Osteoporotické zlomeniny představují nejzávažnější důsledek osteoporózy. Prevence jejich vzniku je při léčbě tohoto onemocnění hlavním cílem, a to jak z hlediska klinického, tedy dopadu na kvalitu života pacienta, z hlediska morbidity i mortality, tak i z hlediska dopadu sociálního a ekonomického. Přibývá mnoho poměrně mladých postmenopauzálních pacientek, které budou potřebovat účinnou léčbu osteoporózy zcela jistě déle než 5 let. Vzhledem k tomu, že osteoporóza je chronickým onemocněním vyžadujícím dlouhodobou léčbu, je důležitá bezpečnost této léčby, ale hlavně setrvalost účinku s ohledem na redukci rizika obratlových zlomenin. Z přehledu dat získaných z randomizovaných dvojitě zaslepených observačních studií kontrolovaných placebem a z metaanalýz vyplynulo, že ibandronát v dávce 150 mg měsíčně p. o. i v dávce 3 mg 1x za tři měsíce i. v. je léčbou účinnou, bezpečnou a dobře snášenou. Oba tyto režimy používají ACE ? 10,8 mg a mají signifikantní účinnost na snížení rizika klinických a nevertebrálních zlomenin. Data získaná ze studií MOBILE a DIVA LTE potvrdila trvalou účinnost obou uvedených režimů podávání ibandronátu po dobu pěti let. Lepší adherence pacientů k léčbě přináší vyšší účinnost a ochranu před zlomeninami, a zároveň také příslib snížení ekonomických nákladů souvisejících s osteoporózou. Ochrana před obratlovou zlomeninou u alendronátu, risedronátu a stroncium ranelátu v čase klesá, u raloxifenu nejsou data jasná. Přestože studie s alendronátem a raloxifenem prokázaly trvalý nárůst BMD, neprokázaly trvalou účinnost na snížení rizika vertebrálních fraktur v čase.

Osteoporotic fractures represent the most severe consequence of osteoporosis. Prevention of their development is the most important objective of osteoporosis therapy, both clinically, i.e. in terms of its impact on patient quality of life, and in view of morbidity and mortality, but also in terms of the social and economic impacts of fractures. The number of relatively young postmenopausal female patients is on the increase and these patients will require efficient osteoporosis therapy, certainly for over 5 years. As osteoporosis is a chronic condition requiring long-term therapy the safety of this therapy assumes new importance, but most relevant is the duration of effect in terms of reduced vertebral fracture risk. Data overview from randomized double-blind observation, placebo-controlled studies and from meta-analyses has shown that oral ibandronate administered as 150 mg once a month or as 3 mg IV once in three months represents effective, safe and well-tolerated therapy. Both these regimens use ACE ? 10.8 mg and provide significant efficacy in terms of reduced risk of clinical and non-vertebral fractures. Data from MOBILE and DIVA LTE trials have confirmed lasting efficacy of both these regimens of ibandronate administration for five years. Better patient adherence to therapy is associated with higher efficacy and protection from fractures, and holds promise for reducing future economic costs related to osteoporosis as well. The level of protection from vertebral fracture over the course of therapy with alendronate, risedronate, and strontium ranelate is known to decline, while relevant data are not clear regarding raloxifene. Though there has been proof in studies of alendronate and raloxifene of a continuing BMD increase, the studies have failed to demonstrate lasting efficacy in terms of reduced vertebral fracture risk over time.

Revmatologický ústav Praha

Ibandronate – efficacy that does not decline over time

Lit.: 52