Dušnost je jedním z hlavních příznaků pacientů s chronickým srdečním selháním. V poslední době narůstá povědomí o tom, že s postupnou progresí chronického onemocnění je paliativní symptomatická léčba důležitou součástí komplexního přístupu. Právě opioidy se zdají být vhodnými léky k symptomatické léčbě refrakterní dušnosti u pacientů s pokročilým chronickým srdečním selháním. Randomizované kontrolované studie prokázaly, že podávání systémových opioidů vede jednoznačně ke zmírnění dušnosti. Popsané mechanismy účinku opioidů zahrnují snížení respiračního úsilí, snížení centrálního vnímání dušnosti, snížení aktivity periferních opioidních receptorů v dýchacích cestách a ústup úzkosti. Velkou překážkou v užívání opioidů jsou zatím různorodé nežádoucí účinky, zvláště pak obava z útlumu dechového centra. Vzhledem k variabilní odpovědi na léčbu opioidy je třeba dávku individualizovat a začít s dávkou co nejnižší, tu pak dle míry symptomů postupně navyšovat. V budoucnu bude třeba dalších klinických studií, které doplní naše znalosti a povedou k pochopení role opioidů v léčbě refrakterní dušnosti.

Dyspnoea is one of the main symptoms found in patients with chronic heart failure. The awareness of the fact that palliative symptomatic treatment is an important part of the comprehensive approach in the case of the gradual progression of a chronic disease has improved recently. Opioids seem to be suitable medicine for the symptomatic treatment of refractory dyspnoea in patients with advanced chronic heart failure. Randomized controlled clinical trials have proven that the administration of systemic opioids results in the attenuation of dyspnoea. The described mechanisms of the effects of opioids include a reduction in respiratory drive, a reduction in the central perception of dyspnoea, a reduction in the activity of peripheral opioid receptors in the airways and the remission of anxiety. A major obstacle to the use of opioids so far has been its various adverse effects, particularly the fear of respiratory centre depression. Considering the variable response to opioids-based treatment, it is necessary to individualize dosing, beginning with the lowest possible dose and increasing it gradually depending on the severity of the symptoms. In the future, additional clinical trials will have to be implemented to extend our knowledge and allow us to understand the role of opioids in the treatment of refractory dyspnoea.

• MeSH
• chronická nemoc MeSH
• dyspnoe * farmakoterapie   komplikace   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• opioidní analgetika * aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• paliativní péče metody   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• srdeční selhání * diagnóza   farmakoterapie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) snižuje mortalitu a morbiditu u selektovaných pacientů s chronickým srdečním selháním. První prospektivní registr ukázal, že indikace SRL jsou extrapolovány i na skupiny pacientů, které v randomizovaných studiích nebyly dostatečnou měrou zastoupeny. Byly dokumentovány také značné rozdíly v implantačních technikách mezi jednotlivými regiony i státy. Cílem tohoto článku je podat přehled o druhém mezinárodním registru ESC CRT Survey II a srovnání dat z tohoto registru s daty získanými samostatně za Českou republiku (ČR). Metody a výsledky: Registr vznikl jako společná iniciativa Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Asociace pro srdeční selhání (HFA). Zahrnul celkem data od 11 088 pacientů ze 42 členských zemí Evropské kardiologické společnosti (ČZEKS). ČR (14 participujících center, z toho deset aktivních) přispěla do registru celkem 931 pacienty (průměrný věk 69,4 ± 9,9 roku, 23 % žen). Průměrné implantační doby a skiaskopické časy byly v ČR významně kratší. Byly zde také významně častěji implantovány biventrikulární defibrilátory ve srovnání s biventrikulárními kardiostimulátory (OR 1,74, 95% CI 1,47-2,05, p < 0,0001). SRL implantuje v ČR častěji elektrofyziolog (OR 6,18, 95% CI 4,56-8,37, p < 0,0001), pacienti mají na EKG méně často blokádu levého Tawarova raménka (OR 0,54, 95% CI 0,47-0,62), mají častěji fibrilaci síní (OR 1,32, 95% CI 1,15-1,51, p < 0,001) a méně je u nich využíváno telemedicínské sledování (OR 0,41, 95% CI 0,34-0,49, p < 0,0001). Závěr: Druhý registr SRL poskytl cenný zdroj informací o současné klinické praxi v indikaci a výsledcích SRL. Srovnání dat ČR s průměrem ČZEKS nás řadí mezi předních deset zemí co do počtu výkonů, jejich úspěšnosti a extrémně nízkého počtu perioperačních komplikací. Rozšíření dálkového sledování pacientů se SRL je však u nás ve srovnání s ČZEKS stále poměrně nízké. U velké části pacientů je stále indikována SRL z jiných důvodů, než odpovídá doporučení s nejlepší evidencí.

Introduction: Cardiac resynchronization therapy (CRT) has been proven to lower mortality and morbidity in selected patients with chronic congestive heart failure. The first prospective ESC (European Society of Cardiology) registry showed that indications for CRT were broadly extrapolated to groups of patients, who were not adequately represented in published randomized trials. Significant differences were also documented regarding implantation techniques between different regions and countries. The goal of this article is to explore the second international registry EHRA CRT II Survey and compare the data retrieved from this registry to common clinical practice in the Czech Republic. Methods and results: Two ESC associations, the European Heart Rhythm Association (EHRA) and the Heart Failure Association (HFA) designed a second prospective survey to describe current clinical practice regarding CRT. The registry included data on 11,088 patients from 42 ESC member states (ESCMS). In the Czech Republic, 14 centers agreed to participate and finally, 10 actively enrolling centers contributed data from 931 patients (mean age 69.4 ± 9.9 years, 23% women). Mean procedural and X-ray times were significantly lower in the Czech Republic compared to the overall data. Biventricular cardioverter-defibrillators compared to biventricular pacemakers were implanted more often in the Czech Republic (OR 1.74, 95% CI 1.47-2.05, p < 0.0001). CRT devices were most often implanted by electrophysiologists (OR 6.18, 95% CI 4.56-8.37, p < 0.0001) and patients presented less often with a typical left bundle branch block ECG pattern (OR 0.54, 95% CI 0.47-0.62, p < 0.001), and more often with atrial fibrillation (OR 1.32, 95% CI 1.15-1.51, p < 0.001). Telemedical monitoring was used less in the Czech Republic compared to the rest of the ESCMS (OR 0.41, 95% CI 0.34-0.49, p < 0.0001). Conclusion: The second CRT registry is a valuable source of information on current clinical practices, indications, and results regarding this invasive heart failure therapy. Comparisons of data derived from the Czech Republic with the other ESCMS data set showed that the Czech Republic is among the top 10 countries with respect to the number of procedures, implantation success, and low complication rates. However, use of telemonitoring systems is rather low compared to the European average. A significant number of patients were indicated for CRT based on indications not covered by the Class I of the current recommendations (i.e., those with the best evidence).

• MeSH
• ischemická choroba srdeční komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci převodního systému srdečního komplikace   terapie   MeSH
• prostředky srdeční resynchronizační terapie MeSH
• registrace MeSH
• senioři MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• srdeční resynchronizační terapie * statistika a číselné údaje   MeSH
• srdeční selhání terapie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výběr pacientů MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• pozorovací studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH
• Evropa MeSH

Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) je v současné době považována za účinnou a bezpečnou léčebnou metodu u pacientů s pokročilým srdečním selháním. V případě selhání endovazálního zavedení levokomorové (LK) elektrody je alternativou kardiochirurgická implantace. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit elektrické parametry kardiochirurgicky implantovaných LK elektrod a porovnat je s transvenózně implantovanými elektrodami, identifikovat příčiny selhání endovazální implantace, srovnat klinický a echokardiografický resynchronizační účinek a porovnat bezpečnost obou přístupů. Metody a výsledky: U pacientů s indikací k SRL byla LK elektroda implantována buď endovazálně (skupina endo) nebo v případě selhání endovazálního přístupu, nebo jako součást jiného kardiochirurgického výkonu byla elektroda implantována epikardiálně (skupina epi). Studie byla koncipována jako studie případů a kontrol. V každé skupině bylo zařazeno 92 pacientů (26 žen, 66 mužů) průměrného věku 69 let (epi) a 68 let (endo). Levokomorová stimulace byla při tříleté kontrole účinná u 98,1 % pacientů ve skupině epi, resp. u 96,6 % pacientů ve skupině endo (p = NS). Stimulační práh byl mezi oběma skupinami srovnatelný při propuštění a při tříleté kontrole. Při jednoměsíční kontrole byl práh signifikantně vyšší v epi skupině (1,62 V vs. 1,06 V, p < 0,001), podobně jako při jedno- a dvouleté kontrole (1,57 V vs. 1,09 V a 1,54 V vs. 1,21 V, p < 0,001). Energetický výdej pro LK stimulaci byl u pacientů v epi skupině ve všech časových okamžicích signifikantně vyšší. Celková procedurální úspěšnost endovazální implantace činila 94,6 %. Klinická odpověď na SRL byla zaznamenána u 71,4 % pacientů v epi a u 68,1 % pacientů v endo skupině (p = NS). Průměrný nárůst ejekční frakce LK v absolutních hodnotách byl v obou skupinách srovnatelný (6,0 % vs. 7,2 %, p = NS). V epi skupině byla zaznamenána signifikantně vyšší jedno- i tříletá mortalita (19,0 % vs. 5,5 %, resp. 21,7 % vs. 6,5 %, p < 0,001). Závěr: Ve střednědobém sledování jsou epikardiální elektrody schopné účinné LK stimulace. Energetická náročnost epikardiální LK stimulace je vyšší. Resynchronizační účinek je u pacientů s epikardiální a endokardiální LK elektrodou podobný, ale mortalita pacientů s epikardiální LK elektrodou se zdá být významně vyšší.

Introduction: Cardiac resynchronization therapy (CRT) is currently considered an effective and safe way to treat patients with severe heart failure. Unsuccessful attempts at endovascular insertion of the left ventricular (LV) electrode should prompt a consideration of having the electrode implanted by a cardiac surgeon. Aims: The aims of our work were to evaluate the electric parameters of CS-implanted LV electrodes and to compare them with transvenous implanted electrodes, identify the causes of endovascular implantation failure, compare the clinical and echocardiographic resynchronization effects, and compare the safety of both approaches. Methods and results: Patients indicated for CRT had the LV electrode implanted either endovascularly ("endo" group) or epicardially ("epi" group; in cases of endovascular approach failure or as a part of another CS procedure). The trial was planned as a case-control study. Each group comprised 92 patients (26 females, 66 males) with an average age of 69 (epi) and 68 (endo) years, respectively. LV stimulation was effective at the 3-year follow-up in 98.1% of patients in the epi group and in 96.6% of patients in the endo group (p = NS). The groups were comparable with respect to the stimulation threshold both before discharge and at the 3-year follow-up. At the 1-month follow-up, this threshold was significantly higher in the epi group (1.62 V vs. 1.06 V, p < 0.001) and the same was true for the 1-year and 2-year follow-ups (1.57 V vs. 1.09 V and 1.54 V vs. 1.21 V, respectively; p < 0.001). Energetic output during LV stimulation was significantly higher in the epi group at all time points. The overall procedural effectiveness of endovascular implantation was 94.6%. Clinical response to CRT was noted in 71.4% of epi group patients and in 68.1% of endo group patients (p = NS). The average absolute increase in LV ejection fraction was comparable in both groups (6.0% vs. 7.2%, p = NS). Significantly higher 1- and 3-year mortality was noted in the epi group (19.0% vs. 5.5% and 21.7% vs. 6.5%, respectively; p < 0.001). Conclusion: Epicardial electrodes are capable of effective LV stimulation, as shown during middle-term follow-up. Epicardial LV stimulation is more demanding energetically. Resynchronization effects are similar in patients with epicardial and endocardial LV electrodes; however, the mortality of patients with epicardial LV electrodes seems to be significantly higher.

• MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• srdeční resynchronizační terapie * metody   MeSH
• srdeční selhání terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Léčba perzistující a dlouhodobě perzistující fibrilace síní (FS) katetrizační ablací v dlouhodobém horizontu selhává. Jednou ze současných možností, jak překonat limitace katetrizační ablace, je hybridní přístup. Cíl: Zjistit bezpečnost a střednědobou úspěšnost léčby pacientů s perzistující a dlouhodobě perzistující FS hybridní metodou. Metody: Pacienti podstoupili epikardiální thorakoskopickou radiofrekvenční (RF) izolaci plicních žil (PŽ) za pomoci klešťového instrumentária AtriCure, která byla doplněna vytvořením lineárních lézí v levé síni (LS) pomocí lineárního pera, disrupcí Marshallova ligamenta a exkluzí ouška LS pomocí speciálního klipu (AtriClip). S odstupem dvou až tří měsíců po výkonu podstoupili všichni pacienti elektrofyziologické vyšetření (EFV) a RF katetrizační ablaci s cílem endokardiálně eliminovat případné recidivy elektrického vedení do/z PŽ nebo napříč lineárními lézemi a eliminovat všechny spontánní i inducibilní síňové arytmie. V následném období byly recidivy arytmií hodnoceny pomocí sedmidenního holterovského monitorování prováděného v prvním roce každé tři měsíce a následně každých šest měsíců. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 70 pacientů (49 mužů, medián 63,5 roku). Elektrofyziologické vyšetření bylo provedeno za 87 dnů (medián) od primárního thorakoskopického výkonu. Šestasedmdesát procent pacientů mělo v době EFV normální sinusový rytmus (SR), 7 % typický flutter síní, 11 % síňovou tachykardii a 6 % FS. Výsledkem dokončeného hybridního přístupu byla izolace všech PŽ v 100 % případů a dosažení blokády vedení napříč všemi zamýšlenými lineárními lézemi u 88,6 % pacientů. Po 12 měsících od zákroku bylo stabilního SR dosaženo u 77,1 % pacientů bez jakékoliv antiarytmické léčby či reablací. Racionální kontroly arytmie bylo dosaženo u 95,5 % pacientů po průměrnou dobu sledování 936 ± 432 dnů. Závěr: Sekvenční hybridní přístup představuje v současné době patrně nejúčinnější a po překonání učební křivky i bezpečnou metodu invazivní léčby perzistující a dlouhodobě perzistující FS s extrémně nízkým počtem recidiv arytmie ve střednědobém horizontu po zákroku. Zavedení hybridních přístupů do klinické praxe vyžaduje nutnost komplexní spolupráce kardiologického a kardiochirurgického týmu.

Introduction: Long-term results of catheter ablation (CA) for persistent and long-standing persistent atrial fibrillation (AF) are disappointing. The hybrid approach is currently one of options for overcoming the limitations of CA. Aim: To evaluate the safety and medium-term efficacy of the hybrid approach in patients with persistent and long-standing persistent AF. Methods: All patients underwent epicardial thoracoscopic radiofrequency (RF) pulmonary vein (PV) isolation using the AtriCure clamp followed by left atrial (LA) linear lesions (using a linear pen), Marshall ligament disruption, and LA appendage exclusion using an AtriClip. All patients underwent an electrophysiological study (EPS) and RF CA 2–3 months after the initial surgery to eliminate recurrent conductions from/to the PVs or across the linear lesions, and to eliminate all spontaneous and inducible atrial arrhythmias. 7-Day ECG Holter monitoring was performed every 3 months during the first year and every 6 months afterwards to evaluate possible recurrent arrhythmias. Results: Seventy patients (49 male, median 63.5 years) took part in the study. EPS was performed 87 days (median) after the thoracoscopic surgery. Seventy-six percent of patients were in normal sinus rhythm (SR) at the start of the EPS, 7% had typical atrial flutter, 11% had atrial tachycardia, and 6% were in AF. After completion of the hybrid approach, all PVs were isolated, while a complete conduction block across the linear lines was achieved in 88.6% of patients. Twelve months after the procedure, 77.1% of patients had a stable SR without any anti-arrhythmic medication or re-ablation. If we included those on anti-arrhythmic drugs and re-ablation procedures, SR was achieved in 96.5% of patients during follow-up (936 ± 432 days). Conclusion: The sequential hybrid approach is probably the most effective and relatively safe invasive treatment for persistent and long-term persistent AF with very low medium- to long-term recurrences. Introduction of the hybrid approach to clinical practice requires extensive cooperation between cardiologic and cardiothoracic teams.

• MeSH
• ablace metody   MeSH
• fibrilace síní * chirurgie   MeSH
• kardiovaskulární chirurgické výkony metody   MeSH
• katetrizační ablace metody   přístrojové vybavení   MeSH
• kombinovaná terapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• venae pulmonales chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Léčba perzistující a dlouhodobě perzistující fibrilace síní (FS) katetrizační ablací (KA) v dlouhodobém horizontu selhává. Jednou z možností, jak překonat limitace KA, je hybridní přístup. Cíl: Systematicky demonstrovat elektrofyziologické nálezy u pacientů podstupujících hybridní chirurgický zákrok pro FS. Metody: Pacienti s perzistující či dlouhodobě perzistující FS podstoupili epikardiální thorakoskopickou radiofrekvenční (RF) izolaci plicních žil (PŽ) pomocí klešťového instrumentária AtriCure, která byla doplněna vytvořením lineárních lézí v levé síni (LS) pomocí lineárního pera, discizí Marshallova ligamenta a exkluzí ouška LS pomocí speciálního klipu (AtriClip). S odstupem dvou až tří měsíců po výkonu podstoupili všichni pacienti elektrofyziologické vyšetření (EFV) a RF KA s cílem endokardiálně eliminovat případné recidivy elektrického vedení do/z PŽ nebo napříč lineárními lézemi. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 70 pacientů (49 mužů), medián 63,5 roku. EFV bylo provedeno za 87 dnů (medián) od primárního thorakoskopického výkonu. 76 % pacientů mělo v době EFV normální sinusový rytmus (SR), 7 % typický flutter síní, 11 % síňovou tachykardii a 6 % FS. Levostranné PŽ byly nalezeny izolované u významně menší části pacientů ve srovnání s pravostrannými PŽ (75,7 % vs. 91,4 %, p < 0,001). Všechny PŽ byly izolovány u 68,6 % pacientů. Dokončená izolace zadní stěny LS byla nalezena jen u 22,9 % pacientů. Izolace PŽ byla endokardiální KA dokončena ve všech případech. Izolaci zadní stěny LS se KA v druhém kroku hybridního výkonu podařilo dosáhnout u 91,4 % pacientů. Místa nejčastější rekondukce levostranných PŽ se nacházela na stropě LS a na hrance mezi levou horní PŽ a ouškem LS, u pravostranných PŽ byla nejčastější rekondukce na stropě a zadní stěně LS. Typické místo recidivy elektrického vedení stropní linkou nebylo možné určit – u většiny pacientů musela být endokardiální ablační linie vedena v celé její délce. U dolní spojující léze byla typickým místem rekondukce oblast jedné třetiny linie přilehlé k pravé dolní PŽ. Závěr: Izolace pravostranných PŽ prováděná epikardiálně je významně častěji úspěšnější než izolace levostranných PŽ. Epikardiální lineární aplikace RF energie pod přímou kontrolou zraku nevede ve velké většině případů k vytvoření permanentních lézí. Kardiochirurgové mohou díky našim závěrům zaměřit svou pozornost na typická místa rekondukce a dalšími „bonusovými“ RF aplikacemi v těchto oblastech dosáhnout vyšší úspěšnosti výkonu.

Introduction: Long-term results of catheter ablation (CA) of persistent and long-standing persistent atrial fibrillation (AF) have been disappointing. The hybrid approach is one method of overcoming the limitations of CA. Aim: To present electrophysiological (EP) findings in patients undergoing hybrid surgical ablation to treat atrial fibrillation. Methods: Patients with persistent and long-standing persistent AF underwent thoracoscopic epicardial radiofrequency (RF) isolation of the pulmonary veins (PV) using AtriCure clamps followed by linear ablations in the left atrium (LA) using a linear pen and complemented by Marshall ligament disruption and left atrial appendage exclusion using an AtriClip device. As part of the study protocol, all patients underwent an EP study and RF ablation to eliminate any and all residual epicardial conduction gaps. Results: Seventy patients (49 male, median 63.5 years) were recruited for the study. The EP-phase of the study was performed 87 days (median) after the thoracoscopic ablation. At the time of the EP study, 76% of patients presented with sinus rhythm (SR), 7% with typical atrial flutter, 11% with atrial tachycardia, and 6% with AF. Left sided PVs were found to be isolated less often than right PVs (75.7% vs. 91.4%, p < 0.001). Complete isolation of all PVs was seen in 68.6% of patients. Complete isolation of the LA posterior wall was found in 22.9% of patients only. Conduction gaps in the left PVs were mostly found on the superior portion and on the ridge between the superior vein and LA appendage. In the right PVs, gaps were most often on the superior and posterior walls of the vessels. It was impossible to find typical gap locations on the LA roof connecting line since most patients required re-ablation of the whole line. The most common re-conduction site on the inferior line was found on the third of the line adjacent to the right inferior PV. Conclusion: Surgical epicardial ablation of the right sided PVs is significantly more successful compared to ablation of left-sided PVs. Linear epicardial ablations, completed under direct visual control are often unsuccessful. Our results may help cardiac surgeons focus on the typical sites of re-conduction and improve their results through additional RF applications.

• MeSH
• ablace metody   MeSH
• epikardiální mapování metody   přístrojové vybavení   MeSH
• fibrilace síní * chirurgie   MeSH
• katetrizační ablace metody   přístrojové vybavení   MeSH
• kombinovaná terapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Telemedicínské sledování pacientů s implantabilními kardiovertery-defibrilátory (ICD) je dnes obecně považováno za bezpečnější, účinnější a ekonomicky výhodnější. Cílem práce bylo posoudit dlouhodobý ekonomický přínos dálkového sledování pacientů s nově implantovaným ICD za pomocí systému Home Monitoring™ (HM) ve srovnání se standardní ambulantní péčí v podmínkách ČR. Metody: Pacienti byli randomizováni k dálkovému sledování systémem HM s denními automatickými přenosy dat a ambulantní kontrolou v intervalu 12 měsíců (HM+) nebo ke standardním ambulantním kontrolám (HM–). Stanovení nákladů bylo provedeno na základě účtů zdravotních pojišťoven, přímých nákladů pacientů a provozních nákladů systému HM jako průměrně vynaložené na jednoho pacienta a měsíc sledování. Výsledky: Sledováno bylo celkem 198 pacientů po dobu v průměru 37,4 ± 15,2 měsíce. Ve skupině HM+ byl za dobu sledování redukován počet plánovaných kontrol o 48 % (p < 0,001). Ve skupině HM+ byla zaznamenána významně kratší délka hospitalizace. Nákladová data byla získána celkem u 75 % pacientů. Ve skupině HM– byly zaznamenány vyšší náklady za ambulantní péči (223 ± 99 Kč vs. 189 ± 93 Kč, p = 0,039) i transport zdravotní dopravní službou (640 ± 314 Kč vs. 367 ± 187 Kč, p = 0,003). Při započtení nákladů na provoz systému HM k ambulantní péči a přepravě nebyl rozdíl mezi skupinami signifikantní, ale pokud byla do nákladů promítnuta také úhrada výkonu dálkové monitorace a pořízení domácí pacientské jednotky, byl již průměrný náklad vyšší pro skupinu HM+ (541 ± 188 Kč vs. 401 ± 332 Kč, p = 0,002). Nákladově neutrální by v takovém případě zůstal za předpokladu hrazené přepravy všech pacientů k ambulantním kontrolám. Závěr: Systém HM byl dosud v ČR u pacientů s jedno- nebo dvoudutinovými ICD z hlediska vynaložených výdajů nákladově výhodný pro zdravotní pojišťovny. Při kalkulaci této úhrady na vrub plátců zdravotní péče by systém HM zachoval nákladovou neutralitu pouze v případě hrazené přepravy většiny pacientů. Klinický prospěch dálkové monitorace bezprostředně plyne z kontinuity sledování, možnosti velmi časné detekce událostí a patřičné lékařské intervence, proto se domníváme, že systém HM by měl být hrazen automaticky u všech pacientů s implantovaným ICD, byť za cenu v kontextu celého zdravotnického rozpočtu nevýznamného navýšení nákladů.

Introduction: Telemonitoring of patients with implantable cardioverters-defibrillators (ICD) is, in general, considered safer, more efficious and increasingly cost-effective. The aim of our work was to assess the long--term economic benefit associated with telemetric monitoring of patients with newly implanted ICD using the Home Monitoring™ (HM) system compared to standard outpatient care in the Czech Republic. Methods: Patients were randomized to telemetric monitoring using the HM system with daily automated data transfer and outpatient follow-up at 12-month intervals (HM+) or standard outpatient follow-up (HM–). Average total costs per patient and months of follow-up were estimated based on invoices from health insurance companies, direct costs to patients, and the operating costs of the HM system. Results: In total, 198 patients were followed for 37.4 ± 15.2 months. The number of planned outpatient visits was reduced by 48% during the follow-up period in the HM+ group (p < 0.001). Significantly shorter hospital stays were also observed in the HM+ group. Data concerning costs were obtained in 75% of patients. Higher costs for outpatient care (223 ± 99 CZK vs. 189 ± 93 CZK, p = 0.039) and medical transport services (640 ± 314 CZK vs. 367 ± 187 CZK, p = 0.003) were found in the HM– group. When taking into account the operating costs of the HM system in addition to the costs for outpatient care and transport, the difference between groups was not significant; however, when the reimbursement of telemetric monitoring and costs for the patient unit were also reflected in the calculations, the average cost in the HM+ group was higher (541 ± 188 CZK vs. 401 ± 332 CZK, p = 0.002). Cost-neutrality could be obtained if all patients were transported free of charge to their outpatient visits. Conclusion: In the Czech Republic, the HM system has been cost-effective for health insurance companies in patients with single- or dual-chamber ICDs. When calculating using the reimbursement from payers of the healthcare, the HM system would remain cost-neutral only if most patients had reimbursed transportation costs. The clinical effect of telemetric monitoring is directly related to the continuity of follow-up and the possibility to detect events very early and to intervene accordingly; we thus believe that the HM system should be automatically paid for in all patients with an implantable ICD. The related increase in costs would be insignificant in the context of the entire health care budget.

• MeSH
• ambulantní monitorování ekonomika   MeSH
• ambulantní péče * ekonomika   statistika a číselné údaje   MeSH
• defibrilátory implantabilní MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• monitorování fyziologických funkcí ekonomika   MeSH
• náhlá srdeční smrt prevence a kontrola   MeSH
• náklady a analýza nákladů * statistika a číselné údaje   MeSH
• senioři MeSH
• telemedicína ekonomika   MeSH
• telemetrie * ekonomika   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH
• srovnávací studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH