Cíl studie. Vyhodnotit a porovnat efekt donepezilu v léčbě demence u Parkinsonovy nemoci (PN) a Alzheimerovy nemoci (AN). Metoda. Prospektivně bylo po dobu 6 měsíců sledováno 7 pacientů s Parkinsonovou nemocí a demencí (PND) a 7 pacientů s AN dle platných diagnostických kritérií. Obě skupiny pacientů (AN a PND) byly srovnatelné ve věku (72 ± 5 a 70 ± 8), pohlaví, vzdělání a ve vstupním průměrném skóre Mini-Mental State Examination (MMSE): 17,7 ± 5,1 v AN a 19,8 ± 3,2 v PND skupině. Pacienti byli hodnoceni při vstupu do studie a každé 3 měsíce pomocí standardizované škály MMSE a ve skupině PND také motorickou podškálou UPDRSIII (Unified Parkinson's Disease Rating Scale III: Motor Examination). Výsledky. Všichni pacienti dokončili studii. Průměrná denní dávka donepezilu na konci studie byla srovnatelná v obou skupinách (9,3 ± 1,8 ve skupině AN a 8,6 ± 2,3 ve skupině PND). Průměrné skóry MMSE škály v obou skupinách (AN a PND) se statisticky významně nelišily v čase [tj. nezměnily se v závislosti na jednotlivých kontrolách (O, 1, 2)], ani v závislosti na typu onemocnění (skupina AN a PND); ANOVA: F(2,36) = 0,236, p=0,79. Nelišily se skóry motorické škály UPDRS III před vstupem do studie a na konci studie; t-test: p=0,86. Závěr. Účinek donepezilu byl setrvalý a srovnatelný u AN a PND po dobu šesti měsíců od zahájení léčby. Donepezil byl výborně snášen v obou skupinách. ve skupině PND nedošlo při užívání donepezilu v denní terapeutické dávce 5-10 mg a při ustálené antiparkinsonské medikaci ke zhoršení parkinsonské symptomatiky.

Study Goal. To assess and compare the effect of donepezil in the treatment of dementia in Parkinson's disease (PD) and Alzheimer's disease (AD). Methods. Seven patients with PD and dementia (PDD) and 7 patients with AD according to valid diagnostic criteria were followed up prospectively for 6 months. Both patient groups (AD and PDD) were comparable in age (72 ± 5 and 70 ± 8), gender, education and the entry average Mini-Mental State Examination (MMSE) score: 17.7 ± 5.1 in the AD group and 19.8 ± 3.2 in the PDD group. Patients were evaluated on entering the study and each 3 months using a standardized MMSE scale and in the PDD group also with the motor subscale of UPDRS III (Unified Parkinson's Disease Rating Scale III: Motor Examination). Results. All patients finished the study. The average daily dose of donepezil at the end of the study was comparable in both groups (9.3 ± 1.8 in the AD group and 8.6 ± 2.3 in the PDD group). There was no significant between-visits or between-groups (AD and PDD) difference concerning the mean MMSE scores; ANOVA: F(2,36) = 0.236, P = 0.79. The scores on UPDRS motor subscale at the beginning and end of the study did not differ either; t-test: P=0.86. Conclusion. The effect of donepezil was permanent and comparable in AD and PDD for a period of 6 months since the beginning of treatment. Donepezil was well tolerated in both groups, in the PDD group using daily therapeutic dose of 5-10 mg and with stable antiparkinsonian medication the symptoms of parkinsonism did not deteriorate.

• MeSH
• acetylcholinesterasa nedostatek   MeSH
• Alzheimerova nemoc diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• cholinesterasové inhibitory aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• demence diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• diagnostické techniky neurologické statistika a číselné údaje   MeSH
• donepezil MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• lidé MeSH
• Parkinsonova nemoc diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• pilotní projekty MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Osteoporotické zlomeniny představují nejzávažnější důsledek osteoporózy. Prevence jejich vzniku je při léčbě tohoto onemocnění hlavním cílem, a to jak z hlediska klinického, tedy dopadu na kvalitu života pacienta, z hlediska morbidity i mortality, tak i z hlediska dopadu sociálního a ekonomického. Přibývá mnoho poměrně mladých postmenopauzálních pacientek, které budou potřebovat účinnou léčbu osteoporózy zcela jistě déle než 5 let. Vzhledem k tomu, že osteoporóza je chronickým onemocněním vyžadujícím dlouhodobou léčbu, je důležitá bezpečnost této léčby, ale hlavně setrvalost účinku s ohledem na redukci rizika obratlových zlomenin. Z přehledu dat získaných z randomizovaných dvojitě zaslepených observačních studií kontrolovaných placebem a z metaanalýz vyplynulo, že ibandronát v dávce 150 mg měsíčně p. o. i v dávce 3 mg 1x za tři měsíce i. v. je léčbou účinnou, bezpečnou a dobře snášenou. Oba tyto režimy používají ACE ? 10,8 mg a mají signifikantní účinnost na snížení rizika klinických a nevertebrálních zlomenin. Data získaná ze studií MOBILE a DIVA LTE potvrdila trvalou účinnost obou uvedených režimů podávání ibandronátu po dobu pěti let. Lepší adherence pacientů k léčbě přináší vyšší účinnost a ochranu před zlomeninami, a zároveň také příslib snížení ekonomických nákladů souvisejících s osteoporózou. Ochrana před obratlovou zlomeninou u alendronátu, risedronátu a stroncium ranelátu v čase klesá, u raloxifenu nejsou data jasná. Přestože studie s alendronátem a raloxifenem prokázaly trvalý nárůst BMD, neprokázaly trvalou účinnost na snížení rizika vertebrálních fraktur v čase.

Osteoporotic fractures represent the most severe consequence of osteoporosis. Prevention of their development is the most important objective of osteoporosis therapy, both clinically, i.e. in terms of its impact on patient quality of life, and in view of morbidity and mortality, but also in terms of the social and economic impacts of fractures. The number of relatively young postmenopausal female patients is on the increase and these patients will require efficient osteoporosis therapy, certainly for over 5 years. As osteoporosis is a chronic condition requiring long-term therapy the safety of this therapy assumes new importance, but most relevant is the duration of effect in terms of reduced vertebral fracture risk. Data overview from randomized double-blind observation, placebo-controlled studies and from meta-analyses has shown that oral ibandronate administered as 150 mg once a month or as 3 mg IV once in three months represents effective, safe and well-tolerated therapy. Both these regimens use ACE ? 10.8 mg and provide significant efficacy in terms of reduced risk of clinical and non-vertebral fractures. Data from MOBILE and DIVA LTE trials have confirmed lasting efficacy of both these regimens of ibandronate administration for five years. Better patient adherence to therapy is associated with higher efficacy and protection from fractures, and holds promise for reducing future economic costs related to osteoporosis as well. The level of protection from vertebral fracture over the course of therapy with alendronate, risedronate, and strontium ranelate is known to decline, while relevant data are not clear regarding raloxifene. Though there has been proof in studies of alendronate and raloxifene of a continuing BMD increase, the studies have failed to demonstrate lasting efficacy in terms of reduced vertebral fracture risk over time.

• Klíčová slova
• osteoporotická zlomenina, účinnost léčby, setrvalý účinek léčby,
• MeSH
• chronická nemoc MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• kostní denzita účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• osteoporotické fraktury prevence a kontrola   MeSH
• osteoporóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• sekundární prevence MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění, které bez rychlého stanovení diagnózy a včasného zahájení léčby vede k destruktivnímu postižení kloubů a rozvoji funkčního postižení. Lékem první volby je methotrexát, často se podává v kombinaci s glukokortikoidy, někdy také s jinými syntetickými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky. Pokud je onemocnění perzistentně aktivní navzdory této léčbě, je doporučeno přidat biologickou léčbu do kombinace. V rámci evropských doporučených postupů by tak biologická léčba mohla být podána i pacientům s časnou revmatoidní artritidou, pokud u nich nedojde po 3 měsících k vůbec žádnému zlepšení po maximální tolerované dávce methotrexátu nebo pokud nebude po 6 měsících konvenční léčby navozena remise nebo nízká aktivita. Některá data ukazují, že časné zahájení léčby methotrexátem a adekvátní optimalizace léčby nevede k promarnění příležitosti nejlepšího možného účinku biologické léčby. U pacientů se středně aktivní revmatoidní artritidou má biologická léčba velmi dobrý účinek. V běžné klinické praxi se však s tímto postupem setkáváme zřídka, protože pro úhradu biologické léčby pacientům se středně aktivní revmatoidní artritidou chybí podpora v regulačních úřadech. Zatím neexistuje mnoho pevných dokladů, že v časné fázi revmatoidní artritidy může být biologická léčba podávána jako tzv. indukční terapie s cílem navodit remisi, tuto léčbu pak vysadit, a udržet stávající klinický stav. U dlouhotrvající formy revmatoidní artritidy dochází v naprosté většině případů po vysazení biologické léčby k relapsu nemoci, proto lze v případech setrvalé remise a nízké aktivity u etablované formy revmatoidní artritidy doporučit vyzkoušet poloviční dávku biologického léku.

Rheumatoid arthritis is a chronic autoimmune disorder resulting in destructive joint tissue damage and the development of functional loss if not diagnosed rapidly and treated early. Drug of choice is methotrexate, often administered in combination with glucocorticoids, and sometimes with other synthetic disease-modifying antirheumatic drugs. If activity of the disease persists in spite of this therapy addition of biological therapy to this combination is recommended. It is therefore possible, in accordance with valid European guidelines, to administer biological therapy even to patients with early rheumatoid arthritis if they fail to experience any improvement after 3 months of maximum, still tolerated methotrexate dose, or if no remission/low activity is obtained after 6 months of conventional therapy. Some data show that early initiation of treatment with methotrexate and adequate optimization of treatment does not mean definitive loss of opportunity to obtain best possible results with biological therapy. Patients with moderately severe rheumatoid arthritis respond very well to biological therapy. However, we see this procedure rather rarely in routine clinical practice as there is lacking support for the reimbursement of biological treatment in patients with moderately active rheumatoid arthritis on the part of regulatory authorities. So far, there is only insufficient reliable evidence that biological treatment may be administered in early phase of rheumatoid arthritis as the so-called induction therapy with the objective to induce clinical remission that is then maintained after the induction therapy is discontinued. Long-term forms of rheumatoid arthritis relapse in the vast majority of cases when biological treatment is discontinued, so the recommendation may be helpful to try continuation of therapy with halved doses of the biological agent in cases where lasting remission and low activity in established forms of rheumatoid arthritis has been obtained.

• MeSH
• algoritmy MeSH
• antirevmatika terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie * MeSH
• C-reaktivní protein analýza   diagnostické užití   MeSH
• časná diagnóza * MeSH
• dlouhodobá péče MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• methotrexát * aplikace a dávkování   farmakokinetika   kontraindikace   terapeutické užití   MeSH
• nenasazení léčby MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• prognóza MeSH
• progrese nemoci MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl práce: analyzovat prevalenci a trendy během třináctiletého vývoje předepisování neinzulinových antidiabetik v rozmezí let 2010–2022, během nichž se zásadním způsobem změnily možnosti léčby diabetu 2. typu. Soubor a metodika: Pro analýzu byl využit soubor pacientů s DM, kteří byli identifikováni jako diabetici v datech Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) v letech 2010–2022. Prevalence byla hodnocena podle vyzvednutých (uhrazených) receptů na antidiabetika (ATC skupina A10B). Výsledky: Relativní prevalence preskripce metforminu se zvýšila ze 68,7 % na 79,7 %, u sulfonylurey se snížila z 45,9 % na 21,6 %, u pioglitazonu se nezměnila (4,3 % vs. 4,3 %), ale absolutní počet pacientů se zvýšil z 24 392 na 36 158. Relativní prevalence preskripce gliptinů se zvýšila z 5,0 % na 16,0 %, u gliflozinů se zvýšila mezi lety 2014 až 2022 z 0,5 % na 12,7 %, u agonistů receptoru pro GLP-1 se zvýšila z 0,7 % na 6,6 %. Závěr: Setrvale vysoká, neklesající prevalence preskripce metforminu, inverzně pak klesající prevalence preskripce sulfonylurey. Významný vzestup preskripce gliflozinů a agonistů receptoru pro GLP-1. Za pozitivní považujeme opětovný vzestup preskripce pioglitazonu.

The aim: To analyze the prevalence and trends during the thirteen-year development of the prescription of non-insulin antidiabetic drugs between 2010 and 2022, during which the treatment options for type 2 diabetes changed fundamentally. Methodology: The analysis used a file of patients with DM who were identified as diabetics in the data of the National Register of Paid Health Services (NRHZS) in the years 2010–2022. Prevalence was assessed according to collected (reimbursed) prescriptions for antidiabetics (ATC group A10B). Results: The relative prevalence of metformin prescription increased from 68.7 % to 79.7 %, for sulfonylurea it decreased from 45.9 % to 21.6 %, for pioglitazone it did not change (4.3 % vs. 4.3 %), but the absolute number of patients increased from 24,392 to 36,158. The relative prevalence of the prescription of gliptins increased from 5.0 % to 16.0 %, for gliflozins it increased between 2014 and 2022 from 0.5 to 12.7 %, for GLP-1 receptor agonists, it increased from 0.7 % to 6.6 %. Conclusion: Persistently high, non-decreasing prevalence of metformin prescription, inversely decreasing prevalence of sulfonylurea prescription. Significant increase in the prescription of gliflozins and GLP-1 receptor agonists. We consider the resurgence of pioglitazone prescription to be positive.

• MeSH
• analýza dat MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie   MeSH
• hypoglykemika * farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• lékové předpisy statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• prevalence * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Infekce virem hepatitidy B (HBV) a hepatitidy C (HCV) jsou celosvětově významnými příčinami chronického onemocnění jater. Péče o pacienty infikované HBV nebo HCV se za posledních 20 let významně zlepšila díky lepšímu porozumění patofyziologii onemocnění, zdokonalení diagnostiky, terapeutických a preventivních možností. Cílem léčby chronické hepatitidy B je prodloužit délku života a zlepšit jeho kvalitu prostřednictvím zábrany progrese chronické hepatitidy do jaterní cirhózy, dekompenzace cirhózy a vzniku hepatocelulárního karcinomu (HCC). Chronickou infekci HBV lze v současnosti léčit buď tenofovirem, či entekavirem per os (naprostá většina případů), a to dlouhodobě (roky) nebo i doživotně, nebo pegylovaným interferonem α-2a, který se podává injekčně jednou týdně po dobu 48 týdnů (omezená možnost použití). Primárním cílem léčby chronické hepatitidy C je vyléčení infekce, tedy dosažení setrvalé virologické odpovědi definované jako nedetekovatelná nukleová kyselina viru (HCV RNA) v periferní krvi 12 nebo 24 týdnů po skončení antivirové léčby. V současnosti jsou standardem léčby chronické infekce HCV bezinterferonové režimy, které mají účinnost 95–100 % a minimum nežádoucích účinků a kontraindikací.

Infection with hepatitis B virus (HBV) and hepatitis C virus (HCV) are the world's major causes of chronic liver disease. Care of patients infected with HBV and HCV and/or over the last 20 years has significantly improved thanks to the better understanding of the pathophysiology of disease, improvement of diagnostic, therapeutic and preventive options. The goal of treatment of chronic hepatitis B is to extend the length of life and improve its quality through the barriers of the progression of chronic hepatitis to cirrhosis, decompensation cirrhosis and hepatocellular carcinoma (HCC). Chronic HBV infection can by currently treated either with tenofovir or entecavir orally (absolute majority of cases), and that in the long-term (years), or even for life-long therapy, or with pegylated interferon α-2a, which is given by injection once a week for 48 weeks (limited possibility of use). The primary goal of chronic hepatitis C treatment is to cure the infection, by achieving a sustained virological response defined as undetectable virus nucleic acid (HCV RNA) in peripheral blood 12 or 24 weeks after the end of therapy. At present, IFN-free regimens become the standard of chronic HCV therapy with the efficiency of 95–100 % and with minimum of side effects and contraindications.

• Klíčová slova
• bezinterferonová léčba, přímo působící antivirotika,
• MeSH
• antivirové látky * terapeutické užití   MeSH
• chronická hepatitida B * farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• chronická hepatitida C * farmakoterapie   MeSH
• fixní kombinace léků MeSH
• guanin analogy a deriváty   terapeutické užití   MeSH
• hromadná vakcinace MeSH
• interferon alfa terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lamivudin terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• makrocyklické sloučeniny terapeutické užití   MeSH
• polyethylenglykoly terapeutické užití   MeSH
• rekombinantní proteiny terapeutické užití   MeSH
• ribavirin terapeutické užití   MeSH
• setrvalá virologická odpověď MeSH
• sofosbuvir terapeutické užití   MeSH
• tenofovir terapeutické užití   MeSH
• vakcína proti hepatitidě B MeSH
• virová léková rezistence MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Certolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti TNF-α, která na rozdíl od infliximabu a adalimumabu neobsahuje Fc část. Účinnost certolizumab pegolu (CZP) byla prokázána u širokého spektra pacientů s revmatoidní artritidou. REALISTIC byla studií fáze IIIb, jejímž cílem bylo posoudit účinnost CZP v klinickém sledování blížícím se běžné klinické praxi. Do studie byli zařazeni pacienti s nedostatečnou odpovědí na léčbu DMARDs (chorobu modifikující antirevmatické léky) a nebo anti-TNF v minulosti. Většina pacientů byla léčena kombinací CZP plus DMARDs, ale 20 % dostávalo monoterapii CZP. Primárním cílem studie bylo dosažení odpovědi ACR 20 (20% zlepšení dle kritérií American College of Rheumatology). Tohoto cíle bylo dosaženo – účinnost CZP představovala 51,1 % vs. 25,9 % po podávání placeba. Významného zlepšení bylo dosaženo již po dvou týdnech léčby. Nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v účinnosti u pacientů, kteří v minulosti byli nebo nebyli léčeni anti-TNF preparáty. Léčba CZP byla dobře tolerována a výskyt závažných nežádoucích účinků se statisticky nelišil od placeba. Lokální tolerance léčby byla velmi dobrá. CZP je novým anti-TNF preparátem s rychlým nástupem účinku, setrvalým efektem, ovlivněním rentgenové progrese a s přijatelným bezpečnostním profilem.

Certolizumab is a humanized monoclonal antibody against TNF-α, which in contrast to infliximab and adalimumab does not contain the Fc portion. The efficacy of certolizumab pegol (CZP) has been demonstrated in a broad spectrum of patients with rheumatoid arthritis. The aim of the REALISTIC phase lllb study was to assess the efficacy of CZP in an environment of clinical monitoring approaching that of routine clinical practice. The study included patients with inadequate response to treatment with DMARDs or anti-TNF in the past. Most patients were treated with a combination of CZP plus DMARDs, but 20 % received only CZP monotherapy. The primary objective of the study was to achieve an ACR 20 response (20% improvement according to the criteria of the American College of Rheumatology). This goal was achieved - the efficacy of CZP was 51.1 % vs. 25.9 % for placebo. Significant improvement was achieved as early as after two weeks of treatment. There was no significant difference in efficacy in patients who in the past had or had not received anti-TNF drugs. CZP treatment was well tolerated and the incidence of serious adverse events did not differ statistically from placebo. Local tolerance was very good. CZP represents a new anti-TNF drug with rapid onset of sustained effect, positive influence on radiological progression and with an acceptable safety profile.

• Klíčová slova
• certolizumab, biologická léčba,
• MeSH
• antirevmatika terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• imunoglobuliny - Fab fragmenty * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát terapeutické užití   MeSH
• polyethylenglykoly škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Vedolizumab je monoklonální antiintegrinová protilátka typu IgG1 určená k léčbě nemocných s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou. Podávání vedolizumabu v klinické praxi bylo před několika měsíci povoleno v zemích EU, během tohoto roku se očekává, že bude dostupný také v České republice. Provedený klinický výzkum nazvaný GEMINI I–III ukázal vysokou účinnost a bezpečnost vedolizumabu v léčbě nemocných se středně až vysoce aktivní Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Výhodou léčby vedolizumabem je vysoká účinnost také u nemocných, u nichž selhala léčba cílená proti tumor nekrotizujícímu faktoru alfa nebo jejichž organismus přestal na léčbu těmito přípravky odpovídat. Předností vedolizumabu je setrvalý účinek, který v průběhu dlouhodobého podávání narůstá, minimální imunogenicita a velmi vysoká bezpečnost, která je dána selektivním účinkem na gastrointestinální trakt. Určitou nevýhodou může být relativně pomalý nástup protizánětlivého účinku, omezené působení na mimostřevní projevy idiopatických střevních zánětů a malý potenciál pro léčení perianální formy Crohnovy nemoci.

• Klíčová slova
• vedolizumab, studie GEMINI I-III,
• MeSH
• biologická terapie * metody   využití   MeSH
• Crohnova nemoc * farmakoterapie   MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * aplikace a dávkování   farmakokinetika   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• indukční chemoterapie MeSH
• integrin beta4 MeSH
• lidé MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• terapeutická ekvivalence MeSH
• ulcerózní kolitida * farmakoterapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Inhibitory Janusových kináz (JAK) představují novou skupinu perorálně podávaných cílených syntetických antirevmatických léků, které rozšířily léčebné možnosti revmatoidní artritidy. Filgotinib je dosud poslední schválený selektivní inhibitor JAK1, který byl hodnocen ve dvou klinických studiích II. fáze (DARWIN 1 a DARWIN 2) a ve třech klinických studiích III. fáze (FINCH 1, FINCH 2 a FINCH 3), včetně dvou dlouhodobých otevřených extenzí. Filgotinib prokázal účinnost v monoterapii i v kombinaci s metotrexátem, u pacientů s časnou a etablovanou aktivní revmatoidní artritidou, ale i u pacientů s obtížně léčitelnou formou onemocnění po selhání několika biologických léků. Výsledky klinických studií dokládají rychlý nástup účinku filgotinibu, podobnou účinnost ve srovnání s adalimumabem a zpomalení strukturální progrese kloubního poškození. V dlouhodobých extenzích vykazoval filgotinib setrvalou účinnost a příznivý bezpečnostní profil, podobný jako v klinických studiích II. a III. fáze. Pro léčbu středně až vysoce aktivní revmatoidní artritidy je schválen v monoterapii nebo v kombinaci s metotrexátem v případě selhání alespoň jednoho chorobu modifikujícího léku. Posouzení výhody selektivity inhibice JAK1 s ohledem na lepší bezpečnostní profil ve srovnání s méně selektivními inhibitory JAK vyžaduje dlouhodobá data z extenzí klinických studií a jednotlivých národních registrů.

Janus kinase (JAK) inhibitors represent a new group of orally administered targeted synthetic disease-modifying antirheumatic drugs that have expanded the therapeutic options for rheumatoid arthritis. Filgotinib is the most recently approved selective JAK1 inhibitor and it has been evaluated in two phase II clinical trials (DARWIN 1 and DARWIN 2) and three phase III clinical trials (FINCH 1, FINCH 2 and FINCH 3) including two long-term open-label extensions. Filgotinib has demonstrated efficacy in monotherapy and in combination with methotrexate, in patients with early and established active rheumatoid arthritis, as well as in patients with difficult-to-treat disease after failure of several biologic agents. The results of clinical trials show a rapid onset of action of filgotinib, similar efficacy compared to adalimumab, and a slowing of the structural progression of joint damage. In long-term extensions, filgotinib demonstrated sustained efficacy and an acceptable safety profile similar to that in phase II and III clinical trials. It is approved for the treatment of moderately to highly active rheumatoid arthritis in monotherapy or in combination with methotrexate in the case of failure of at least one disease-modifying antirheumatic drug. Assessment of the advantage of selectivity of JAK1 inhibition with respect to a better safety profile compared to less selective JAK inhibitors requires long-term data from clinical trial extensions and individual national registries.

• Klíčová slova
• filgotinib,
• MeSH
• inhibitory Janus kinas * aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát terapeutické užití   MeSH
• nežádoucí účinky léčiv epidemiologie   klasifikace   MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Vedolizumab je monoklonální IgG1 antiintegrinová protilátka, která byla před několika měsíci povolena k léčbě nemocných s idiopatickými střevními záněty v klinické praxi v zemích EU. Během tohoto roku se očekává, že bude dostupná také v České republice. Provedený klinický výzkum nazvaný GEMINI II‑III ukázal vysokou efektivitu a bezpečnost vedolizumabu v léčbě nemocných se středně až vysoce aktivní Crohnovou chorobu. Výhodou léčby vedolizumabem je vysoká účinnost také u nemocných, kteří selhali nebo ztratili odpověď na anti‑TNFα léčbu, setrvalý efekt, který v průběhu dlouhodobého podávání narůstá, minimální imunogenicita preparátu a velmi vysoká bezpečnost, která je podmíněna selektivním účinkem na trávicí trakt. Určitou nevýhodu může být relativně pomalý nástup protizánětlivého účinku, omezený vliv na mimostřevní projevy IBD a malý potenciál pro hojení perianální Crohnovy nemoci.

Vedolizumab is a monoclonal IgG1 anti integrine antibody, which a few months ago was approved in the European Union for clinical practice use in the therapy of idiopathic bowel diseases. It is expected that this year vedolizumab will be available on the market in the Czech Republic. The clinical research called GEMINI II‑III proved that vedolizumab is a very effective drug in patients with moderate to severe Crohn’s disease. Significant advantages of vedolizumab therapy include high efficacy in patients failing on anti‑TNFα therapy, sustained response with increasing effect over time, minimal drug immunogenicity and high safety drug profile, which is caused by high selectivity for gastrointestinal tract. There are some disadvantages or uncertainties, which include a slow anti‑inflammatory therapeutic response, restricted effect on extraintestinal manifestations and limited potential for healing of perianal Crohn’s disease.

• MeSH
• C-reaktivní protein účinky léků   MeSH
• Crohnova nemoc * farmakoterapie   MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• indukce remise MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• lidé MeSH
• placeba MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Vedolizumab je monoklonální IgG1 antiintegrinová protilátka, která byla před několika měsíci povolena k léčbě nemocných s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou v klinické praxi v zemích EU. Během tohoto roku se očekává, že bude dostupná také v České republice. Provedený klinický výzkum nazvaný GEMINI I–IIIukázal vysokou efektivitu a bezpečnost vedolizumabu v léčbě nemocných se středně až vysoce aktivní Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Výhodou léčby vedolizumabem je vysoká účinnost také u nemocných, kteří selhali nebo ztratili odpověď na anti-TNFα léčbu, setrvalý efekt, který v průběhu dlouhodobého podávání narůstá, minimální imunogenicita preparátu a velmi vysoká bezpečnost, která je podmíněna selektivním účinkem na trávicí trakt. Určitou nevýhodou může být relativně pomalý nástup protizánětlivého účinku, omezený vliv na mimostřevní projevy idiopatických střevních zánětů a malý potenciál pro léčení perianální formy Crohnovy nemoci.

Vedolizumab is a monoclonal IgG1 antibody, which has been approved a few months ago for use in clinical practice in the European Union for Crohn´s dis­ease and ulcerative colitis patients. It is expected to be introduced in the Czech market this year. The clinical research GEMINI I-III proved that vedolizumab is very effective in patients with moderate to severe ulcerative colitis and Crohn's disease. The big advantage of vedolizumab therapy is its high efficacy in patients who fail or stop to respond to an anti-TNFα therapy, a sustained effect that increases over time, low immunogenicity and a high safety profile, caused by a high selectivity for the gastrointestinal tract. Possible disadvantages may include a relatively slow onset of the anti-inflammatory effect, limited influence on symptoms outside the bowel and a low potential for the treatment of perianal Crohn's disease.

• Klíčová slova
• studie GEMINI,
• MeSH
• biologická terapie MeSH
• Crohnova nemoc * farmakoterapie   MeSH
• gastrointestinální látky škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• indukce remise MeSH
• indukční chemoterapie MeSH
• klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
• lidé MeSH
• multicentrické studie jako téma MeSH
• náhrada léků MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• terapie neúspěšná MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• udržovací chemoterapie MeSH
• ulcerózní kolitida * farmakoterapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH