JavaScript NENÍ povolen !

Nefroblastom (Wilmsův tumor – WT) je nejčastějším solidním nádorem ledvin u dětí. V České republice probíhá léčba podle protokolu SIOP 2001. Zahrnuje primárně onkologickou léčbu a poté následuje léčba chirurgická. Další léčba závisí na klinickém stadiu onemocnění a na histopatologickém nálezu. Problémem zůstává léčba blastémového a anaplastického typu WT. Přesto je toto onemocnění velmi dobře léčitelné a přežití se udává až 90 %.

Nephroblastoma (Wilms tumor – WT) is the most common solid renal tumor in children. The patients are treated according to SIOP 2001 protocol. This protocol recommends pre-operative chemotherapy, nephrectomy and postoperative treatment. Blastemal and anaplastic histological subtypes are poor prognostic factors. It is a well treatable disease, with up to 90% of patients cured.

MeSH
dítě MeSH
lidé MeSH
nádory ledvin MeSH
perioperační péče MeSH
přežití po terapii bez příznaků nemoci MeSH
protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie terapeutické užití MeSH
rizikové faktory MeSH
staging nádorů MeSH
Wilmsův nádor * dějiny diagnóza genetika terapie MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
Publikační typ
práce podpořená grantem MeSH
přehledy MeSH

Kapitola

Nádory ledvin a vývodných močových cest u dětí

Dětská nefrologie. 2015 ; () : 459-468.

ISBN 978-80-204-3360-2
Medvik
Zdroj

MeSH
dítě MeSH
lidé MeSH
nádory ledvin * diagnóza terapie MeSH
nádory močové trubice patofyziologie terapie MeSH
nádory močového měchýře diagnóza terapie MeSH
rhabdomyosarkom diagnóza terapie MeSH
Wilmsův nádor diagnóza terapie MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
Publikační typ
přehledy MeSH

Článek

Metanephric adenoma: the utility of immunohistochemical and cytogenetic analyses in differential diagnosis, including solid variant papillary renal cell carcinoma and epithelial-predominant nephroblastoma

Modern pathology. 2015 ; 28 (9) : 1236-48. [pub] 20150807

Mod Pathol
ISSN 1530-0285
Medvik
Zdroj

Metanephric adenoma is a benign renal neoplasm that overlaps in morphology with the solid variant of papillary renal cell carcinoma and epithelial-predominant nephroblastoma. To aid in resolving this differential diagnosis, we investigated the utility of immunohistochemical and molecular analyses in distinguishing between these entities; the first study, to our knowledge, to use a combined approach in analyzing all three tumors. We analyzed 37 tumors originally diagnosed as metanephric adenomas (2 of which we reclassified as papillary renal cell carcinomas), 13 solid variant papillary renal cell carcinomas, and 20 epithelial-predominant nephroblastomas using a combination of immunohistochemistry and fluorescence in situ hybridization (FISH) assessing for trisomy of chromosomes 7 and 17 and loss of Y. Immunohistochemical staining was performed for CK7, AMACR, WT1, and CD57. The combination of CK7-, AMACR-, WT1+, and CD57+ was considered characteristic of metanephric adenoma. Most of the tumors originally diagnosed as metanephric adenomas (31/37) showed the expected staining pattern of metanephric adenoma (CK7-, AMACR-, WT1+, and CD57+). Of the six tumors with discordant immunophenotype, two tumors were reclassified as papillary renal cell carcinoma after cytogenetic workup. It is recommended that all adult cases histologically resembling metanephric adenoma have WT1, CD57, CK7, and AMACR immunohistochemical staining performed. If the staining pattern is characteristic for metanephric adenoma (CK7-, AMACR-, WT1+, and CD57+, including membranous staining), then no other diagnostic tests are indicated. However, if there is a different immunostaining pattern, then we recommend FISH analysis.