Cíl: Akutní appendicitida je nejčastější indikací k chirurgické intervenci během těhotenství z negynekologické či neporodnické příčiny. Cílem práce bylo porovnat peroperační a pooperační výsledky akutních appendektomií u těhotných a netěhotných pacientek fertilního věku. Soubor a metodika: Retrospektivní klinická studie zaměřená na srovnání peroperačních a pooperačních výsledků akutní appendektomie u těhotných a netěhotných pacientek reprodukčního věku v období leden 2012 až prosinec 2021 ve Fakultní nemocnici Ostrava. Výsledky: Akutní appendektomii celkem podstoupilo 308 pacientek, z toho 25 těhotných a 283 netěhotných. Nebyly statisticky významné rozdíly ve věku, zařazení do ASA (American Society of Anesthesiologists) klasifikace, v délce trvání potíží, vstupních hodnotách C-reaktivního proteinu, senzitivitě či specifitě sonografie. Statisticky významný rozdíl byl nalezen v počtu leukocytů v jednotlivých podskupinách (p = 0,014) a v počtu provedených laparoskopických výkonů mezi oběma podskupinami (p < 0,001; netěhotné 98,9 % vs. těhotné 80,0 %). Statisticky významný rozdíl byl zaznamenán taktéž v délce hospitalizace, kdy v podskupině těhotných byl pobyt v nemocnici delší (p = 0,014), a statisticky významný rozdíl byl i v četnosti pooperačních komplikací mezi definovanými podskupinami (p = 0,039). Závažné komplikace byly popsány převážně v podskupině těhotných pacientek, kde dosáhly 12 %, oproti netěhotným, kde byly 2,8 %. Mortalita souboru byla nulová. Závěr: Výsledky studie potvrzují skutečnost, že těhotenství může být spojeno s komplikovanými formami akutní appendicitidy. Přesná a včasná diagnostika nejen předchází vzniku komplikovaných forem appendicitidy, ale také snižuje počty negativních appendektomií v těhotenství.
Objective: Acute appendicitis is the most common indication for surgical intervention during pregnancy for non-gynaecological or non-obstetric causes. The aim of this study was to compare perioperative and postoperative outcomes of acute appendectomies in pregnant and non-pregnant patients of childbearing age. Methods: A retrospective clinical study focused on the comparison of perioperative and postoperative outcomes of acute appendectomy in pregnant and non-pregnant patients of reproductive age between January 2012 and December 2021 at the University Hospital in Ostrava. Results: A number of 308 patients underwent acute appendectomy, 25 pregnant and 283 non-pregnant. There were no statistically significant differences in age, ASA (American Society of Anesthesiologists) classification, duration of complaints, baseline C-reactive protein values, sensitivity or specificity of sonography. A statistically significant difference was found in the leukocyte count between subgroups (P = 0.014) and in the number of laparoscopic procedures performed between the two subgroups (P < 0.001; 98.9% non-pregnant vs. 80.0% pregnant). There was also a statistically significant difference in the length of hospital stay, with the pregnant subgroup having a longer hospital stay (P = 0.014) and a statistically significant difference in the rate of postoperative complications between the defined subgroups (P = 0.039). Serious complications were described predominantly in the subgroup of pregnant patients, where they reached 12% compared to non-pregnant patients, where they were 2.8%. The mortality rate of the cohort was zero. Conclusion: The results of the study support the fact that pregnancy may be associated with complicated forms of acute appendicitis. Accurate and early diagnosis not only prevents the development of complicated forms of appendicitis but also reduces the number of negative appendectomies in pregnancy.
- MeSH
- apendektomie * metody statistika a číselné údaje MeSH
- apendicitida * chirurgie komplikace MeSH
- dospělí MeSH
- komplikace těhotenství chirurgie MeSH
- laparoskopie metody statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- fatální výsledek MeSH
- flavonoidy aplikace a dávkování MeSH
- hemoroidy * diagnóza epidemiologie farmakoterapie klasifikace patofyziologie terapie MeSH
- kardiovaskulární látky aplikace a dávkování MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů MeSH
- nádory rekta chirurgie diagnóza farmakoterapie MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Zácpa představuje častou příčinu návštěv v ordinaci dětského lékaře, ale i gastroenterologa. Dlouhodobé potíže s vyprázdněním vedou k bolestem, obavám, psychické alteraci, při jejich neléčení dochází ke zhoršování stavu s rozvojem pseudoinkontinence a retence stolice. Terapie je velmi zdlouhavá a komplexní. Anorektální manometrie představuje diagnostickou metodu vyhodnocující funkční parametry anorektální aktivity. Ve sledovaném období (2016-2021) podstoupilo na Chirurgické klinice FN Ostrava manometrické vyšetření celkem 94 dětských pacientů s příznaky obstipace. Představujeme výsledky naší provedené studie.
Constipation is a very common reason for children to visit the general paediatrician or gastroenterologist. Long-term problems regarding stools emptying lead to pain, anxiety and mental alteration. If not treated, the constipation symptoms worsen with the development of pseudoincontinence and stool retention. The therapy is complex and prolonged. Anorectal manometry is a diagnostic method evaluating the functional parameters of anorectal activity. In the monitored period (2016-2021), a total of 94 paediatric patients with symptoms of constipation underwent a anorectal manometry at the Surgical Department of the University Hospital Ostrava. We present the results of our manometry study.
Úvod: S rozvojem miniinvazivních operačních technik si své místo na slunci vydobyla i technika laparoskopické splenektomie. Cílem práce je srovnat výsledky klasické a laparoskopické splenektomie na souboru pacientů Chirurgické kliniky FN Ostrava operovaných v letech 2010–2019. Materiál a metody: V retrospektivní kohortové studii splenektomií v období 2010–2019 jsou vyhodnoceny: délka operace, potřeba transfuzí, hmotnost odstraněné sleziny, komplikace a délka hospitalizace ve srovnání laparoskopických a klasických splenektomií t-testem. Výsledky: Za období 2010–2019 jsme provedli 23 splenektomií laparoskopicky a 15 klasicky. I když jsou soubory pacientů přibližně stejně velké, jsou navzájem obtížně porovnatelné. Hmotnost sleziny se v obou souborech statisticky signifikantně liší (p = 0,0001). Otevřenou cestou byli operováni pacienti s výrazně většími slezinami, 4× byl také operační výkon sdružen s metastazektomií jater, resekcí bránice a kaudy pankreatu. I tak byla doba operace výrazně kratší než u operace laparoskopické. Operační čas se v obou souborech statisticky signifikantně liší (p = 0,0001). Potřeba krevních převodů a výskyt komplikací se jeví u obou technik srovnatelné. Laparoskopicky operovaní pacienti měli kratší dobu hospitalizace. Závěr: Laparoskopická splenektomie s sebou přináší všechny obecné benefity miniinvazivní operační techniky a je vhodnou volbou u elektivně prováděných splenektomií, zejména u slezin < 20 cm v průměru. Za kontraindikaci považujeme portální hypertenzi a závažné komorbidity pacienta. Hlavním problémem této metody se nám jeví celkově velmi malý počet operovaných pacientů, a tím omezená možnost získat dostatečnou operační erudici, z čehož patrně pramení některé komplikace a nedostatečné využití této metody v praxi, proto je velmi žádoucí soustředit tyto výkony do center.
Introduction: With current development of mini-invasive techniques, laparoscopic splenectomy also gained its place under the sun. The goal of this study is to compare the results of open and laparoscopic splenectomy performed at Clinic of Surgery of University Hospital Ostrava in the period 2010–2019. Materials and Methods: A retrospective cohort study during the period 2010–2019 were counted: an operation time, a need of blood transfusions, weight, complications and duration of hospital stay. A group of patients with laparoscopic operation was compared to a group with an open operation, using the t-test. Results: During the period 2010–2019, we performed 23 laparoscopic splenectomies and 15 classic operations. Unfortunately, the comparison of both groups is difficult. The splenic weight differs in both groups statistically significantly (P = 0.0001). The patients in the classic laparotomy group had much bigger spleens and in four cases, the splenectomy was performed together with metastasectomy of the liver, diaphragmatic resection and resection of the tale of pancreas. Even then the operative time was significantly shorter than the operative time of laparoscopic operation – the operative times differ in both groups statistically significantly (P = 0.0001). The need of blood transfusion and operative complications appear to be comparable in both techniques. The duration of hospital stay was shorter in the patients with laparoscopic operation. Conclusion: Laparoscopic splenectomy offers all the general benefits of mini-invasive operative techniques and is suitable method for patients undergoing elective splenectomy especially for spleens smaller than 20 cm in diameter. We consider portal hypertension and severe comorbidities of the patient to be a contraindication. It seems to us that the main problem of this method lies in a very small number of operated patients and thus in a limited possibility to obtain sufficient surgical erudition, which is probably the case of some complications and insufficient use of this method in practice. It is highly desirable to concentrate these services in the centers. Conflict of Interest: The authors declare that the article/ manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter. Publication Ethics: This article/ manuscript has not been published or is currently being submitted for another review with the exception of congressional abstracts and best practices. The authors agree to publish their names and e-mails in the published article/ manuscript. Dedication: The article/ manuscript is not supported by a grant nor has it been created with the support of any company. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
Anorektální manometrie představuje diagnostickou modalitu vyhodnocující funkční parametry anorektální aktivity. V posledním desetiletí došlo k vývoji 3D High Resolution (HR) manometrie a jejímu rozšíření ve výzkumných i klinických podmínkách. Vývoj pevných katetrů s miniaturizovanými polovodičovými měřicími senzory umožnil velmi přesné měření s vysokým rozlišením a tvorbu 3D tlakových modelů anorekta. Ve srovnání s vodně-perfusními systémy poskytuje HR manometrie přesnější a detailnější data využitelná v posuzování funkčních poruch anorekta.
Anorectal manometry presents adiagnostic tool designed to evaluate functional parameters of anorectal activity. During the last decades, 3D High Resolution (HR) manometry has been developed. Solid catheters with miniaturized semiconductor sensors enable exact measurement with high resolution and creation of 3D pressure models of anorectum. In comparison with water-perfused catheters, HR manometry offers more exact and detailed data used for the assessment of anorectal functional disorders. Anorectal manometry should be performed in children with defecation stereotype disorders such as constipation or incontinence. In younger children, Hirschprung'sdisease can be confirmed/ruled out. In older children, functional impairment of anal sphincters, rectal sensation disorders or pelvis floor dysfunction can be diagnosed. Anorectal manometry should also be performed in children undergoing biofeedback therapy. Manometry protocol contains resting pressures of anal sphincters, squeeze manoeuvre pressure, bear down manoeuvre, cough reflex, rectoanal inhibition reflex, parameters of rectal sensitivity and compliance. Anorectal manometry results are used subsequently to determine the individualized treatment plan.
- Klíčová slova
- anorektální manometrie,
- MeSH
- anální kanál * fyziologie MeSH
- defekace fyziologie MeSH
- dítě MeSH
- fekální inkontinence diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- manometrie * metody MeSH
- nemoci rekta diagnóza MeSH
- zácpa diagnóza patofyziologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Prezentujeme kazuistiku rozsáhlé získané diafragmatické hernie u osmiletého chlapce s minimálními klinickými příznaky.
We present a case study of large aquired diapragmatic hernia in an 8-year old boy with subtle clinical signs and symptoms.
- MeSH
- asymptomatické nemoci terapie MeSH
- časná diagnóza MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- rentgendiagnostika hrudníku MeSH
- traumatická brániční kýla * diagnóza chirurgie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Apendicitida je jednou z nejčastějších diagnóz v dětské chirurgii a její terapie zahrnuje kombinaci chirurgické a antibiotické (ATB) léčby. Na základě medicíny založené na důkazech byla publikována nová doporučení pro její léčbu. Cílem práce bylo zhodnocení současné praxe v České republice z pohledu dětských chirurgů. Metoda: V multicentrické retrospektivní dotazníkové online studii bylo osloveno 15 dětských chirurgických pracovišť v ČR (univerzitní pracoviště, samostatná oddělení, ordinariáty dětské chirurgie na pracovištích všeobecné chirurgie). Dotazník obsahoval 10 otázek. Sledovanými parametry byly počty operací, operační přístup, ATB profylaxe a terapie, pooperační komplikace na jednotlivých pracovištích za rok 2017. K anonymnímu sběru dat byl použit program SurveyMonkey Inc. Questionnaire. Výsledky: Čtrnáct z patnácti oslovených pracovišť vyplnilo dotazník (93 %). V roce 2017 bylo provedeno 1379 apendektomií, z toho 456 (33 %) laparoskopicky s nutností konverze ve 2 %. Jedna čtvrtina pacientů měla komplikovanou apendicitidu (gangréna, perforace) a byla v 70 % operována klasicky. ATB profylaxe byla na 4 (29 %) pracovištích podána vždy, na 4 pracovištích podle rozhodnutí operatéra, na 4 pracovištích nebyla podána a na 2 pracovištích byla podána jen při laparoskopii. K ATB profylaxi bylo na všech pracovištích použito 5 druhů antibiotik. Při nálezu flegmonózní apendicitidy byla ATB terapeuticky podána vždy na 2 pracovištích (14 %), na 8 pracovištích (57 %) podle rozhodnutí operatéra a na 4 pracovištích podána nebyla. U komplikované apendicitidy byla ATB terapeuticky podána ve 100 % případů. Celkem bylo v souboru 6,7 % (93/1379) komplikací – po klasické apendektomii se vyskytly v 6,9 % (64/923), po laparoskopické apendektomii v 6,4 % (29/456). Závěr: Z dotazníkové studie vyplývá, že výsledky léčby apendicitidy u dětí jsou v České republice srovnatelné s literárně uváděnými výsledky. Na dětských chirurgických pracovištích v ČR převažovala v rozporu se zahraničním trendem klasická apendektomie nad laparoskopickým přístupem. Indikace ATB profylaxe a terapie u dětských pacientů s akutní apendicitidou je nejednotná, jak v rámci různých pracovišť napříč ČR, tak i v rámci jednoho pracoviště.
Introduction: Appendicitis is one of the most common diagnoses in pediatric surgery and its therapy involves a combination of surgical and antibiotic (ATB) treatment. Based on evidence-based medicine, new recommendations for its treatment have been published. The aim of this work was to evaluate current practice in the Czech Republic from the perspective of pediatric surgeons. Methods: In a multicentre retrospective online questionnaire, 15 pediatric-surgical departments in the Czech Republic (university clinics, independent departments, pediatric surgery ordinariates at general surgery departments) were addressed. The questionnaire contained 10 questions. The monitored parameters were the number of operations, surgical approach, ATB prophylaxis and therapy, postoperative complications at individual departments in 2017. SurveyMonkey Inc. questionnaire was used for anonymous data collection. Results: Fourteen of the fifteen surveyed departments completed the questionnaire (93%). In 2017, 1,379 appendectomies were performed, of which 456 (33%) were laparoscopically. The necessity of conversion was 2%. 1/4 of the patients had complicated appendicitis (gangrene, perforation) and were operated in 70% classically. ATB prophylaxis was always given in 4 (29%) departments, in 4 departments according to the surgeon's decision, in 4 departments it was not administered and in 2 departments ATB was administered only during laparoscopy. Five types of antibiotics were used for ATB prophylaxis at all departments. In cases of phlegmonous appendicitis, ATB was administered therapeutically in 2 departments (14%), in 8 departments (57%) as decided by the surgeon and in 4 departments it was not administered. In complicated appendicitis, ATB was therapeutically administered in 100% of cases. There were 6.7% (93/1379) complications overall - after classical appendectomy, they occurred in 6.9% (64/923), after laparoscopic appendectomy in 6.4% (29/456). Conclusion: In 2017, two-thirds of appendectomies were operated classically in the questioned departments. The prophylaxis and therapy of ATB vary from department to department and even varies inside one department. The percentages of complications and inconsistency in ATB use are comparable to those reported in the literature, however, we differ in the number of appendectomies performed laparoscopically.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antibiotická profylaxe MeSH
- apendektomie MeSH
- apendicitida * farmakoterapie chirurgie komplikace MeSH
- dítě MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Standardem léčby pacientů s karcinomem rekta je multidisciplinární přístup praktikovaný prostřednictvím multioborových indikačních seminářů v souladu s platnými guidelines. Základem léčby je radikální chirurgická resekce, která představuje jedinou potenciálně kurativní modalitu. Pacienti s lokálně pokročilým karcinomem lokalizovaným ve střední a distální třetině rekta (cT3-4cN0cM0 nebo jakékoliv cTcN1-2cM0) jsou indikování k neoadjuvantní radioterapii nebo radiochemoterapii. Postavení radioterapie je však předmětem narůstajících kontroverzí se snahou o přesnější vymezení indikací neoadjuvantní léčby. Data medicíny založené na důkazech ukazují, že neoadjuvantní RT je asociovaná s lepší lokální kontrolou onemocnění, avšak na přežívání pacientů nemá vliv. RT navíc vede k horším perioperačním výsledkům a velmi negativně ovlivňujeme funkčnost anorekta (a tím i kvalitu života) pacientů po sfinkter-záchovných resekcích rekta.
Multidisciplinary treatment approach in accordance with current guidelines represents a gold standard of care for patients with rectal cancer. Radical surgical resection is a fundamental and the only curative treatment modality. Patients with locally advanced rectal cancer (cT3-4N0M0 or anyTN1-2M0) are indicated for neoadjuvant radiotherapy or radiochemotherapy. However, there are many controversies regarding neoadjuvant radiotherapy indications in the available literature. Evidence-based medicine data suggest that neoadjuvant radiotherapy is associated with improved local control of the disease, but has no impact on patients’ survival. Moreover, neoadjuvant radiotherapy is associated with less favorable perioperative outcomes and significantly deteriorates anorectal function of patients after sphincter-preserving rectal resections.
- MeSH
- lidé MeSH
- morbidita MeSH
- nádory rekta * chirurgie radioterapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- prognóza MeSH
- radioterapie metody MeSH
- týmová péče o pacienty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- souhrny MeSH
Úvod: Stárnutí je celoživotní biologický proces, který je neodvratný a na jehož konci je stáří. Na konci roku 2016 žily v České republice téměř dva miliony občanů starších 65 let, což představuje 18,8 % populace. Dnes není výjimkou, že jsou operováni pacienti starší 80 let. V indikovaných případech přináší laparoskopická metoda v kolorektální chirurgii výhody i geriatrickým pacientům. Cílem práce bylo zjistit, zda je laparoskopická kolorektální chirurgie bezpečnou metodou i u geriatrických pacientů. Metoda: Retrospektivně byla analyzována data 1175 pacientů, kteří v období 2010−2016 podstoupili elektivní resekční výkon laparoskopickou nebo otevřenou technikou v oblasti tlustého střeva nebo konečníku. Sledovaná data zahrnovala základní charakteristiky operovaných pacientů, data související s operační diagnózou, operačním výkonem a pooperační průběh s hodnocením vzniklých komplikací. Pooperační komplikace byly hodnoceny podle klasifikace Clavien-Dindo. Relativní četnost pooperačních komplikací byla analyzována podle věku pacientů (<75 let, ≥75 let) ve vztahu k operační technice (laparoskopická, otevřená). Výsledky: Ve skupině laparoskopicky operovaných pacientů ve věku 75 let a starších byl signifikantně delší operační čas. Incidence pooperačních komplikací, morbidita i letalita byly vyšší ve skupině pacientů operovaných laparotomicky. Vzestup morbidity u této skupiny z 34 % na 44 % dosáhl statistické významnosti (p=0,046). Trend vzestupu mortality s věkem u laparotomicky operovaných pacientů statisticky významný nebyl. V laparoskopicky operované skupině se s věkem morbidita zvyšovala jen minimálně (z 32 % na 36 %) a letalita kopírovala situaci u laparotomických výkonů. Nižší incidence pooperačních komplikací u laparoskopicky provedených výkonů zejména u pacientů věku 75 let a starších se projevila v signifikantním zkrácení doby hospitalizace. Z pohledu závažnosti pooperačních komplikací u starších pacientů operovaných laparoskopicky byla potvrzena signifikantně nižší incidence méně závažných komplikací (Clavien-Dindo I–II). Závěr: Prodlužující se délka života („aging“) s sebou přináší mimo jiné i zvyšování počtu geriatrických pacientů s onemocněním v oblasti kolorekta, především zvýšením incidence komplikující se divertikulární choroby a kolorektálního karcinomu. Z faktů, uvedených v článku, vyplývá, že u geriatrických pacientů je laparoskopie i v oblasti kolorektální chirurgie stejně bezpečná a efektivní jako metoda laparotomická. Navíc po laparoskopické operaci mají nemocní menší bolesti, dochází ke zrychlení obnovení činnosti zažívacího traktu, zrychlení rekonvalescence a tím snížení výskytu možných komplikací, jako jsou například rané infekce.
Introduction: Aging is a lifelong irreversible biological process. At the end of 2016, almost two million residents older than 65 years lived in the Czech Republic (18.8% of the population). Today, surgery in patients over 80 years of age is no exception. The laparoscopic approach in colorectal surgery could bring benefits also in a reasonably selected group of geriatric patients. The aim of this study was to find out whether laparoscopic colorectal surgery is safe in elderly patients. Method: A retrospective analysis was performed of 1175 medical records of patients undergoing elective colon or rectal resection from 2010 to 2016 using the laparoscopic or open technique. The monitored data included characteristics of the patients, surgical diagnostic data, data related to the procedure and evaluation of the postoperative period including any complications. Clavien-Dindo classification was used to assess the severity of postoperative complications. The postoperative complications were analyzed in relation to the age (<75 years, ≥75 years) and operative technique (laparoscopic, open). Results: The duration of surgery was significantly longer in the laparoscopic group aged 75 years or older. The postoperative complications rate, morbidity and mortality increased in the open group with age. A statistically significant difference was observed in morbidity in the open technique group (44% vs 34%, p=0.046), without any significant difference in mortality. In the laparoscopic group, there was no significant difference in morbidity (36% vs 32%, not significant) and letality copied the situation observed in laparotomic procedures. The lower incidence of postoperative complications in laparoscopic procedures, particularly in patients over 75 years of age, was reflected in a significant shortening of the length of hospital stay. A significantly lower incidence of less serious postoperative complications (Clavien-Dindo I-II) was confirmed in the laparoscopic group in elderly patients. Conclusion: Among others, ageing is associated with an increasing number of elderly patients with colorectal diseases, especially with colorectal cancer or complicated diverticular disease. As follows from this article, the laparoscopic approach in colorectal surgery is as safe and effective as the laparotomic (open) approach. Moreover, laparoscopic surgery is associated with reduced pain, faster recovery of activity of the gastrointestinal tract, more rapid recovery and thus a reduced risk of some postoperative complications such as early infections.
- MeSH
- kolorektální chirurgie * metody MeSH
- komorbidita MeSH
- laparoskopie * MeSH
- laparotomie MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH