Úvod: Výskyt poranení žlčových ciest vyžadujúcich chirurgickú rekonštrukciu sa stabilizoval medzi 0,3−0,7 %. U pacientov s týmto zriedkavým, ale závažným poranením môže rekonštrukcia vykonaná chirurgom so skúsenosťou v hepatobiliárnej chirurgii viesť k lepším krátko-, ale aj dlhodobým výsledkom. Metódy: Táto práca predkladá retrospektívnu analýzu osobnej skúsenosti autora s rekonštrukciou žlčových ciest pre iatrogénnu léziu v období rokov 2007−2016. Rekonštrukcia pozostávala z biliodigestívnej anastomózy na exkludovaný segment jejuna extramukóznou technikou bez použitia transanastomotickej drenáže. Pacienti s peroperačne poznaným poranením žlčových ciest podstúpili rekonštrukciu okamžitú, pacienti prezentujúci sa biliárnym leakom rekonštrukciu včasnú a u pacientov s prezentáciou vo forme striktúry žlčovodu bolo načasovanie rekonštrukcie dané stupňom cholestázy, prítomnosťou cholangitídy a možnosťou endoskopickej, alebo perkutánnej intervencie. Perioperačné komplikácie boli hodnotené podľa Dindo-Clavien a ISGLS klasifikácie, efekt rekonštrukcie podľa McDonald kritérií. Výsledky: Za uvedené obdobie bolo vykonaných 15 biliodigestívnych anastomóz u 14 pacientov. Pooperačné komplikácie sa vyskytli u viac ako polovice pacientov (53,33 %), z toho závažné v dvoch prípadoch. Úmrtie sme zaznamenali u 82-ročného pacienta, ktorý podľahol pooperačným komplikáciám priamo nesúvisiacim s biliodigestívnou rekonštrukciou. Biliárny leak sa v súbore vyskytol u troch pacientov (20 %), hlboká ranová infekcia (fascitída) u štyroch pacientov (33,33 %). Priemerná dĺžka hospitalizácie bola 12,13 dňa. Žiadny z pacientov nepodstúpil reoperáciu počas iniciálnej hospitalizácie. Do 90 dní od rekonštrukcie boli rehospitalizovaní 2 pacienti (13,33 %). Aktuálna priemerná dĺžka sledovania v súbore je 4,01 roka, sledovaní sú všetci pacienti. Rekonštrukciu hodnotíme ako úspešnú u 92,86 % pacientov, reintervenciu vo forme re-hepatikojejunoanastomózy podstúpil jeden pacient (7,14 %). Podľa McDonald kritérií sme vynikajúci efekt dosiahli u 6 pacientov (42,86 %), dobrý u ďalších 5 pacientov (35,71 %) a dvoch pacientov sme indikovali k perkutánnej intervencii na rekonštrukcii (14,28 %). Záver: Pri porovnávaní výsledkov rekonštrukcií na rôznych pracoviskách je potrebné brať do úvahy 1. skúsenosť pracoviska/chirurga, 2. spektrum riešených prípadov (exaktná klasifikácia lézií), 3. načasovanie rekonštrukcie, 4. spôsob hodnotenia výsledkov a 5. dĺžku sledovania súboru. Rekonštrukciu na našom pracovisku považujeme za úspešnú, pokiaľ nález u pacienta v priebehu celého sledovania spĺňa kritériá zodpovedajúce McDonald A, resp. B. Hodnotenie podskupiny pacientov McDonald C ako úspech, či neúspech rekonštrukcie ostáva diskutabilné aj keď je väčšinou autorov považované za úspech.
Introduction: The incidence of biliary duct injuries requiring surgical reconstruction has stabilised between 0.3−0.7%. Biliary reconstruction in the hands of a trained hepatobiliary surgeon may lead to better short- and long-term outcomes in patients with this infrequent, but serious complication. Methods: This study presents a retrospective analysis of single surgeon experience with biliary injury repair during the period of 2007−2016. Extramucosal hepaticojejunostomy on the excluded segment of the jejunal loop was performed without the use of any transanastomotic drain. Immediate reconstruction of on-table recognised injuries was carried out; patients presenting with biliary leak were reconstructed early and patients presenting with biliary stricture underwent reconstruction depending on the degree of obstruction, presence of cholangitis and feasibility of endoscopic or percutaneous intervention. Postoperative complications were evaluated using Dindo-Clavien and ISGLS classification, and the effect of reconstruction was assessed according to McDonald criteria. Results: 15 biliary reconstructions in 14 patients were performed during the study period. More than a half of the patients experienced some postoperative complication (53.33%); serious complication occurred in 2 patients. One patient (82 years old) died of non-surgical postoperative complications. Biliary leak occurred in three patients (20%), and deep surgical site infection (fasciitis) in four patients (33.33%). The average length of stay was 12.13 days. There was no revisional surgery during the index hospitalisation in any of the patients. There were two readmissions up to 90 days after biliary reconstruction (13.33%). The patients are currently followed up for an average of 4.01 years; compliance with follow-up is 100%. Successful reconstruction was achieved in 92.86% of patients; one patient required rehepaticojejunostomy (7.14%). According to McDonald criteria excellent results were accomplished in 6 patients (42.86%), good results in another 5 patients (35.71%) and 2 patients underwent percutaneous intervention on the reconstruction (14.28%). Conclusion: When comparing results among various centres, we should take into account: 1. Experience of the centre/surgeon; 2. Case-mix (exact classification); 3. Timing of reconstruction; 4. Criteria for successful reconstruction; and 5. The length of follow-up. Patients in our centre who fulfil McDonald A and B criteria during the whole follow-up period are considered to have a successful repair. Reconstruction in McDonald C patients is also considered as a success by some authors, although this remains debatable as an early intervention on the reconstruction may be appropriate.
Úvod: Cílem studie je zhodnotit výsledky zavedení metody detekce perfuze anastomózy po resekci sigmoidea a rekta do praxe na pracovišti autorů a vyhodnotit incidenci nutnosti změny linie resekce v návaznosti na kvalitu perfuze stěny střevní a zároveň zaznamenat komplikace v hojení anastomózy. Metoda: Retrospektivní unicentrická analýza prospektivně sbíraných dat u pacientů s resekcí sigmoidea a rekta a konstrukcí primární anastomózy. Do souboru bylo zařazeno 50 pacientů, 27 mužů a 23 žen, s mediánem věku 64,5 roku (33–80). 44 pacientů bylo k resekci indikováno pro karcinom sigmoidea anebo rekta, 6 pacientů pro benigní onemocnění. Ve 29 případech se jednalo o totální excizi mezorekta s koloanální mechanickou nebo ručně konstruovanou anastomózou a ve 21 případech byla provedena resekce sigmoidea anebo horního rekta s mechanickou anastomózou. U všech pacientů před konstrukcí anastomózy byla vykonána kontrola perfuze anastomozovaných segmentů metodou NIR (near infrared) fluorescenční angiografie detekcí indocyaninové zeleně (ICG). Byla hodnocena kvalita perfuze mezokolon a stěny střevní s impaktem na nutnost posunutí resekční linie a komplikace v hojení anastomózy v 30denním pooperačním intervalu. Výsledky: U všech 50 pacientů byla metoda kontroly perfuze fluorescenční angiografií technicky úspěšně realizována. V 5 případech (10 %) bylo nutné posunout linii resekce pro známky špatné perfuze stěny střevní. U 4 pacientů (8 %) byla v pooperačním období zaznamenána komplikace v hojení anastomózy. U pacientů s totální excizí mezorekta byla dehiscence verifikována ve 3 případech (10,3 %) a v 1 případě (4,8 %) se o dehiscenci jednalo po resekci sigmoidea a horního rekta. Závěr: Prezentované výsledky naznačují, že metoda fluorescenční angiografie může představovat cestu, jež povede ke snížení incidence dehiscence anastomózy kolorektálních resekcí detailním mapováním perfuze anastomózovaných segmentů.
Introduction: The aim of the study was to evaluate the results of fluorescence angiography for assessing anastomotic perfusion after resection of the sigmoid colon and rectum since its introduction into clinical practice at the authors´ workplace and to evaluate the incidence of necessary resection line repositioning based on the quality of perfusion, and also to record any complications in anastomotic healing. Method: Retrospective unicentric analysis of prospectively collected data from patients with resection of the sigmoid colon and rectum with primary anastomosis. The patient set included 50 patients, 27 males and 23 females; the median age was 64.5 years (33–80). Forty-four patients were indicated for resection for cancer of the sigmoid colon or rectum, while 6 patients had a benign disease. Twenty-nine patients underwent total mesorectal excision with coloanal mechanical or hand-sewn anastomosis and 21 underwent resection of the sigmoid colon or upper rectum with mechanical anastomosis. Prior to the construction of the anastomosis, assessment of perfusion of the anastomotic segments by near infrared (NIR) indocyanine green (ICG) fluorescence angiography was performed in all patients. The quality of perfusion of the mesocolon and bowel wall and its impact on moving the resection line and complications of anastomotic healing 30 days postoperatively were all evaluated. Results: Assessment of perfusion using fluorescence angiography was technically successfully performed in all 50 patients. In 5 cases (10%) the resection line had to be moved for signs of poor perfusion of the bowel wall. Postoperatively, healing of the anastomosis was complicated in four patients (8%). Dehiscence was recorded in 3 patients (10.3%) with total mesorectal excision and in 1 patient (4.8%) after resection of the sigmoid colon and upper rectum. Conclusion: The presented results indicate that fluorescence angiography may lead to a decrease in the incidence of anastomotic dehiscence after colorectal resections by mapping in detail the perfusion of the anastomosed segments.
- MeSH
- anastomóza chirurgická * metody škodlivé účinky MeSH
- colon sigmoideum chirurgie krevní zásobení MeSH
- dehiscence operační rány diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- fluoresceinová angiografie * metody MeSH
- hojení ran MeSH
- indokyanová zeleň MeSH
- kolektomie * MeSH
- kolorektální nádory chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- perfuzní zobrazování metody MeSH
- peroperační doba MeSH
- pooperační komplikace prevence a kontrola MeSH
- rektum chirurgie krevní zásobení MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
Úvod: Parastomální hernie je častou komplikací stomie. Přibližně v 10 až 20 % si vynutí chirurgické řešení. Plastika s použitím síťky má výrazně lepší výsledky. Autoři publikují své iniciální zkušenosti s laparoskopickou modifikovanou Sugarbaker technikou. Materiál a metodika: Od ledna 2011 do prosince 2013 byla provedena modifikovaná laparoskopická plastika parastomální hernie podle Sugarbakera u 15 pacientů. U všech pacientů se jednalo o hernii v oblasti terminální kolostomie po abdominoperineální amputaci rekta. 14 pacientů se podrobilo primární plastice, jedna pacientka byla operována s recidivou hernie po otevřené plastice. U všech pacientů byla použita síťka ParietexTM Parastomal mesh. Výsledky: U všech pacientů byl laparoskopický výkon dokončen. Medián operačního času byl 45 min (20–80 min). Medián délky pooperační hospitalizace byl 3 dny (2–6 dní). V referovaném souboru nebyly zaznamenány závažnější peroperační komplikace. U jednoho pacienta byla v pooperačním období zaznamenána recidiva hernie (6,7 %) s reoperací po 17 měsících od primární operace. Závěr: Laparoskopická plastika parastomální hernie podle Sugarbakera se jeví jako bezpečná metoda, s velmi nízkým rizikem pooperačních komplikací včetně recidivy hernie. Klíčová slova: terminální kolostomie – parastomální kýla – laparoskopická plastika – Sugarbakerova plastika
Introduction: Parastomal hernia is a common stoma complication. Surgical treatment is necessary in approximately 10 to 20% of cases. Mesh hernia repair gives significantly better results. The authors present their initial experience with laparoscopic repair of parastomal hernia using the modified Sugarbaker technique. Material and methods: In the period from January 2011 to December 2013, 15 patients with a symptomatic parastomal hernia underwent laparoscopic repair with modified Sugarbaker technique. All patients had a parastomal hernia at the site of terminal colostomy after abdominoperineal resection. 14 patients underwent primary hernia repair, 1 patient was operated on for recurrence of parastomal hernia after open hernia repair. Parietex™ Parastomal mesh was used for hernia repair in all cases. Results: Laparoscopic repair was performed successfully in all patients. The mean operating time was 45 minutes (range: 20−80 minutes). The mean postoperative hospital stay was 3 days (range: 2−6 days). No serious postoperative complication was recorded. In the postoperative period, a recurrent symptomatic hernia was found in 1 of 15 patients (6.7%) with reintervention 17 months after primary surgery. Conclusion: Laparoscopic hernia repair of parastomal hernia with modified Sugarbaker technique seems to be a safe method with a very low risk of postoperative complications, including hernia recurrence. Key words: terminal colostomy – parastomal hernia – laparoscopic repair – Sugarbaker technique
- Klíčová slova
- parastomální kýla,
- MeSH
- abdominální hernie etiologie chirurgie komplikace MeSH
- chirurgické síťky * využití MeSH
- délka operace MeSH
- délka pobytu statistika a číselné údaje MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- kolostomie * škodlivé účinky MeSH
- laparoskopie * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- operace kýly * metody statistika a číselné údaje MeSH
- recidiva MeSH
- rektum chirurgie MeSH
- reoperace statistika a číselné údaje MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: Resekční výkony pro karcinom tlustého střeva jsou zatíženy relativně vysokým počtem komplikací. Cílem práce je na základě retrospektivní analýzy definovat některé z rizikových faktorů. Materiál a metodika: Od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012 bylo na Chirurgickém oddělení Nemocnice Nový Jičín, a. s., operováno 1093 pacientů s kolorektálním karcinomem. Retrospektivně byl selektován soubor 406 elektivně operovaných nemocných s resekčním výkonem pro karcinom tlustého střeva. Otevřená operace byla vykonána u 158 (38,9 %), laparoskopická u 248 (61,1 %) pacientů. Ve stadiu I bylo operovaných 85 (20,9 %), ve stadiu II 137 (33,8 %), ve stadiu III 110 (27,1%) a ve stadiu IV 74 (18,2 %) pacientů. Pooperační komplikace byly vyhodnoceny za pomoci Clavien-Dindo klasifikace. Výsledky: Komplikace stupně I byly zaznamenány u 34 pacientů (8,4 %), stupně II u 25 (6,2 %), stupně III u 43 (10,6 %), stupně IV u 7 (1,7 %) a stupně V u 8 operovaných (2,0 %). Nejvyšší incidence komplikací byla zaznamenána u resekčních výkonů na levém colon (41,1 %), u otevřených resekcí (39,8 %), u operací trvajících více než 301 min. (50,0 %), u pacientů starších 81 let (41,6 %) a u nejmladšího chirurga s menšími praktickými zkušenostmi (40,6 %). Závěr: Byly potvrzeny rizikové faktory zvýšené incidence pooperačních komplikací, jako jsou typ operačního výkonu a přístup a zkušenost chirurga. Pacienti se zvýšeným rizikem by měli být standardně operováni zkušeným chirurgem s pravidelně vykonávaným vysokým počtem resekčních výkonů.
Introduction: Resection procedures for colorectal cancer are burdened with a relatively high number of complications. The aim of this study is to define risk factors associated with the development of postoperative complications based on retrospective data analysis. Material and methods: From January 1 st 2007 to December 31st 2012, 1093 patients underwent surgery for colorectal cancer. Retrospectively, we selected a group of 406 patients who underwent planned, elective colon resection for colon cancer. Open surgery was performed in 158 patients (38.9%), laparoscopic resection in 248 patients (61.1%). Based on initial staging of the disease, there were 85 patients (20.9%) in stage I, 137 patients (33.8%) in stage II, 110 patients (27.1%) in stage III and 74 patients (18.2%) in stage IV. Postoperative complications were evaluated according to Clavien – Dindo classification. Results: Grade I complications were observed in 34 patients (8.4%), grade II in 25 patients (6.2%), grade III in 43 patients (10.6%), grade IV in 7 patients (1.7%) and grade V in 8 patients (2.0%). The highest incidence of complications was observed in left colon resection procedures (41.1%), open resections (39.8%), procedures lasting longer than 301 minutes (50%), patients older than 81 years (41.6%) and in procedures performed by the youngest, less experienced surgeon (40.6%). Conclusion: Our results confirmed that the type and approach of surgical procedure, patient’s age and surgeon’s experience are risk factors associated with a higher incidence of postoperative complications. High-risk surgical patients should be operated on by experienced surgeon who regularly performs a high number of resection procedures.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- chirurgie operační * metody MeSH
- dospělí MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory rekta chirurgie MeSH
- nádory tračníku chirurgie MeSH
- pooperační komplikace klasifikace MeSH
- příčina smrti MeSH
- prospektivní studie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- střevní nádory * chirurgie MeSH
- tlusté střevo anatomie a histologie chirurgie MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- lidé MeSH
- otrava epidemiologie mortalita MeSH
- soudní lékařství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Československo MeSH
