Úvod: Chirurgická léčba rektokély představuje kontroverzní téma na rozhraní medicínských oborů s množstvím různých korekčních chirurgických technik. Je možné, na základě dostupných poznatků, stanovit optimální operační techniku pro korekci rektokély? Metodika: Komplexní průzkum literatury je zaměřen na identifikaci studií zabývajících se chirurgickou léčbou rektokély v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar. Cílem práce je nabídnout review o současném stavu chirurgické léčby rektokély. Výsledky: Reparace rektokély je možná ze čtyř základných přístupů – transvaginálního, transanálního, transperineálního a transabdominálního. Zadní kolporafie s levátoroplastikou je tradiční transvaginální technikou, která je v různých modifikacích vykonávána na všech gynekologických pracovištích. Mezi novější transvaginální techniky patří defekt specifická reparace rektokély a plastika pomocí síťky, které nabízejí lepší pooperační funkční výsledky, avšak za cenu rizika možných závažných komplikací. Tradiční transanální operace rektokély (vertikální a horizontální plikace rektovaginálního septa) je v současnosti vykonávaná jen zřídka pro její horší výsledky ve srovnání s transvaginálním přístupem. Moderní transanální metodou je resekce stěny rekta v celé tloušťce pomocí endostaplerů (STARR a TRANSTAR techniky). Staplerová korekce rektokély vede ke korekci anatomických poměrů anorekta a ke zlepšení symptomů obstrukčního defekačního syndromu s akceptovatelnou morbiditou. Transperineální přístup je obvykle prováděn u rektokély asociované s anální inkontinencí na podkladě defektu svěračů, kdy je technika vykonávána společně s reparací defektu svěračů. Transabdominální laparoskopický přístup je založen na vaginorektopexi pomocí síťky a je indikován zejména, pokud je rektokéla asociována s enterokélou. Závěr: Na základě výsledků doposud publikovaných studií nelze jednoznačně stanovit guidelines pro chirurgickou léčbu rektokély. V praxi převládá transvaginální přístup a staplerová transanální technika. Je však třeba prospektivních randomizovaných studií zaměřených na srovnání transvaginálního a staplerového transanálního přístupu korekce rektokély. Klíčové slova: rektokéla – operační techniky – poruchy pánevního dna – obstrukční defekační syndrom

Introduction: Surgical treatment of rectocele represents a controversial issue on the boundary between medical specialisations with many different corrective surgical techniques. Is it possible, based on the available knowledge, to determine an optimal operative technique for rectocele repair? Methods: Complex literature search focusing on the identification of rectocele surgical repair studies in the MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases. The aim of this paper is to offer a comprehensive review of the contemporary situation as regards rectocele surgical repair. Results: There are four main possible approaches for rectocele repair – transvaginal, transanal, transperineal and transabdominal. Posterior colporrhaphy with levatoroplasty is the traditional transvaginal technique, performed at most gynaecological departments in various modifications. Defect-specific rectocele repair and mesh repair represent newer transvaginal techniques which offer better postoperative functional results, although with the risk of possible serious complications. Traditional transanal rectocele repair (vertical and horizontal plication of the rectovaginal septum) is currently performed only rarely due to its worse results in comparison with the transvaginal approach. Rectal resection using endostaplers (STARR and TRANSTAR techniques) is a modern transanal technique. Stapled rectocele repair leads to the correction of anorectal anatomical conditions and to the improvement of obstructive defecation symptoms with acceptable morbidity. Transperineal approach is usually used in patients with rectocele and anal incontinence due to a proven sphincter defect. Transabdominal laparoscopic approach is based on vaginorectopexy by means of mesh implantation, and it is indicated especially in patients with rectocele and enterocele. Conclusion: Based on the results of published studies, it is not possible to determine clear guidelines for rectocele surgical repair. Posterior colporrhaphy and stapled transanal repair are the most common techniques in practice. Prospective randomized studies focusing on the comparison between transvaginal and stapled transanal approach for rectocele repair are needed.

Chirurgická klinika FN Ostrava

Katedra chirurgických oborů Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Surgical rectocele repair – many techniques, few unambiguous conclusions