Cieľ: Zamerali sme sa na anestéziu a jej vplyv na psychické rozpoloženie pacientov. Dizajn: Sledovali sme vzťah medzi výskytom nepríjemných zážitkov pacientov počas anestézie a demografickými údajmi. Metódy: Súbor tvorilo 219 pacientov po anestézii. Pre interpretáciu výsledkov sme vypočítali jednoduché frekvencie, percentuálne hodnotenie súboru, aritmetický priemer, medián a modus. Dotazníky sme pacientom administrovali v Univerzitnej nemocnici Bratislava od novembra 2010 do marca 2011. Výsledky: Najdôležitejšími výsledkami je zistenie vzťahu medzi jednotlivými nepríjemnými zážitkami a vekom pacientov, kde sme štatistickú významnosť zistili u nepríjemných zážitkov, ako je spomienka bez bolesti (p = 0,015), vracanie (p = 0,029), svalová slabosť (p = 0,048) a bolesť hlavy (p = 0,015); a pri hodnotení vzťahu medzi výskytom nepríjemných zážitkov a pohlavím, kde sme zistili štatisticky významný vzťah vo výskyte nevoľnosti (p = 0,000), problémov s dýchaním (p = 0,048), vracaním (p = 0,015), bolesti v operačnej rane (p = 0,001) a svalovej slabosti (p = 0,003). Záver: Výsledky potvrdzujú vzťah medzi výskytom nepríjemných zážitkov pacientov počas anestézie a ich demografickými údajmi. Na základe našich zistení navrhujeme vytvorenie protokolov predoperačnej prípravy so zameraním sa na identifikáciu najčastejších nepríjemných zážitkov u pacientov súvisiacich s anestéziou.
Purpose: We focused on anaesthesia and its impact on patients' mental mood. Design: We followed the relationship between the occurrence of unpleasant experiences of patients during anaesthesia and demographic data. Methods: The group consisted of 219 patients after anaesthesia. We administered questionnaires to patients at the University Hospital Bratislava between November 2010 and March 2011. Results: The most important results are the subsequent investigation of the relationship between individual unpleasant experiences and the age of the patients, where we found statistical significance in unpleasant experiences such as recall without pain (p = 0.015), vomiting (p = 0.029), muscle weakness (p = 0.048), and headache (p = 0.015); and when evaluating the relationship between the incidence of unpleasant experiences and sex, we found a statistically significant relationship in the incidence of nausea (p = 0.000), breathing problems (p = 0.048), vomiting (p = 0.015), pain in the surgical wound (p = 0.001), and muscle weakness (p = 0.003). Conclusion: Results confirm the relationship between the occurrence of unpleasant experiences of patients during anaesthesia and their demographic data. Based on our findings, we propose creating protocols for preoperative preparation, focusing on identifying the most common unpleasant experiences in patients related to anaesthesia.
Elevated levels of nausea and vomiting in pregnancy (NVP) and disgust sensitivity have been observed in the first trimester and both are thought to have a protective function for the mother and her fetus. Their aetiology is not clear, however, with previous studies attributing elevated NVP and disgust to various factors including endocrine changes, immunological changes, and psychological variables. To date, no study has directly assessed the relationship between disgust and NVP. Here, we prospectively collected two independent samples (S1 and S2; n1 = 201, n2 = 391) of women in the first trimester of pregnancy, who completed the Index of Nausea, Vomiting, and Retching and the Disgust Scale-Revised. We also measured free β-human chorionic gonadotropin (hCG) and pregnancy-associated plasma protein A (PAPP-A) in maternal serum. Our results did not confirm any association between NVP and disgust; in addition, they indicate that NVP and disgust may have different proximate causes. Disgust sensitivity was significantly negatively correlated with free β-hCG and (only in S1) with PAPP-A. In contrast, NVP was significantly positively associated with free β-hCG levels and (only in S1) with PAPP-A. While low hCG levels seem to be an important indicator for activation of the behavioral immune system in the first trimester, increased hCG levels play a role in stronger symptoms of NVP, a result consistent with previous studies. Levels of PAPP-A are likely part of a larger network of immunological and endocrine responses and do not appear to provide sufficient information for predicting women's NVP and disgust sensitivity.
- MeSH
- biologické markery MeSH
- komplikace těhotenství * MeSH
- lidé MeSH
- lidský choriogonadotropin, beta podjednotka MeSH
- nauzea etiologie MeSH
- odpor * MeSH
- první trimestr těhotenství MeSH
- těhotenský plazmatický protein A metabolismus MeSH
- těhotenství MeSH
- zvracení etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
BACKGROUND: A recent study focusing on dietary predictors of nausea and vomiting in pregnancy (NVP) found that women with higher levels of partner support, and those who had used oral contraception (OC) when they met the father, both tended to report less severe NVP compared with previous non-users or those with less supportive partners. We provide a further test of these factors, using a large sample of women from four countries who retrospectively scored their NVP experience during their first pregnancy. METHODS: We recruited women who had at least one child to participate in a retrospective online survey. In total 2321 women completed our questionnaire including items on demographics, hormonal contraception, NVP, and partner support. We used general linear models and path analysis to analyse our data. RESULTS: Women who had used OC when they met the father of their first child tended to report lower levels of NVP, but the effect size was small and did not survive adding the participant's country to the model. There was no relationship between NVP and partner support in couples who were still together, but there was a significant effect among those couples that had since separated: women whose ex-partner had been relatively supportive reported less severe NVP. Additional analyses showed that women who were older during their first pregnancy reported less severe NVP, and there were also robust differences between countries. CONCLUSIONS: These results provide further evidence for multiple influences on women's experience of NVP symptoms, including levels of perceived partner support.
- MeSH
- antikoncepce metody psychologie MeSH
- antikoncepční chování psychologie MeSH
- charakteristiky rodiny MeSH
- dítě MeSH
- internet MeSH
- komplikace těhotenství * etiologie prevence a kontrola psychologie MeSH
- kontraceptiva orální * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nauzea * etiologie prevence a kontrola psychologie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- sexuální partneři * psychologie MeSH
- sociální opora * psychologie MeSH
- těhotenství MeSH
- zdravotnické přehledy MeSH
- zvracení * etiologie prevence a kontrola psychologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
- srovnávací studie MeSH
- MeSH
- alopecie etiologie terapie MeSH
- ascites etiologie terapie MeSH
- bolest etiologie MeSH
- febrilní neutropenie etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory * diagnóza komplikace MeSH
- nauzea etiologie terapie MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- příznaky a symptomy * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Biogenic amines are low-molecular-weight nitrogen compounds that are formed primarily by the decarboxyla-tion of amino acids by microbial enzymes. These active substances are found mainly in various types of food or beverages. At certain concentrations, biogenic amines are essential for many physiological functions but toxic if consumed in large quantities. Therefore, the development and optimization of methods sensitive to determine these substances are very much needed. The determination of biogenic amines in food and beverages by the most com-monly used separation methods with different types of detection is covered in this review.
- MeSH
- antagonisté dopaminu terapeutické užití MeSH
- antagonisté muskarinových receptorů terapeutické užití MeSH
- antiemetika terapeutické užití MeSH
- antihistaminika terapeutické užití MeSH
- glukokortikoidy terapeutické užití MeSH
- kanabinoidy terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory komplikace MeSH
- nauzea etiologie farmakoterapie patofyziologie MeSH
- olanzapin aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- zvracení * etiologie farmakoterapie patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- analgetika farmakologie terapeutické užití MeSH
- antagonisté dopaminu aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- antiemetika aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- antitumorózní látky škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nádory * komplikace MeSH
- nauzea * etiologie farmakoterapie MeSH
- paliativní péče metody MeSH
- zvracení * etiologie farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- antiemetika farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nauzea * etiologie terapie MeSH
- zvracení * etiologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Otický hydrocefalus je vzácnou komplikací akutního hnisavého středoušního zánětu u dětí projevující se ranní nauzeou, zvracením, bolestmi hlavy, zhoršením zraku a diplopií. Patogeneticky se jedná o komplikaci akutní mastoiditidy s trombózou esovitého splavu, která má za následek zvýšení intrakraniálního tlaku. Zobrazovací metody volby jsou CT a MRI vyšetření, definitivní potvrzení diagnózy přináší lumbální punkce. Terapie je zaměřena na snížení intrakraniálního tlaku, sanaci středoušního zánětu, systémovou antibiotickou a antikoagulační terapii. Uvádíme kazuistiku čtyřletého chlapce s otickým hydrocefalem, který byl primárně vyšetřován pro lézi okohybných nervů a přetrvávající bolesti hlavy po prodělané otogenní meningitidě. Byla provedena antromastoidektomie, zahájena intravenózní antibiotická terapie a antikoagulační terapie. Došlo k rychlému zlepšení celkového stavu a kompletní obnově funkce okohybných nervů.
Otitic hydrocephalus is a rare complication of acute suppurative otitis media. The main symptoms are nausea, vomiting , headache, blurred vision and diplopia. Pathogenetically it is thought to be a complication of acute mastoiditis with lateral (sigmoid) sinus thrombosis causing intracranial hypertension. Diagnosis is suspected upon CT and MRI images, lumbar puncture should be done for confirmation. Treatment includes methods to lower intracranial pressure, surgical treatment of middle ear infection, systemic antibiotic and anticoagulation therapy. We present a 4-year-old boy with otitic hydrocephalus that primarily came for lesion of abducens and oculomotor nerve and headache after treatment of otogenic meningitis. Antromastoidectomy was performed, followed by intravenous antibiotic and anticoagulation therapy. The patient made a fast and complete recovery, the palsy of the eye movement involved nerves recovered completely as well.
- Klíčová slova
- otický hydrocefalus,
- MeSH
- bolesti hlavy etiologie MeSH
- diplopie etiologie MeSH
- hydrocefalus * chirurgie diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- lidé MeSH
- městnavá papila etiologie MeSH
- nauzea etiologie MeSH
- otitis media * komplikace MeSH
- předškolní dítě MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Virtuální realita (VR) je technologie, která umožňuje simulovat realistické prostředí a interakci uživatele s ním. Nejčastější způsob, jakým je simulované prostředí prezentováno uživateli, je tzv. projekční helma (Head Mounted Display, HMD). Využití VR v psychiatrii je zkoumáno již od 90. let 20. století, byl to ale teprve rozvoj technologie v posledních letech a s tím spojená větší finanční dostupnost, které zájem o VR výraznou měrou zvýšily. Aplikace VR v psychiatrii využívají především následující vlastnosti této technologie: navození pocitu přítomnosti (presence) v simulovaném prostředí, poskytnutí libovolných vjemů, manipulace se senzorickými modalitami a možnost měření chování uživatele. Stěžejní vlastnost, která nejvíce odděluje VR od jiných médií, je právě navození pocitu přítomnosti, který může zvyšovat dopad prezentovaných stimulů na uživatele. Největší množství literatury se zabývá možností využití této technologie jako intervencí, které zahrnují terapii, rehabilitaci, zvyšování kvality života, prevenci a profylaxi. Z intervencí se pak nejčastěji využívají implementace postupů kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a zejména pak expoziční terapie ve VR (VRET). Druhá nejčastější oblast, která je zkoumána, je možné využití VR v diagnostice a hodnocení tíže symptomů psychiatrických poruch. Tato skupina aplikací využívá možnost měřit chování uživatele ve virtuálním prostředí. VR může být využita jako prostředek objektivní a ekologicky validní diagnostiky. Třetím potenciálním využitím je výzkum duševních poruch, jejich patofyziologie, ale také vlastností VR ve vztahu k duševním poruchám. Poslední skupinou využití je trénink a edukace. V této skupině aplikací může být VR využita k tréninku zdravotnických specialistů nebo k edu-kaci o duševních poruchách. Nejvíce je zkoumáno VR u úzkostných poruch, a to většinou jako intervenční postup, konkrétněji VRET. Podobné aplikace se týkají také poruch vyvolaných stresem a návykových poruch. U psychotických poruch je VR využívána hlavně pro výzkum. Relativně velké množství aplikací se věnuje poruchám příjmu potravy, kognitivnímu deficitu, autismu a poruchám pozornosti s hyperaktivitou. Naopak minimum aplikací se týká obsedantně-kompulzivní poruchy, afektivních poruch a poruch osobnosti. Limitace použití VR u pacientů s psychiatrickými poruchami nejsou plně prozkoumané. První možné omezení může vyplývat z nežádoucích účinků VR. Nejčastěji uváděný nežádoucí účinek je VR nevolnost. Z recentní literatury je patrné, že mohou existovat i jiné nežádoucí účinky, například ?následky po expozici? VR (angl. aftereffects), které mohou být vizuální a kognitivní. Dále je patrné, že stále plně neznáme jazyk VR jako média - není jasné, jaký je vztah mezi účinností aplikací, intenzitou pocitu přítomnosti a způsobem prezentace stimulů. Hlavním problémem aktuální literatury ohledně VR je obecně nízká metodologická kvalita studií, možné publikační bias, časté využívání čekacích listin jako kontrol. Autoři často nedostatečně referují o technickém zpracování VR aplikací a o použitém hardwaru. S tím souvisí omezená standardizace použitého hardwaru a softwaru. Pravdou také je, že zatím byly v psychiatrii využity jen konceptuálně jednodušší aplikace. Zatím se jeví, že VR může nalézt využití v pochopení, diagnostice i terapii řady duševních poruch. K širšímu využití v psychiatrii musí VR ještě dozrát jak po stránce technické, tak po stránce metodologické a konceptuální. Vzhledem k možnostem technologie a současnému stavu poznání je VR vděčným cílem pro další výzkum.
Virtual reality (VR) is a technology which allows simulation of a realistic computer-generated environment and user interaction with it. The most common means to present the simulated stimuli is HMD (Head Mounted Display). VR applications in psychiatry have been a focus of research since 1990 ́s, however, it was a recent development and improved availability of this technology that lead to increased attention to this topic. Applications of VR in psychiatry utilise following attributes: induction of the sense of presence, presentation of any stimuli, manipulation with sensor modalities and measurement of user be-haviour. The key attribute distinguishing VR from other ways of stimuli presentation is the sense of presence which can increase the effect of presented stimuli on the user. The largest body of literature about VR in psychiatry deals with interventions including therapy, rehabilitation, quality of life improvement, prevention and prophylaxis. The most common therapeutical interventions are Cognitive-Behavioral therapy (CBT) techniques implementations, especially Virtual Reality Exposure Therapy (VRET). The second most explored field is an assessment which takes advantage of a possibility to measure user behaviour. VR could be used as a tool for objective and ecologically valid assessment. The third possible use of the VR in psychiatry is the research of mental disorders, their pathophysiology and their relationship to the VR. The last group of applications includes training of mental health professionals and education about mental disorders. Anxiety disorders are the most frequent target of the VR applications, mostly as interventions, usually VRET. A similar situation is in stress-related disorders and addictions. In psychotic disorders, VR is used usually for research. A relatively high number of applications deal with eating disorders, cognitive impairment, autism and atten-tion deficit and hyperactivity disorder. On the other side, VR is used minimally in obsessive-compulsive disorder, affective disorders and personality disorders. Limitations of VR utilisation in psychiatry are not fully explored. The first possible limitation could stem from VR adverse reactions. VR sickness is the most often mentioned adverse reaction. In recent literature, there are how-ever notions about others, for example, "aftereffects" which could be visual or cognitive. It should also be noted that the language of VR as a medium is not fully known. There is a lack of accurate description of relationships between the effects of the VR application, the intensity of the sense of presence and ways of stimuli presentation. The main problem of actual literature on this topic is low methodological quality, possible publication bias and frequent use of waitlist controls. Authors often do not describe technological specifications which are related to reduced hardware and software standardisation. The truth also is that to this date mostly only conceptually simple applications have been explored. It appears that VR could find its place in understanding, diagnostics and therapy of several mental disorders. To reach full potential, this technology still has to mature methodologically and conceptually. Considering the possibilities of the VR in psychiatry and current state of knowledge, VR can be an exciting focus for further research.
- MeSH
- autistická porucha terapie MeSH
- duševní poruchy * diagnóza klasifikace terapie MeSH
- kognitivní dysfunkce terapie MeSH
- lidé MeSH
- nauzea etiologie MeSH
- návykové chování terapie MeSH
- počítačová simulace trendy MeSH
- poruchy nálady terapie MeSH
- poruchy příjmu potravy terapie MeSH
- psychiatrie metody výchova MeSH
- úzkostné poruchy terapie MeSH
- virtuální realita * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
