Východiska: Zvyšující se kvalita onkologické léčby a včasný záchyt nádorů má vliv na počty pacientů, kteří přežijí onkologickou léčbu. Pozornost lékařů, ale i vědců se proto stále více zaměřuje na následky léčby než jen na léčbu samotnou. Jednou z možností, jak pozitivně ovlivnit nežádoucí účinky onkologické léčby, se jeví pohybová aktivita. Metody: Do našeho výzkumu se zapojilo 18 žen po prodělané léčbě karcinomu prsu, 17 z nich výzkum dokončilo (průměrné hodnoty testovaného souboru: 55,9 let, 165,1 cm, 76,9 kg, body mass index (BMI) 28,3). Pacientky, které podepsaly informovaný souhlas, byly rozděleny do tří skupin (SAPA = cvičení pod dohledem 3× týdně, HAPA = cvičení doma 3× týdně a kontrolní skupina bez pohybové aktivity). Celá intervence trvala 12 týdnů a samotná cvičební jednotka obsahovala aerobně-rezistentní složku a jógovou složku. Během cvičení byla u pacientek sledována srdeční frekvence pomocí hrudních pásů a sporttesterů. Pro zhodnocení změn kvality života jsme použili spiroergometrii (VO2peak), bioelektrickou impedanci a spektrální analýzu variability srdeční frekvence. Výsledky: VO2peak se u cvičících skupin zvýšilo v průměru o 5 ml/min/kg (p = 0,082). Podobný trend byl patrný i u některých hodnot složení těla (kosterní svalovina: p = 0,005; beztuková tělesná hmota: p = 0,006). Statistické významnosti nedosáhly hodnoty změn BMI (p = 0,131) a autonomního nervového systému (p = 0,513; p = 0,585). Závěr: I přesto, že naše výsledky naznačují pozitivní trend v ovlivnění kvality života pacientek po léčbě karcinomu prsu pomocí cvičení, je potřeba podobný výzkum zopakovat na větším zkoumaném souboru, abychom mohli naše výsledky potvrdit.

Background: The increasing quality of cancer treatment and early detection of tumors have an impact on the number of patients who survive cancer treatment. Therefore, the attention of physicians as well as scientists is increasingly focused on the consequences of the treatment than just on the treatment itself. One of the ways to positively influence the side effects of oncological treatment seems to be physical activity. Methods: In our research, there were involved 18 women after breast cancer treatment, 17 completed the research (average values of the tested group: 55.9 years, 165.1 cm, 76.9 kg, body mass index (BMI) 28.3). The patients who signed informed consent were divided into 3 groups (SAPA = supervised exercises 3times a week, HAPA = home exercises 3times a week, and a control group without exercises). The whole intervention lasted 12 weeks and the exercise unit itself contained an aerobic-resistant component and a yoga component. During the exercise, the patients‘ heart rate was monitored using a chest belt and sports testers. We used spiroergometry (peak oxygen uptake – VO2peak), bioelectric impedance, and spectral analysis of the heart rate variability to evaluate changes in the quality of life. Results: VO2peak increased in training groups by an average of 5 ml/min/kg (P = 0.082). A similar tendency was evident in some body composition values (skeletal muscle: P = 0.005; fat free mass: P = 0.006). Statistical significance did not reach the values of BMI (P = 0.131) and autonomic nervous system (P = 0.513; P = 0.585). Conclusion: Although our results suggest a positive trend in affecting the quality of life of patients after breast cancer treatment by exercises, similar research needs to be repeated in a larger study to confirm our results.

• MeSH
• cvičení MeSH
• kvalita života MeSH
• lidé MeSH
• nádory prsu * rehabilitace   MeSH
• pilotní projekty MeSH
• pohybová aktivita MeSH
• složení těla MeSH
• tělesná výkonnost MeSH
• terapie cvičením * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Based on the research review, fascia-oriented training may positively influence sports performance. Its component focused on the “catapult” mechanism can increase the capability of the connective tissue to store and release kinetic energy, which is involved in various movement actions, activities and skills including the jumping skills in volleyball. The study was conducted to assess the effect of the 6-month fascia-oriented training on the height of the vertical jump in well-trained junior female volleyball players. 16 players (age 17.31 ± 0.98; height 173 ± 5.26; weight 65.25 ± 6.75), members of one team competing in the national league, were randomly assigned for the training group (TG) and control group (CG). TG participated in a supervised 25-minute fascia-oriented training twice a week for six months. To measure the height of the jump, the force plate Bertec FP6012-15-4000 was used. Three testing measures were executed: pre-test, mid-test and post-test with three trials of the standing vertical countermovement jump with all arm movement. The study presupposed that after three months, the height of jump may rise slightly more in TG than in CG. After six months, a statistically significant increase was expected in TG compared to CG. Based on the results of the study, we conclude that the 6-month fascia-oriented training focused on the development of the height of vertical jump in well-trained junior volleyball players neither complied with the assumed dynamics in changes nor was statistically significantly beneficial. However, the dynamics of the changes indicate that fascia-oriented training may positively influence the stability and efficiency of the jumping performance during the game season.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• fascie MeSH
• kondiční příprava MeSH
• lidé MeSH
• tělovýchovné lékařství MeSH
• volejbal MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Východiska: Pohyb je známkou života a pravidelná pohybová aktivita má bezesporu významný vliv na každého člověka. Pozitivně se podílí na našem zdraví, kvalitě života a celkové psychické rovnováze člověka. Vhodně zvolená pohybová aktivita zařazená v rámci rehabilitace pacientů, kteří prodělali onkologickou léčbu, se významně podílí na úspěchu celkové rekonvalescence a přispívá velkou měrou ke zlepšení kvality života. Náš intervenční cvičební program pro onkologické pacientky byl vypracován a realizován na základě získaných lékařských doporučení o onkologických pacientech. Intervenční cvičební program byl rozdělen na dvě části – body and mind a kondiční část. Cíl: Cílem cvičebního programu mimo zvýšení sebevědomí pacientek a zlepšení kvality života bylo zlepšit kardiovaskulární funkce, bazální metabolizmus, svalovou sílu a vytrvalost, zlepšit kloubní rozsah, posílit svaly fázické a protáhnout svaly posturální, a tím předcházet svalovým dysbalancím.

Background: Movement is a sign of life and regular physical activity has an indisputable influence on each and every person. When applied selectively to patients after cancer therapy, physical activity, including rehabilitation, positively contributes to complete recuperation and improves quality of life. Our interventional exercise program for cancer patients was prepared and implemented on the basis of reports in the medical literature and on the lecturer’s own experience. The interventional exercise program was divided into two parts – body and mind and body fitness. Aim: Besides increasing self-confidence and improving quality of life, the aim of the exercise program was to improve cardiovascular function, basal metabolism, muscular strength and endurance, and joint flexibility and to strengthen phasic muscles and stretch tonic muscles, both of which are important for balance.

• MeSH
• cvičení * MeSH
• kvalita života MeSH
• lidé MeSH
• nádory prsu * rehabilitace   MeSH
• techniky cvičení a pohybu * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• MeSH
• cvičení MeSH
• lidé MeSH
• muskuloskeletální systém MeSH
• životní styl MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH