- dospělí MeSH
- komplikace porodu diagnóza epidemiologie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- ruptura dělohy diagnóza epidemiologie etiologie chirurgie MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- multicentrická studie MeSH
The authors report a case of lymphoepithelioma-like carcinoma originating in the Bartholin's gland in a 52-year-old woman. The tumor showed distinct morphologic features including variably sized and shaped nodules and syncytial sheets of large epithelial cells that contained large round nuclei with vesicular chromatin and prominent nucleoli and that were permeated and surrounded by small, well-differentiated lymphocytes and plasma cells. Focally, the neoplastic nodules blended with residual acini of the Bartholin gland. In the transitional areas, there were few acini that evidenced squamous cell metaplasia with partial or complete replacement of mucinous cells by squamous epithelium that showed dysplastic changes. In addition, some ducts in the transitional areas manifested lymphocyte infiltration of their walls. The uninvolved residuum of the Bartholin gland was unremarkable except for a few ruptured ducts or acini with extravasated stromal mucin. Immunohistochemically, the tumor cells were positive for p16, as were acini with metaplastic and dysplastic changes. Neither Epstein-Barr virus nor human papillomavirus was identified in the lesional tissue by polymerase chain reaction. This seems to be the first full-documented report of lymphoepithelioma-like carcinoma originating in the Bartholin gland.
