Akutní pyelonefritida je časté bakteriální infekční onemocnění ledvinné pánvičky a ledviny, které postihuje nejčastěji mladé dospělé ženy. Pro stanovení diagnózy jsou největším přínosem anamnéza a fyzikální vyšetření. Většina pacientek má horečku, ačkoli v časné fázi onemocnění může horečka chybět. Bolest v bederní krajině se vyskytuje téměř ve všech případech a její nepřítomnost by měla vést k podezření na jinou diagnózu. Pozitivní výsledek vyšetření moči podporuje diagnózu u pacientek s odpovídající anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Jestliže pacientka neodpoví na počáteční empirické antibiotické režimy, mělo by být vždy provedeno vyšetření moči na kultivaci pro případný následný výběr vhodného antibiotika. Nejčastěji zjišťovaným patogenem u akutní pyelonefritidy je Escherichia coli, přičemž v posledním desetiletí došlo ke zvýšení frekvence výskytu E. coli rezistentní na širokospektrá β-laktamová antibiotika. Zobrazovací vyšetření, zpravidla výpočetní tomografi e s kontrastní látkou, není nezbytné, s výjimkou případů, kdy se obtíže pacientky nezlepšují, nebo se po počátečním zlepšení vrátí. U většiny pacientek je vhodná ambulantní léčba. Hospitalizace se doporučuje u pacientek s těžkou formou onemocnění nebo při podezření na komplikace. Doporučené prostupy pro praxi uvádějí jako počáteční ambulantní terapii perorální fl uorochinolony, ovšem za předpokladu, že je rezistence na fl uorochinony v komunitě 10 % nebo nižší. V případě rezistence vyšší než 10 % by měla být podána počáteční intravenózní dávka ceftriaxonu nebo gentamicinu s navazující léčbou perorálními fluorochinolony. Perorální β-laktamová antibiotika a trimethoprim/sulfamethoxazol jsou vzhledem k vysokému výskytu rezistence pro ambulantní léčbu obecně nevhodné. Pro léčbu při hospitalizaci lze použít několik antibiotických režimů, zejména fluorochinolony, aminoglykosidy a cefalosporiny.

Acute pyelonephritis is a common bacterial infection of the renal pelvis and kidney most often seen in young adult women. History and physical examination are the most useful tools for diagnosis. Most patients have fever, although it may be absent early in the illness. Flank pain is nearly universal, and its absence should raise suspicion of an alternative diagnosis. A positive urinalysis confi rms the diagnosis in patients with a compatible history and physical examination. Urine culture should be obtained in all patients to guide antibiotic therapy if the patient does not respond to initial empiric antibiotic regimens. Escherichia coli is the most common pathogen in acute pyelo nephritis, and in the past decade, there has been an increasing rate of E. coli resistance to extended-spectrum beta-lactam antibiotics. Imaging, usually with contrast-enhanced computed tomography, is not necessary unless there is no improvement in the patient’s symptoms or if there is symptom recurrence after initial improvement. Outpatient treatment is appropriate for most patients. Inpatient therapy is recommended for patients who have severe illness or in whom a complication is suspected. Practice guidelines recommend oral fl uoroquinolones as initial outpatient therapy if the rate of fluoroquinolone resistance in the community is 10 percent or less. If the resistance rate exceeds 10 percent, an initial intravenous dose of ceftriaxone or gentami cin should be given, followed by an oral fl uoroquinolone regimen. Oral beta-lactam antibiotics and trimethoprim/sulfamethoxazole are generally inappropriate for outpatient therapy because of high resistance rates. Several antibiotic regimens can be used for inpatient treatment, including fluoroquinolones, aminoglycosides, and cephalosporins.

Department of Family and Community Medicine University of Maryland School of Medicine Baltimore

University of Maryland School of Medicine Baltimore

Diagnosis and treatment of acute pyelonephritis in women

Bartoníčková, Kateřina,. Diagnóza a léčba akutní pyelonefritidy u žen - komentář. 2012.

Obsahuje 7 tabulek

Literatura