K osteoporotickým zlomeninám dochází v důsledku změn objemu kostní hmoty a jejího složení a/nebo zhoršené kvality. Ve většině případů je příčinou nerovnováha mezi kostní resorpcí a novotvorbou během remodelačního cyklu. Léčebná intervence zahrnuje buď snížení kostní resorpce (antiresorpční léčba), a/nebo zvýšení novotvorby kosti (anabolická léčba). Léčebné zásahy jsou však komplikovány spřažením mezi kostní resorpcí a novotvorbou během remodelace kosti, což vede k potlačení novotvorby kosti u pacientů léčených antiresorpční léčbou. Pochopení regulačních mechanizmů kostní novotvorby a resorpce přináší nové možnosti léčby osteoporózy. Spektrum nových perspektivních léků je široké – od inovace dosavadních látek se zlepšenými účinky (SERM, kalcitonin), přes ovlivnění metabolizmu osteoklastů (inhibitory katepsinu K, denosumab) a transdukčních dějů v osteoblastech (Wnt signalizace, protilátka proti sklerostinu).

Osteoporotic fractures result from changes in bone mass, architecture and/or quality. In most instances these changes result from an imbalance between bone resorption and formation during the remodeling cycle. Therapeutic intervention can decrease bone resorption (anti-resorptives) and/or increase bone formation (anabolics). These interventions are however complicated by a coupling between resorption and formation in bone remodeling, leading to decreased bone formation in patiens treated with anti-resorptive. The understanding of the regulary mechanisms of the bone formation and the bone resorption brings new options of the treatment of osteoporosis. The range of new promising drugs is wide, from innovation of current agents with enhanced effects (SERM, calcitonin), through modulation of osteoclast metabolism (inhibitors of the cathepsin K, denosumab) and through modulation of transduction procesess in osteoblasts (Wnt signaling, antibodies against sclerostin).

Osteocentrum 3 interní klinika 1 LF UK a VFN Praha

New findings of the treatment of osteoporosis

Lit.: 40