Dyspraxie je vývojová porucha motoriky, při které je porušeno motorické učení a při provádění složitějších pohybových činností se projevuje poruchou obratnosti. Dyspraxií trpí podle různých zdrojů 6–10 % lidí, chlapci jsou postiženi čtyřikrát častěji než dívky. Dyspraxie bývá řazena do specifických poruch učení podobně jako dyslexie, dysgrafie atd. Dyspraxie se vyskytuje samostatně nebo někdy v kombinaci s některou z těchto poruch. Hovoříme o komorbiditách. Dyspraxii rozdělujeme na ideativní (gnostickou, senzorickou, percepční), motorickou (exekutivní, expresivní) a ideomotorickou. Ideativní (gnostická) porucha je spojena se senzorickým zpracováním informací jednoho senzorického systému (jedné modality – ?proprioceptivní, taktilní, vestibulární, zrakové, sluchové) nebo se může jednat o poruchu multisenzorickou. Porucha exekutivní (výkonná) je charakterizována poruchami selektivní hybnosti, poruchou posturální adaptace, porušenou relaxací, poruchami rovnováhy, silového přizpůsobení, poruchami plynulosti, rychlosti a rytmu pohybu a poruchami pohybového odhadu. Diagnostika dyspraxie je z popsaných důvodů obtížná. Ve světě se používají standardizované testy Movement Assessment Battery for Children (MABC) a Bruininks-Oseretsky Test of Motor Proficiency (BOTMP). Studie různých autorů ukázaly, že děti s vývojovou dyspraxií se nezlepší spontánně. Problémy těchto dětí velmi vzdorují léčbě, alespoň v krátkém časovém horizontu. Pro terapii platí, že čím dříve se začne s dítětem pracovat, tím větší je naděje na zlepšení. Největší efekt je v předškolním věku. Vhodné je zařadit terapeutické aktivity do běžného života dítěte.

Developmental dyspraxia is a motor learning difficulty that affects co-ordination of complex motor stereotypes and impairs dexterity. According to various references, dyspraxia occurs in 6–10% of the population, boys being affected four times more frequently than girls. Dyspraxia is classified as a specific type of motor learning impairment similar to dyslexia and dysgraphia. It may occur as a separate diagnosis or comorbidity with other types of motor learning difficulties may be identified. Dyspraxia is further subcategorized into ideational (gnostic, sensory, perceptional), motor (executive, expressive) and ideomotor types. Ideational dyspraxia results from abnormal processing of one or more (multi-sensory dyspraxia) types of sensory information: proprioceptive, tactile, vestibular, optic or acoustic. Executive dyspraxia manifests with impaired selective movements, postural adaptation failure, insufficient muscular relaxation, impaired equilibrium, inadequate strength adaptation, impairment of motor fluency, speed and rhythm and compromised movement estimation. To diagnose dyspraxia is quite difficult and various standardized tests serve that purpose, e.g. the movement assessment battery for children (MABC) and the Bruininks-Oseretsky test of motor proficiency (BOTMP) were designed to identify children with developmental dyspraxia. Various studies have demonstrated that children usually do not improve spontaneously without treatment. Research indicates that childhood problems resulting from developmental dyspraxia are highly resistant to short-term treatment. The sooner the child receives treatment, the better the prognosis. Treatment at pre-school age is the most effective. Therapeutic strategies should be integrated into the activities of daily life.

Klinika rehabilitace a tělo­výchovného lékařství 2 LF UK a FN v Motole Praha

Lit.: 71