Cíl: Na dlouhodobě ponechaných ureterálních stentech vznikají inkrustace, které se časem zvětšují a představují komplikovanou situaci i pro zkušeného endourologa. Cílem článku je prezentovat naše zkušenosti s jejich endoskopickým řešením. Materiál a metoda: Od 1/2010 do 2/2012 bylo na Urologické klinice FN Plzeň řešeno deset případů inkrustovaných stentů u šesti nemocných, čtyř žen a dvou mužů. Ve čtyřech případech byl stent zaveden pro sekundární megaureter, 3krát pro ureterolitiázu a 3krát pro hydronefrózu. Průměrná doba ponechání stentů byla 16,7 měsíců (v rozmezí 7-33). Všichni nemocní na zavedený stent zapomněli. K diagnostice byla použita intravenózní urografie 2krát, počítačová tomografie 5krát, 1krát byl použit nefrogram a 2krát ultrasonografie. Výsledky: Ve všech deseti případech byly přítomné inkrustace na distálním konci stentů, v šesti případech byl inkrustován i proximální konec a ve dvou případech byl inkrustován celý stent včetně střední části. V sedmi případech byl k řešení použit kombinovaný endoskopický přístup. Všech šest nemocných je nyní bez litiázy dvě nemocné mají trvale zavedené vnitřní stenty pro sekundární megauretery oboustranně. Z rozboru inkrustací se jednalo o smíšenou litiázu. V sedmi případech převažoval fosforečnan vápenatý (apatit), ve třech případech převažoval fosforečnan hořečnatoamonný (struvit). Závěr: I přesto, že nemocní zapomínají na zavedené stenty, na kterých se po uplynutí doporučené doby ponechání tvoří inkrustace, lze jejich stav řešit s poměrně vysokým procentem úspěšnosti.

Aim: On long-term kept ureteral stents are formed incrustations, which gradually become bigger and present a complicated situation even for an experienced endourologist. The aim of this article is to demonstrate our experience with endoscopic solutions of this problem. Material and method: Since 1/2010 to 2/2012 there have been 10 cases of incrustant stents solved with 6 patients, 4 women and 2 men, at the Department of Urology at University Hospital in Pilsen. In 4 cases the stent was inserted due to secondary megaureter, in 3 cases due to ureterolithiasis and in 3 cases due to hydronephrosis. The average time of keeping the stent was 16.7 months (between 7 and 33 months). All patients forgot about the inserted stent. For the diagnosis we used intravenous urography in two cases, computer tomography in 5 cases, plain abdominal X-ray in 1 case and ultrasonography in 2 cases. Results: In all 10 cases the incrustations were present on the distal end of the stent, in 6 cases also a proximal end was incrusted and in 2 cases the whole stent, including the middle part, was incrusted. In 7 cases we used a combined endoscopic approach as a solution. All 6 patients are currently without lithiasis, two of them have permanently inserted stents due to secondary megaureters bilaterally. Analysis of the incrutstations proved that it was a mixed lithiasis. In 7 cases predominated apatite, in 3 cases struvite. Conclusion: Although patients sometimes forget about inserted stents, on which incrustation is formed after recommended time of keeping, it is possible to solve their problem with a quite high percentage of success.

Radiodiagnostické oddělení LF UK a FN Plzeň

Urologická klinika LF UK a FN Plzeň

Possibilities of endoscopic management of retained incrusted ureteral stents

Petřík, Aleš,. Inkrustace či enkrustace? - komentář. 2012.

Obsahuje 3 tabulky

Literatura