Úvod: Autoři prezentují soubor hospitalizovaných pacientů s peritonzilárními komplikacemi v období let 2003–2012. Cílem práce bylo porovnat jednotlivé typy léčby a data využít k optimalizaci terapie. Výsledky: Ve sledovaném období bylo pro peritonzilární komplikaci angíny hospitalizováno 587 pacientů, děti tvořily 29 % souboru. V 67 % případů byl prokázán jednostranný peritonzilární absces, 32 % pacientů bylo léčeno ve stadiu flegmóna, v 1 % byl prokázán oboustranný peritonzilární absces. Analýzou zánětlivých markerů jsme neprokázali statistický rozdíl v hodnotách CRP (p = 0,25) i Leu (p = 0,88) mezi skupinami peritonzilární flegmóny a peritonzilární absces. Při porovnání dětí (0-18let) a dospělých s peritonzilární komplikací jsme zjistili statisticky významný rozdíl v hodnotě CRP (p = 0,0037), ne však v hodnotě Leu (p = 0,36). V případě peritonzilární flegmóny jsme parenterálně v monoterapii podali převážně chráněné aminopeniciliny (58 %) a penicilin (26 %). Peritonzilární absces byl léčen parenterálně převážně v monoterapii penicilinem (60 %) a chráněnými aminopeniciliny (30 %). První ataka peritonzilární flegmóny byla v 90 % řešena konzervativně, v 8 % jednostrannou tonzilektomii, ve 2 % oboustrannou tonzilektomii. První ataka peritonzilárního abscesu byla řešena ve 34 % jednostrannou tonzilektomii, ve 32 % oboustrannou tonzilektomií, ve 31 % incizí abscesu, ve 3 % došlo ke spontánní perforaci před lékařským ošetřením a v 0,3 % punkcí a opakovanou aspirací abscesu. Ze 118 pacientů, kteří byli léčeni incizí peritonzilárního abscesu, došlo k recidivě peritonzilární komplikace u 14 (12 %) pacientů. Ze 165 pacientů léčených konzervativně pro flegmónu jich pro recidivu bylo přijato 13 (8 %). Ze 135 pacientů po jednostranné tonzilektomii byli pro recidivu přijati 3 (2 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace byla u všech dětí provedena tonzilektomie, u dospělých pacientů v 86 %. Krvácení po tonzilektomii bylo zjištěno u 22 (7 %) dospělých pacientů operovaných pro peritonzilární komplikaci. Závěr: V léčbě peritonzilární komplikace upřednostňujeme penicilinová antibiotika. Při volbě způsobu drenáže peritonzilárního abscesu postupujeme vždy individuálně s přihlédnutím k věku, celkovému stavu a přání pacienta. V případě konzervativní terapie je riziko recidivy peritonzilární komplikace 8–12 %, tonzilektomie přináší nižší riziko recidivy onemocnění, avšak prodlužuje hospitalizaci a přináší riziko pooperačního krvácení (v 7 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace vždy doporučujeme tonzilektomii

Introduction: The authors present a group of patients hospitalized with peritonsillar complications over the period from 2003 to 2012. The aim of the study was to compare different types of treatment and to use the data for optimization of therapy. Results: A total of 587 patients were hospitalized during the study period for peritonsillar complications of tonsillitis; Children accounted for 29% of the group. Unilateral peritonsillar abscess was demonstrated in 67% of cases, while 32% of patients were treated for phlegmon, and 1% of the patients had confirmed bilateral peritonsillar abscess. Analysis of inflammatory markers revealed no statistical difference in the CRP (p=0.25) and Leu (p=0.88) values between the groups. When comparing children (0-18 years of age) and adults with peritonsillar complications, we found a statistically significant difference in the CRP values (p=0.0037), but not in Leu values (p=0.36). Patients with peritonsillar phlegmon received parenteral treatment as monotherapy, predominantly protected aminopenicillins (58%) and penicillin (26%). Peritonsillar abscess was treated parenterally, mainly by monotherapy with penicillin (60%) and protected aminopenicillins (30%). The first attack of peritonsillar phlegmon was managed conservatively (90% of cases) or by unilateral tonsillectomy (8%) or bilateral tonsillectomy (2%). The first attack of peritonsillar abscess was managed by unilateral tonsillectomy (34% of cases), bilateral tonsillectomy (32% of cases), abscess incision (31%), 3% of patients developed spontaneous perforation before receiving medical treatment, and aspiration of the abscess was performed in 0.3% of the patients. Of 118 patients who were treated by peritonsillar abscess incision, peritonsillar complications recurred in 14 (12%) patients. Of 165 patients who received surgical treatment for phlegmon, 13 patients (8%) were admitted for recurrence. Of 135 patients with unilateral tonsillectomy, 3 patients (2%) were admitted for recurrence. In the group of patients with recurrence of peritonsillar complications, tonsillectomy was performed in all children, and in 86% of adults. Bleeding after tonsillectomy was found in 22 (7%) adults who had received surgical treatment for peritonsillar complications. Conclusion: We prefer penicillin antibiotics for treatment of peritonsillar complications. When choosing the method of peritonsillar abscess drainage, we use an individualized approach considering the patient’s age, overall condition and wishes. The risk of recurrence of peritonsillar complications is about 8-12% for conservative therapy, while tonsillectomy gives a lower risk of disease recurrence, but prolongs hospitalization and carries the risk of postoperative bleeding (7%). We always recommend tonsillectomy in patients with the recurrence of peritonsillar complications.

Katedra informatiky a kvantitativních metod Fakulta informatiky a managementu Univerzita Hradec Králové

Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku FN Hradec Králové LF UK v Hradci Králové

Ústav klinické mikrobiologie Fakultní nemocnice Hradec Králové

Peritonsillar complications of acute inflammations of palatine tonsils (a retrospective study)