Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je multifaktoriálně podmíněný patologický stav, jehož klíčovým symptomem jsou nepříjemné urgence. V celosvětové populaci ve věku nad 40 let má prevalenci okolo 17 % a se zvyšujícím se věkem prevalence dále stoupá. Postiženým ženám i mužům značně zhoršuje kvalitu života. Vzhledem k velké incidenci a vysoké prevalenci, které 2–4krát převyšují např. prevalenci diabetes mellitus, asthma bronchiale nebo urolitiázy, představuje syndrom OAB závažný medicínský i velký společensko-ekonomický problém. Medikamentózní léčba by měla být zahájena až po komplexním vyšetření a měla by být spojena s úpravou životního stylu a dietními opatřeními. Doposud nepřekonaným zlatým standardem farmakologické léčby jsou léky s anticholinergním účinkem, podle charakteru obtíží v monoterapii nebo v kombinaci s jiným preparátem. Léčba hyperaktivního měchýře anticholinergními preparáty má stále jisté limity. Zejména vedlejší nežádoucí účinky méně selektivních preparátů vedou u vysokého procenta pacientů/-ek k přerušení léčby. Začátkem roku 2014 byl na český trh uveden nový, dlouho očekávaný lék působící jako agonista beta3-adrenoreceptorů detrusoru. Po více než třiceti letech užívání anticholinergních preparátů slibuje možnost léčby syndromu OAB zcela odlišným způsobem. Při obtížích rezistentních na farmakoterapii lze indikovat miniinvazívní léčbu aplikací botulinotoxinu do svalové části močového měchýře. Pokud žádná z konzervativních nebo miniinvazívních metod nezajistí zmírnění obtěžujících symptomů OAB, je ke zvážení léčba chirurgická.

Overactive bladder syndrome (OAB) is a condition caused by multiple factors, urgency being its key symptom. OAB prevalence reaches approximately 17% worldwide among people over 40 years old and increases with age. Men and women with OAB suffer from a substantially decreased quality of life. Given its incidence and prevalence, which exceeds that of diabetes mellitus, asthma bronchiale or urolithiasis two- to three-fold, OAB is a major medical, social and economical problem. Pharmacological treatment should be started only after a thorough investigation and should be associated with lifestyle changes and dietary measures. Anticholinergics are the gold standard pharmacological treatment for OAB, either as monotherapy or combined with another drug class according to specific symptoms. OAB anticholinergic treatment, however, has some limitations. Serious side effects of non-selective drugs in particular lead to treatment cessation in a high percentage of patients. At the beginning of 2014 has been introduced to the Czech market a new impatiently awaited drug, which acts as a beta-3-adrenoreceptor agonist. After more than 30 years of treating OAB with anticholinergic drugs, it promises a new and different treatment option. If the symptoms do not respond to therapy sufficiently or are resistant do medical treatment, botulinum toxin administration into the detrusor muscle is an option. If none of the conservative/mini-invasive methods leads to symptom relief, surgical treatment can be considered.

Trends in the treatment of the overactive bladder syndrome

Literatura