Cíl: Cílem studie bylo zjistit, jak často je u dětí s chronickou sekretorickou otitidou (OMS) přítomný extraezofageální reflux (EER). Metody: Do prospektivní studie byli zařazeni dětští pacienti ve věku 1-5 let, u kterých byla indikována z důvodu OMS myringotomie s/bez zavedení tlak vyrovnávající trubičky (TVT). Pokud byly přítomné adenoidní vegetace, byla zároveň indikována adenoidektomie. Rodiče vyplnili dotazník obsahující demografická data a anamnestická data týkající se příznaků refluxu a středoušních zánětů u dítěte. Diagnostika EER byla provedena několika metodami. Přítomnost pepsinu ve středouší (nepřímý znak EER) byla zjišťována pomoci Peptestu. U dětí, které byly indikovány kromě myringotomie současně k adenoidektomii, bylo provedeno i měření orofaryngeálního pH systémem Restech a vyšetření pepsinu z hltanové mandle imunohistochemickými metodami. Výsledky: Do studie bylo od června 2012 do června 2013 zařazeno 38 dětí. Pepsin ve středouší byl prokázán pomoci Peptestu u 12 dětí (32 %). U 15 dětí byla provedena kromě myringotomie i adenoidektomie. V této skupině bylo provedeno měření pH v orofaryngu systémem Restech a histologické imunohistochemické vyšetření přítomnosti pepsinu ve vzorku z hltanové mandle. EER byl měřením orofaryngeálního pH (Restech) zjištěn u 10 dětí z 15 (67 %). U 3 dětí s prokázaným EER při vyšetření orofaryngeálního pH byla prokázána také přítomnost pepsinu ve středouší pomocí Peptestu. U těchto 3 pacientů byl zaznamenán pomoci Restechu výrazný EER. U dalších dětí, u kterých byl Peptest negativní, byl pomocí Restechu zjištěn mírnější EER. Imunohistochemické vyšetření hltanové mandle neprokázalo pepsin u žádného z vyšetřovaných dětí. Závažnost problémů udávaných rodiči v dotazníku nekorelovala s výsledky orofaryngeální pH-metrie a Peptestu. Závěr: Přítomnost pepsinu ve středouší (nepřímý znak patologického EER) byla zjištěna u 12 z 38 (32 %) pacientů s OMS. Vyšetřením orofaryngeálního pH byl EER prokázán u 2/3 pacientů s OMS. Diagnostika EER pomoci těchto dvou metod je jednoduchá a dětmi dobře tolerována; obě metody lze kombinovat, a tím diagnostiku EER u pacientů s OMS zpřesnit. Imunohistochemické vyšetření pepsinu z hltanové mandle není pro stanovení EER vhodné. Na základě našich výsledků lze předpokládat, že 1/3 pacientů s OMS by mohla profitovat z antirefluxní léčby (dieta, režimová opatření, inhibitory protonové pumpy).

Objective: The study investigated the frequency of extraesophageal refflux (EER) in children with chronic otitis media with effusion (OME). Methods: The prospective study included child pa-tients at the age of one to five years of age, who were indicated myringotomy with or without pressure equalizing tube because they suffered from OME. When the adenoid vegetation was present, adenoidectomy was indicated as well. The parents filled outa questionnaire containing demographic and anamnesis data concerning the signs of reflux and middle ear inflammation in their children. EER was diagnosed by several methods. The presence of pepsin in the middle ear (an indirect EER sign) was estimated by means of the Peptest. Children indicated myringotomy as well as adenoidectomy the authors measured oropharyngeal pH by the Restech system and pepsin in the pharyngeal tonsil was determined by immunohistochemical methods. Results: Thirty eight children were included in the study from June 2012 till June 2013. Pepsin in the middleear was determined by means of the Peptest in 12 children (32%). The simultaneous myringotomy and adenoidectomy was performed in 15 children. In this group the authors measured pH in oropharynx by the Restech system and the presence of pepsin in a sample from the pharyngeal tonsil by immunohistochemical examination. EER was determinedin 10 out of 15 children (67%) by measuring oropharyngeal pH (Restech). In three children with demonstrated EER during examination of oropharyngeal pH the authors also demonstrated the present of pepsin in middle ear by means of the Peptest. A marked EER was demonstrated in three of these patients by the Restech. In other children with a negative Peptest, a milder form of EER was determined by Restech. Immunohistochemical examination of pharyngeal tonsil did not show pepsin in any of the children examined. The severity if the problem reported by the parents did not correlate with the results of oropharyngeal pH metry and Peptest. Conclusion: The presence of pepsin in middle ear (an indirect sign of pathological EER) was established in 12 out of 37 (32%) patients with OME. The examination of oropharyngeal pH was demonstrated by EER in two thirds of patients with OME. The EER diagnostics by means of these two methods is simple and well tolerated by the children, both methods can be combined and the EER diagnostics in OME patients is therefore more precise. Immunohistochemical examination of pepsin from the nasopharyngeal tonsil does not seem suitable for the establishment of EER. Based on our results we suppose that one third of patients with OME could benefit from antireflux therapy (diet, regiment measures, proton pumps).

Katedra kraniofaciálních oborů Lékařská fakulta Ostravská univerzita v Ostravě

Otorinolaryngologická klinika FN Ostrava

Ústav patologie FN Ostrava

Diagnostics of Extraesophageal Reflux in Children with Chronic Otitis Media with Effusion