Úvod: Autoři prezentují soubor hospitalizovaných pacientů s peritonzilárními komplikacemi v období let 2003–2012. Cílem práce bylo porovnat jednotlivé typy léčby a data využít k optimalizaci terapie. Výsledky: Ve sledovaném období bylo pro peritonzilární komplikaci angíny hospitalizováno 587 pacientů, děti tvořily 29 % souboru. V 67 % případů byl prokázán jednostranný peritonzilární absces, 32 % pacientů bylo léčeno ve stadiu flegmóna, v 1 % byl prokázán oboustranný peritonzilární absces. Analýzou zánětlivých markerů jsme neprokázali statistický rozdíl v hodnotách CRP (p = 0,25) i Leu (p = 0,88) mezi skupinami peritonzilární flegmóny a peritonzilární absces. Při porovnání dětí (0-18let) a dospělých s peritonzilární komplikací jsme zjistili statisticky významný rozdíl v hodnotě CRP (p = 0,0037), ne však v hodnotě Leu (p = 0,36). V případě peritonzilární flegmóny jsme parenterálně v monoterapii podali převážně chráněné aminopeniciliny (58 %) a penicilin (26 %). Peritonzilární absces byl léčen parenterálně převážně v monoterapii penicilinem (60 %) a chráněnými aminopeniciliny (30 %). První ataka peritonzilární flegmóny byla v 90 % řešena konzervativně, v 8 % jednostrannou tonzilektomii, ve 2 % oboustrannou tonzilektomii. První ataka peritonzilárního abscesu byla řešena ve 34 % jednostrannou tonzilektomii, ve 32 % oboustrannou tonzilektomií, ve 31 % incizí abscesu, ve 3 % došlo ke spontánní perforaci před lékařským ošetřením a v 0,3 % punkcí a opakovanou aspirací abscesu. Ze 118 pacientů, kteří byli léčeni incizí peritonzilárního abscesu, došlo k recidivě peritonzilární komplikace u 14 (12 %) pacientů. Ze 165 pacientů léčených konzervativně pro flegmónu jich pro recidivu bylo přijato 13 (8 %). Ze 135 pacientů po jednostranné tonzilektomii byli pro recidivu přijati 3 (2 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace byla u všech dětí provedena tonzilektomie, u dospělých pacientů v 86 %. Krvácení po tonzilektomii bylo zjištěno u 22 (7 %) dospělých pacientů operovaných pro peritonzilární komplikaci. Závěr: V léčbě peritonzilární komplikace upřednostňujeme penicilinová antibiotika. Při volbě způsobu drenáže peritonzilárního abscesu postupujeme vždy individuálně s přihlédnutím k věku, celkovému stavu a přání pacienta. V případě konzervativní terapie je riziko recidivy peritonzilární komplikace 8–12 %, tonzilektomie přináší nižší riziko recidivy onemocnění, avšak prodlužuje hospitalizaci a přináší riziko pooperačního krvácení (v 7 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace vždy doporučujeme tonzilektomii
Introduction: The authors present a group of patients hospitalized with peritonsillar complications over the period from 2003 to 2012. The aim of the study was to compare different types of treatment and to use the data for optimization of therapy. Results: A total of 587 patients were hospitalized during the study period for peritonsillar complications of tonsillitis; Children accounted for 29% of the group. Unilateral peritonsillar abscess was demonstrated in 67% of cases, while 32% of patients were treated for phlegmon, and 1% of the patients had confirmed bilateral peritonsillar abscess. Analysis of inflammatory markers revealed no statistical difference in the CRP (p=0.25) and Leu (p=0.88) values between the groups. When comparing children (0-18 years of age) and adults with peritonsillar complications, we found a statistically significant difference in the CRP values (p=0.0037), but not in Leu values (p=0.36). Patients with peritonsillar phlegmon received parenteral treatment as monotherapy, predominantly protected aminopenicillins (58%) and penicillin (26%). Peritonsillar abscess was treated parenterally, mainly by monotherapy with penicillin (60%) and protected aminopenicillins (30%). The first attack of peritonsillar phlegmon was managed conservatively (90% of cases) or by unilateral tonsillectomy (8%) or bilateral tonsillectomy (2%). The first attack of peritonsillar abscess was managed by unilateral tonsillectomy (34% of cases), bilateral tonsillectomy (32% of cases), abscess incision (31%), 3% of patients developed spontaneous perforation before receiving medical treatment, and aspiration of the abscess was performed in 0.3% of the patients. Of 118 patients who were treated by peritonsillar abscess incision, peritonsillar complications recurred in 14 (12%) patients. Of 165 patients who received surgical treatment for phlegmon, 13 patients (8%) were admitted for recurrence. Of 135 patients with unilateral tonsillectomy, 3 patients (2%) were admitted for recurrence. In the group of patients with recurrence of peritonsillar complications, tonsillectomy was performed in all children, and in 86% of adults. Bleeding after tonsillectomy was found in 22 (7%) adults who had received surgical treatment for peritonsillar complications. Conclusion: We prefer penicillin antibiotics for treatment of peritonsillar complications. When choosing the method of peritonsillar abscess drainage, we use an individualized approach considering the patient’s age, overall condition and wishes. The risk of recurrence of peritonsillar complications is about 8-12% for conservative therapy, while tonsillectomy gives a lower risk of disease recurrence, but prolongs hospitalization and carries the risk of postoperative bleeding (7%). We always recommend tonsillectomy in patients with the recurrence of peritonsillar complications.
- MeSH
- biochemická analýza krve MeSH
- C-reaktivní protein MeSH
- celulitis farmakoterapie chirurgie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- drenáž MeSH
- hospitalizace MeSH
- krční mandle * patologie MeSH
- leukocyty MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- peniciliny terapeutické užití MeSH
- peritonzilární absces * farmakoterapie chirurgie MeSH
- pooperační krvácení MeSH
- předškolní dítě MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- tonzilektomie statistika a číselné údaje využití MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cílem této retrospektivní studie bylo zhodnocení účinnosti různých chirurgických přístupů používaných při léčbě obstrukčního sleep apnoe syndromu (OSAS): oboustranné tonzilektomie, samotné uvulopalatopharyngoplastiky (UPPP), uvulopalatopharyngoplastiky kombinované s radiofrekvenční termoterapií (RFITT) kořene jazyka a kombinovaný výkon UPPP+RFITT kořene jazyka doplněný o septoplastiku. Studie zahrnovala 133 pacientů, kteří podstoupili jednodobý chirurgický zákrok. Základním kritériem úspěšnosti bylo posouzení změn apnoe-hypopnoe indexu určeného celonoční monitorací před výkonem a 6 měsíců po výkonu. Dále byla hodnocena subjektivní odezva pacienta a množství chirurgických komplikací. Průměrná úspěšnost chirurgické léčby byla 51%, lepší výsledky byly zaznamenány u pacientů s lehčím stupněm OSAS. Při porovnání jednotlivých výkonů se efektivita pohybovala v rozpětí 45-71 %, kdy kombinované výkony dosahovaly mírně vyšších hodnot než samotná UPPP. Celkové či částečné subjektivní zlepšení obtíží popisovalo 84 % pacientů. Komplikace výkonu se vyskytly pouze u 3 % pacientů.
The aim of this retrospective study is to evaluate the effectivity of several surgical procedures for the treatment of obstructive sleep apnea syndrome (OSAS): bilateral tonsillectomy, uvulopalatopharyngoplasty (UPPP), uvulopalatopharyngoplasty combined with radiofrequency induced thermotherapy (RFITT) of the base of the tongue and UPPP + RFITT of the base of the tongue with septoplasty. The study included 133 patients, who underwent one-time surgical procedure. Basic criteria of success were changes in apnea-hypopnea index measured by whole night polygraphy before and 6 months after the surgery. Also the subjective benefit for the patient and the number of complications were measured. Based on previous criteria overall success of surgical treatment was 51%, patients with mild degree of OSAS achieved slightly better results. In comparison of different surgical methods the effectivity was 45-71% with better results of multilevel surgery than UPPP alone. 84% of patients described decrease of subjective disorders. Complication of surgery appeared at 4 patients.
- Klíčová slova
- ronchopatie, radiofrekvenční termoterapie, uvulopalatopharyngoplastika, obstrukční sleep apnoe syndrom,
- MeSH
- chrápání chirurgie MeSH
- dospělí MeSH
- farynx chirurgie MeSH
- indukovaná hypertermie metody statistika a číselné údaje MeSH
- jazyk chirurgie MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé MeSH
- nosní přepážka chirurgie MeSH
- obstrukční spánková apnoe * etiologie chirurgie MeSH
- otorinolaryngologické chirurgické výkony * metody statistika a číselné údaje MeSH
- patro měkké chirurgie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- spokojenost pacientů statistika a číselné údaje MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- tonzilektomie statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Little information is available about the efficacy of tonsillectomy on long-term renal survival of patients with primary IgA nephropathy (IgAN). METHODS: In this retrospective cohort study, we considered 61 patients with IgAN who had tonsillectomy (n = 15) or not (n = 46) and compared them with 121 control patients with mesangioproliferative glomerulonephritis (MesGN) free of IgA deposits, who had tonsillectomy (n = 49) or not (n = 72). We evaluated the progression from a normal function [estimated glomerular filtration rate 60-220 mL/min/1.73 m(2), chronic kidney disease (CKD) stage 1 and 2] to a moderate renal dysfunction in CKD stage 3, which was considered the outcome. RESULTS: The mean duration of follow-up was 250 months (12-300 months) in the whole group of 182 patients. The survival to progression to stage 3 was 88% after 10 years, 71% after 20 years and 53% after 25 years. It was 72% after 20 years in both groups. Tonsillectomy was not significantly associated with CKD progression. Significant prognostic factors were age (P = 0.01), initial CKD stage (P = 0.03), proteinuria (P = 0.03), persistent proteinuria (P < 0.001) and diastolic blood pressure (P = 0.01). In the multivariate analysis (Cox model), there was no significant effect of tonsillectomy adjusted for the type of glomerulonephritis, initial CKD stage, persistent proteinuria, diastolic blood pressure and age. Only persistent proteinuria adjusted for the other factors was significantly associated with CKD progression (hazard ratio of 6.2, 95% confidence interval 3.1-12.7, P < 0.001). CONCLUSIONS: Tonsillectomy was not associated with a different progression rate of IgAN nor of MesGN after 20 years of follow-up.
Sdělení pojednává o tonsillitis chronica, jejích příznacích, konzervativní a chirurgické léčbě – tonzilektomii (TE). Indikace k TE jsou místní a celkové. Místní – u dětí jsou to nejčastěji recidivující angíny v 75?% (údaje za posledních 25 let z evidence based medicine). Hypertrofie tonzil, s následnou obstrukcí, tvoří 25?%. U těchto dětí nastává ve 100?% zlepšení obstrukčních obtíží, dále zvýšení somatického růstu i pozornosti dětí. Méně častou místní příčinou indikace TE je paratonzilární absces a zcela vzácně nádor tonzily. Celkové indikace zahrnují tonzilogenní sepsi a metatonzilární komplikace.
This article deals with chronic tonsillitis, its symptoms, conservative and surgical treatment – tonsillectomy (TE). The indication is local and overall. Recurrent tonsillitis is the most frequent local indication in children – 75?% (according to the data obtained in past 25 years from evidence based medicine). Tonsilar hypertrophy with subsequent obstruction represents 25?%. An improvement of problems with obstruction occurs in children in 100?% and there is also an increase of growth and an improvement of children’s attention. The less frequent local cause of tonsillectomy indication is parato
- MeSH
- antibakteriální látky klasifikace MeSH
- celulitis chirurgie terapie MeSH
- dítě MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- krční mandle chirurgie patofyziologie patologie MeSH
- lidé MeSH
- primární prevence metody MeSH
- syndrom chronického chřadnutí chirurgie terapie MeSH
- tonzilektomie metody statistika a číselné údaje využití MeSH
- tonzilitida chirurgie klasifikace terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- longitudinální studie MeSH
- tonzilektomie statistika a číselné údaje trendy MeSH
- tonzilitida chirurgie terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
