Farmakoterapie schizofrenie zasahovala v průběhu uplynulých 60 let různé cíle. Původně jako antihistaminikum syntetizovaný chlorpromazin se v psychiatrii uvedl díky schopnosti utlumit a tak nespecificky zklidnit pacienta s psychózou. Trvalo 40 let, než s tlumivým účinkem spojený název neuroleptika pro léky na odstranění psychotických příznaků začal ustupovat názvu antipsychotika. Pro jistotu, s jakou psychofarmaka používáme, je užitečný střízlivý pohled na změny v chápání indikace a mechanizmu účinku antipsychotik. Koncept schizofrenie prodělal řadu změn. Stal se užším a méně populárním pojmem, než byl v době zavedení neuroleptik. Do změny cílů farmakoterapie schizofrenie přispěl i posun v sociálním kontextu léčby – větší respekt k lidské individualitě s sebou přinesl ohled na subjektivní prožívání léčby a vztah k farmaku, na spolupráci nemocného pacienta. Hodnotí se více úspěšnost (effectiveness) než účinnost (efficacy) antipsychotika. Ta se zjišťuje spíše ve velkých pragmatických studiích jako CATIE nebo EUFEST než v metodicky přísných srovnáních dvou psychofarmak. Mění se i názor na to, co představuje hlavní výsledek farmakoterapie schizofrenie – místo tlumení neklidu požadujeme od farmakoterapie schizofrenie účinek na kognitivní příznaky a negativní symptomy, které v minulosti svědčily spíše pro bezprostřední efekt neuroleptika. Poznatky o mechanizmu účinku neuroleptik významně přispěly k pochopení biochemických korelátů schizofrenního onemocnění, ale jak neuroleptika, tak antipsychotika se v klinice používají při léčbě řady dalších diagnóz, u kterých je patogenetická podobnost se schizofrenií sporná. V minulém roce se také poprvé ukázalo, že interakce s dopaminovým receptorem není podmínkou antipsychotického účinku. To podpořilo představu, že schizofrenie nemusí nezbytně souviset především s dopaminergním mechanizmem kontroly významu podnětů. Léčba schizofrenie a její postupy jsou měnlivé procesy, a to někdy může zakrýt pozitivní změnu, kterou do léčby psychóz přinesly a která přes pohyblivost cíle přetrvává přes probíhající změny.

In the course of the last 60 years, pharmacological treatment of schizophrenia focused on varying targets. Chlorpromazine, originally an antihistaminic compound, found its main use in psychiatry because of its sedative properties. Non - specific sedation reduced the agitation of psychotic patients. It took forty years before the sedation related term „neuroleptics“ for drugs that treat psychosis, has been replaced by the more appropriate term „antipsychotics“. The confidence with which we are using antipsychotics may be well served by a sobering review of changes in the indications of these drugs and changes of the knowledge on their mechanism of action. The concept of schizophrenia itself has changed considerably. Today, it is a less popular concept with a narrower meaning, than it used to be at the time of the introduction of neuroleptics. The change in the social context of treatment also influenced targeting of pharmacotherapy in schizophrenia growing respect for human individuality meant greater attention to patient´s subjective experience, his compliance with treatment and to his attitude to medication. Effectivness replaced efficacy as an outcome measure in trials of antipsychotic drugs. Large scale pragmatic trials like CATIE or EUFEST provide for measurement of the effectivness better than methodically correct head to head trials of antipsychotics. The increasing knowledge on the mechanism of action in neuroleptics significantly helped to elucidate the biological underpinnings of schizophrenic psychosis. On the other hand, neuroleptics as well as new antipsychotics have been also used in the treatment of disorders, that only hardly have any pathogenic links with schizophrenia. Also, the expectation of the main effects of pharmacotherapy in psychosis has changed: instead of an effect on agitation, we expect an effect on cognitive and negative symptoms. In the past, negative symptoms were often thought of as necessary correlates of the neuroleptic action in psychosis. Recently, it has been also reported, that the interaction of a drug with the dopamine receptor is not a necessary condition for an antipsychotic effect. This supports the idea that schizophrenia need not necessarily be associated with the dopamine mediated control of stimuli´s salience. Treatment of schizophrenia and corresponding rules vary over time, which may mask the lasting positive changes in the therapeutic approach to psychosis.

Psychiatrická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Treatment of schizophrenia is a moving target

Lit.: 22