- MeSH
- dospělí MeSH
- fekální inkontinence * etiologie MeSH
- Hirschsprungova nemoc * komplikace MeSH
- lidé MeSH
- poporodní období MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Materiály a metody: Provedli jsme analýzu na 231 těhotných ženách. Proktolog provedl vyšetření pacientek třikrát: v I. trimestru (během prvních 15 týdnů), ve III. trimestru (29–40 týdnů) a 12 měsíců po porodu. Výsledky: Celkový počet pozorování fekální inkontinence u žen zapojených do studie byl 66 případů (28,6 %) zjištěných během poslední návštěvy. Rizikovými faktory pro fekální inkontinenci byl s vysokou pravděpodobností věk > 36 let (p = 0,001), nízká fyzická aktivita (p = 0,034), tři a více těhotenství s porodem (p = 0,022), anamnéza hemoroidů (p = 0,027), perianální diskomfort při první návštěvě (p = 0,045) a zácpa při první návštěvě (p = 0,006). Diskuze: Rizikové faktory spojené s těhotenstvím a porodem, které přispívají k výskytu fekální inkontinence, jsou multifaktoriální a zahrnují např. vícečetné porody spojené s poškozením pánevních svalů nebo svalů análního svěrače, chronickou zácpu, věk a vaginální porody, nicméně momentálně neexistuje jasný koncept prevence fekální inkontinence u těhotných žen. Závěr: Prevalence fekální inkontinence u těhotných žen činí 12,9 % a po roce od porodu stoupá na 28,6 %. Nejběžnějším symptomem byl nepřirozený únik střevních plynů. Rizikové faktory spojené s výskytem fekální inkontinence zahrnovaly věk > 36 let, nízkou fyzickou aktivitu, tři nebo více těhotenství vedoucích k porodu, anamnézu hemoroidů, perianální nepohodlí a zácpu v I. trimestru těhotenství.
Materials and methods: We conducted an analysis on 231 pregnant women. A proctologist examined the patients three times: in the 1st trimester (within the first 15 weeks), in the 3rd trimester (29–40 weeks), and 12 months after childbirth. Results: The total number of fecal incontinence observations among women included in the study was 66 cases (28.6%), detected at the final visit. Risk factors for fecal incontinence with a high probability were age over 36 years (P = 0.001), low physical activity (P = 0.034), three or more pregnancies resulting in childbirth (P = 0.022), history of hemorrhoids (P = 0.027), perianal discomfort on the first visit (P = 0.045), and constipation on the first visit (P = 0.006). Factors such as being overweight, marital status, education, living conditions, living area, and infant size did not have significance for fecal incontinence. Discussion: Pregnancy- and obstetric-related risk factors contributing to fecal incontinence are multifactorial, including factors such as multiple childbirths with trauma to the pelvic muscles or anal sphincter muscles, chronic constipation, age, and vaginal deliveries. However, currently, there is no clear concept for the prevention of fecal incontinence in pregnant women. Conclusion: The prevalence of fecal incontinence among pregnant women is 12.9%, which increases to 28.6% one year after childbirth. The most common complaint was involuntary passage of intestinal gas. Risk factors for fecal incontinence with a high probability included being over 36-years old, low physical activity, three or more pregnancies resulting in childbirth, a history of hemorrhoids, perianal discomfort, and constipation in the 1st trimester of pregnancy.
BACKGROUND AND AIMS: Fecal incontinence (FI) improvement following injection of autologous skeletal muscle-derived cells has been previously suggested. This study aimed to test the efficacy and safety of said cells through a multicenter, placebo-controlled study, to determine an appropriate cell dose, and to delineate the target patient population that can most benefit from cell therapy. METHODS: Patients experiencing FI for at least 6 months were randomized to receive a cell-free medium or low or high dose of cells. All patients received pelvic floor electrical stimulation before and after treatment. Incontinence episode frequency (IEF), FI quality of life, FI burden assessed on a visual analog scale, Wexner score, and parameters reflecting anorectal physiological function were all assessed for up to 12 months. RESULTS: Cell therapy improved IEF, FI quality of life, and FI burden, reaching a preset level of statistical significance in IEF change compared with the control treatment. Post hoc exploratory analyses indicated that patients with limited FI duration and high IEF at baseline are most responsive to cells. Effects prevailed or increased in the high cell count group from 6 to 12 months but plateaued or diminished in the low cell count and control groups. Most physiological parameters remained unaltered. No unexpected adverse events were observed. CONCLUSIONS: Injection of a high dose of autologous skeletal muscle-derived cells followed by electrical stimulation significantly improved FI, particularly in patients with limited FI duration and high IEF at baseline, and could become a valuable tool for treatment of FI, subject to confirmatory phase 3 trial(s). (ClinicalTrialRegister.eu; EudraCT Number: 2010-021463-32).
Cíl: Cílem této studie bylo zlepšit znalosti o dermatitidě spojené s inkontinencí (IAD) u sester, které pečují o hospitalizované pacienty s fekální inkontinencí (FI). Metodika: Jedná se o deskriptivní průřezovou výzkumnou studii, ve které byl k vyhodnocení znalostí o IAD použit design jedné skupiny před a po testování. Studie zahrnovala 60 sester a edukační sezení o IAD trvalo přibližně 60 minut. Byla zahrnuta témata, která odkazovala na definici, prevenci a léčbu IAD. K testování rozdílů ve znalostech o IAD mezi sestrami byly použity McNemarův test a Wilcoxonův párový test. Výsledky: Sestry po edukačních sezeních prokázaly vysoce statisticky významně lepší znalosti o FI a jejím vlivu na výskyt IAD a také o možnostech prevence a léčby (p < 0,001). Průměrná hodnota celkového skóre ve znalostním testu byla po edukaci vý- znamně vyšší (8,66 ± 1,50) než průměrná hodnota celkového skóre v testu před edukací (6,82 ± 1,50). Závěr: Bylo zjištěno, že sestry po edukaci vykazovaly lepší znalosti v klasifikaci, rizikových faktorech, prevenci a léčbě IAD. Znalosti o IAD u sester je nutné průběžně vyhodnocovat pro plánování vzdělávacích programů s cílem zajistit lepší výsledky v léčbě pacientů.
Background: The aim of the present study was to improve the knowledge of incontinence-associated dermatitis (IAD) among nurses who take care of hospitalised patients with faecal incontinence (FI). Methods: This is a descriptive cross-sectional research study in which a design of one group before and after the testing was used to evaluate knowledge about IAD. The study included 60 nurses, and the IAD educational sessions lasted for about 60 minutes. They included topics that referred to the definition, prevention, and treatment of IAD. The McNemar test and Wilcoxon's matched-pairs test were used to test the differences in IAD knowledge among nurses. Results: After the education sessions, nurses showed highly statistically significant better knowledge about FI and its influence on the occurrence of IAD, as well as the possibilities of prevention and treatment (p < 0.001). The mean value of the total score on the knowledge test was significantly higher after the education (8.66 ± 1.50) than the mean value of the total score on the test before the education (6.82 ± 1.50). Conclusion: It was found that nurses showed better knowledge in classification, risk factors, prevention, and treatment of IAD after education. It is necessary to continuously evaluate the knowledge of IAD among nurses to plan educational programmes, with the aim of providing better outcomes in patient treatment.
Močová nebo fekální inkontinence se řadí mezi nemoci značně omezující každodenní činnosti a snižující kvalitu života nemocného. Nezastupitelnou roli v terapii samovolného úniku moči/stolice má ošetřující lékař, který nejen určí správný stupeň a rozsah inkontinence, ale také navrhne vhodnou terapii pro daného pacienta. Nezbytnou součástí péče o inkontinentní pacienty jsou pak vhodné zdravotnické prostředky, které do značné míry přispívají ke zlepšení kvality života těchto pacientů. Tento článek představuje upravenou a aktualizovanou verzi dvou předchozích publikací autorů, které byly zveřejněny v časopise Praktické lékárenství. Jeho cílem je lékařům s oprávněním předepisovat inkontinenční pomůcky přiblížit základní typy těchto prostředků, společně s vybranými zástupci dostupnými na českém trhu.
Urinary or faecal incontinence represents diseases severely limiting the patient's daily activities and decreasing their quality of life. The irreplaceable role in the therapy of spontaneous leakage of urine/faeces has physicians, who not only determine the degree and extent of incontinence but also suggest a suitable treatment for the patient. Medical devices significantly contribute to improving the quality of life of incontinent patients and, therefore, represent an essential part of therapy. This article represents an edited and updated version of two previous publications of authors that were published in the journal Praktické lékárenství. It aims to introduce the basic types of incontinence devices to the doctors authorized to prescribe these aids, including the selected examples available on the Czech market.
- MeSH
- fekální inkontinence * ekonomika terapie MeSH
- hygienické absorpční vložky ekonomika MeSH
- inkontinence moči * ekonomika terapie MeSH
- lékařské předpisy MeSH
- lidé MeSH
- náklady na zdravotní péči MeSH
- vložky pro inkontinentní pacienty ekonomika MeSH
- zdravotní pojištění MeSH
- zdravotnické prostředky ekonomika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíl: Shrnutí informací o možnostech rekonstrukce rozsáhlých porodních poranění zahrnujících poranění řitního svěrače. Metodika: Literární přehled dostupných informací o možnostech rekonstrukce rozsáhlých poranění řitního svěrače a srovnání s vlastními výsledky v podmínkách rozvojového světa. Závěr: Rozsáhlá porodní poranění hráze jsou závažná poranění, která vyžadují adekvátní a včasnou péči. V podmínkách rozvojového světa mnohem častěji dochází k dehiscenci hráze a následnému rozvoji anální inkontinence. I s odstupem několika let je však naděje na zlepšení stavu při provedení adekvátní sutury.
Objective: Summarize information on reconstruction possibilities of extensive obstetrical injuries including anal sphincter injuries. Methods: Review of available information on the possibilities of reconstruction of severe obstetrical injuries including anal sphincter and comparison with own results in the developing countries. Conclusion: Extensive obstetrical injuries of the perineum are major problem that require adequate and early treatment. In the developing countries, perineum dehiscence and the subsequent development of anal incontinence occur much more often. Even after several years, however, there is hope for an improvement in the condition if an adequate suture is performed.
- MeSH
- anální kanál * chirurgie zranění MeSH
- dospělí MeSH
- fekální inkontinence chirurgie etiologie MeSH
- kolorektální chirurgie * metody MeSH
- komplikace porodu MeSH
- lidé MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Poruchy pánevního dna a anorektální dysfunkce jsou významnou příčinou diskomfortu mnoha žen. V důsledku ostychu a studu přicházejí ženy k vyšetření až po delší době trvání potíží, většinou pro progredující poruchy defekace a kontinence. I přes nízkou morbiditu mají anorektální dysfunkce velmi významný vliv na kvalitu života pacienta, proto by měla být diagnostika a následně i léčba zaměřena na veškerou možnou příčinu. Gastroenterologické vyšetření může hrát významnou roli v primárním záchytu, ale i v multioborovém diagnostickém procesu patologie pánevního dna. Stejně tak koloproktologie je neodmyslitelnou součástí diagnosticko-terapeutického algoritmu pánevních dysfunkcí. Cílem příspěvku je poskytnout informace o patofyziologii, diagnostice a léčbě anorektálních poruch z pohledu koloproktologa. Anorektální dysfunkce jsou multioborovým problémem, proto pro dosažení dobrých výsledků léčby je nezbytně nutná kooperace různých oborů.
Disorders of the pelvic floor and anorectal dysfunction are a major cause of discomfort for many women. As a result of shyness and embarrassment, women come for medical examination after a longer period of difficulties, mostly for progressive disorder of defecation and continence. Despite the low morbidity, anorectal dysfunctions have a very significant impact on patient's quality of life and therefore diagnosis and subsequent treatment should be aimed at every possible cause. Gastroenterological examination can play an important part In primary detection, but also in the multidisciplinary diagnostic process of pelvic floor pathology. Likewise, coloproctology is an integral part of the diagnostic-therapeutic algorithm of pelvic dysfunctions. The aim of the article is to provide information on the pathophysiology, diagnosis and treatment of anorectal disorders from the perspective of coloproctology. Anorectal dysfunctions are a multidisciplinary problem, therefore, to achieve good treatment results, the cooperation of different specializations is essential.
- Klíčová slova
- anorektální dysfunkce,
- MeSH
- defekace MeSH
- fekální inkontinence * diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- pánevní dno patologie MeSH
- prolaps dělohy etiologie komplikace terapie MeSH
- prolaps pánevních orgánů * etiologie komplikace terapie MeSH
- prolaps rekta * etiologie komplikace terapie MeSH
- rektokéla diagnóza etiologie komplikace MeSH
- zácpa diagnóza etiologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
OBJECTIVES: Obstetrical anal sphincter injuries (OASIS) are complications of vaginal delivery. Unrepaired anal sphincter after delivery increases the risk of anal incontinence. The aim of our study is to search for residual defect after OASI repair by 4D introital ultrasound (US). We hypothesised that imaging prior to hospital discharge would show the same number of defects as assessment at 3 months. STUDY DESIGN: This is a retrospective analysis of 138 patients with immediate repair after OASIS. Since 2009, we have been routinely inviting all our patients with OASIS to the perineal clinic for postoperative follow-up. We scheduled the first visit before discharge from hospital and followed up with a second visit after three months. During both visits, patients underwent transperineal 4D ultrasound examination. We provided examination while at rest and during contraction; volumes were saved for further evaluation. RESULTS: Eighty-one patients (58.7%) completed both exams and were included in the analysis. Residual external anal sphincter defect was found in 17.3% at the first visit versus 13.6% at the second (delayed) visit. We were not able to assess the sphincter in 9.9% at early versus none in the delayed examination. In 9.9%, the residual defect was not confirmed by the second examination, and in 4.9% the residual defect was missed by the first examination. CONCLUSIONS: In conclusion, we have found that a 3 month scan yields a smaller number of defects than a scan before discharge.
- MeSH
- anální kanál diagnostické zobrazování zranění MeSH
- fekální inkontinence * diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- komplikace porodu * MeSH
- lidé MeSH
- perineum zranění MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- těhotenství MeSH
- ultrasonografie metody MeSH
- vedení porodu škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Anorectal dysfunction (ARD), especially bowel incontinence, frequently compromises the quality of life in multiple sclerosis (MS) patients. The effect of rehabilitation procedures has not been clearly established. OBJECTIVE: To determine the effect of an individualized rehabilitation approach on bowel incontinence and anorectal pressures. METHODS: MS patients with ARD underwent 6-months of individually targeted biofeedback rehabilitation. High resolution anorectal manometry (HRAM) and St. Mark's Fecal Incontinence Scores (SMIS) were completed prior to rehabilitation, after 10 weeks of supervised physiotherapy, and after 3 months of self-treatment. RESULTS: Ten patients (50%) completed the study. Repeated measures analysis of variance (ANOVA) demonstrated significant improvement in the SMIS questionnaire over time [14.00 baseline vs. 9.70 after supervised physiotherapy vs. 9.30 after self-treatment (p = 0.005)]. No significant improvements over time were noted in any HRAM readings: maximal pressure [49.85 mmHg baseline vs. 57.60 after supervised physiotherapy vs. 60.88 after self-treatment (p = 0.58)], pressure endurance [36.41 vs. 46.89 vs. 49.95 (p = 0.53)], resting pressure [55.83, vs 52.69 vs. 51.84 (p = 0.704)], or area under the curve [230.0 vs. 520.8 vs. 501.9 (p = 0.16)]. CONCLUSIONS: The proposed individualized rehabilitation program supports a positive overall effect on anorectal dysfunction in MS patients.
- MeSH
- biofeedback (psychologie) MeSH
- fekální inkontinence * etiologie MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- manometrie MeSH
- pilotní projekty MeSH
- roztroušená skleróza * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
